Kniha Radikální otevřenost vypráví příběh silné a úspěšné ženy, která řídila týmy ve velkých společnostech jako například Apple nebo Google. I přesto, že mě korporátní prostředí trochu děsí, tak si z knihy odnáším základní poselství = komunikace. Bez otevřené komunikace by radikální otevřenost neexistovala.
Naprostým základem knihy jsou 4 „typy komunikace“:
Ničivá empatie – na někom nám záleží, ale máme strach z konfrontace (nechceme se druhého dotknout), a tak raději mlčíme.
Manipulativní neupřímnost – na druhé osobě nám nezáleží a mlčíme, protože se nechceme cítit nepříjemně (myslíme hlavně na svůj nekomfort při konfrontaci).
Útočná agrese – člověka konfrontujeme přímo, ale jelikož nám na něm nezáleží, tak ho často zraníme příliš agresivní kritikou (a ještě hůře před skupinou lidí).
Radikální otevřenost – přímá konfrontace s osobním zájmem, která člověka opravdu někam posune a nezpůsobí mu ublížení na psychickém zdraví a pocit trapnosti, nedostatečnosti apod.
Komunikace je základním stavebním kamenem radikální otevřenosti. A proč? Protože při práci s lidmi se jí nevyhnete. Autorka nás v knize učí, jak komunikovat své myšlenky tak, abychom vedli náš tým správným směrem a dokázali sami za sebe bojovat.
„Někoho vést znamená dávat zpětnou vazbu.“ Autorka v knize zmiňuje důležitost neustále zpětné vazby, abychom se mohli dále posouvat – člověk by měl zpětnou vazbu přijímat jako nástroj růstu a nikoliv jako nástroj kritiky. V organizaci je důležité vybudovat bezpečné prostředí, ve kterém bude zpětná vazba na denním pořádku a vítaná.
- Zpětná vazba by měla probíhat napříč celou organizací a ne jen ve vztahu nadřízený a přímý podřízený.
- Zpětná vazba by měla být podávána v pravidelných intervalech.
- Zpětná vazba mezi dvěma lidmi může ideálně probíhat i neformálně při pravidelné procházce či společném obědě.
- Okamžitá zpětná vazba, například po prezentaci, by měla být podána ihned po výkonu a ne až při formální příležitosti.
Dobré vedení má dva aspekty: projevení osobního zájmu a nevyhýbání se přímé konfrontaci.
Často se někde slyšíme větu: „neber si to osobně“. Jenže problém je, že daný člověk si to vždycky vezme osobně. Je lepší vypustit tuto frázi ze svého slovníku a namísto toho se opravdu naučit komunikovat tak, aby věc byla vyjádřena jasně a zároveň tak, aby se konfrontovaný člověk mohl opravdu posunout.
