Pozornost
Daniel Goleman
Proč jsem si knihu vybrala?
Jak už v pracovním, tak v osobním životě jsem poměrně roztržitá. Nejsem schopna u práce vydržet příliš dlouho a soustředit se na jednu činnost, které bych se plně věnovala. Mám ve zvyku přeskakovat z jedné činnosti na druhou, nedokončovat to, co mám rozpracované a má pozornost se tříští na několik kusů. Proto jsem hledala knihu, ve které bych se mohla dočíst o tom, jak pozornost funguje, případně se dočíst o cvičeních, které pomáhají na to, mít pozornost pod kontrolou.
Co mě v knize zaujalo?
Autor v knize mluví o problematice elektroniky v dnešní době. Spousta z nás jistě zažila stav, kdy nám někdo něco vypráví, ale my si ho nevšímáme, jelikož zrovna „scrollujeme“ po sociálních sítích. Bytí v digitálním světě nám zkracuje čas, kdy se v přímém styku dostáváme do kontaktu s reálnými lidmi. Z kapitoly nám tedy vyplývá, že pozornost se u lidstva obecně zkracuje na velmi krátkou dobu. Příkladem autor uvádí, že před několika lety, když marketingové agentury tvořili spoty, vytvořili většinou 5 minut dlouhé video. Dnes se videa zkracují na 1,5 minuty, a pokud do té doby nezaujmeme, uživatel automaticky ztrácí zájem a jde dál.
Tato kapitola mi pomohla si uvědomit, že chci více žít v přítomném okamžiku. Sama na sobě pozoruji, že když dlouho trávím čas na telefonu, není mi dobře ani psychicky, ani fyzicky. Proto jsem se rozhodla dát si denní limit na telefon. Dále se snažím nechodit na telefon před spaním a těsně po probuzení. Když jsem se známými venku, automaticky odkládám telefon pryč a většinu večera ho vůbec nevytahuji.
Velmi často se také potýkám s problémem, že se dokážu soustředit jen při úplné tichosti. Autor však v knize zmiňuje, že bychom se měli umět soustředit, i když je okolo nás ruch. Dokládá to na příkladu, že v mladším věku pracoval jako novinář pro New York Times. V kanceláři, kde pracoval, byl běžně neustále hluk, nikdy prý však nikdo nikoho neokřikoval, ať se ztiší. Bylo to způsobeno tím, že všichni, kteří potřebovali vynaložit úsilí k práci, zdvojnásobili soustředěnost jednou tolik a neměli tak pocity vyrušení. V té době ale také okolo nebylo tolik rušivých elementů jako dnes.
Selektivní pozornost – schopnost nervového systému vybrat si pouze jeden cíl a ignorovat závratné moře jiných podnětů
Flow – plynutí
Jedním z klíčů dosažení flow: spojit to, co děláme s tím, co máme rádi
Začne-li špičkový sportovec při sportu příliš uvažovat o technice, zcela jistě něco zkazí.
Motorické myšlení má totiž tyto pohyby už zautomatizované. Jakmile se na ně sportovec příliš zamyslí, přesune soustředěnost jinam a začne dělat značné chyby.
Ukážete-li lidem předměty považované za luxusní, začnou být ve svých rozhodnutích sebestřednější.
Ukážete-li lidem v reklamě nápoj, který pijí šťastní lidé, je zde dokázáno, že ho lidé vypijí mnohem více, než kdyby v reklamě byli zobrazeni lidé, kteří se mračí. (typicky známé reklamy na Coca-Colu)
Je důležité budovat si empatii. Ta nám pomůže k hloubějším a kvalitnějším interakcím s naším okolím. Empatie se dělí na kognitivní a emoční. Kognitivní empatií se rozumí, když můžeme porozumět duševním stavům druhých. Emoční empatie nám umožňuje „prožívat“ pocity ostatních.
Co jsem si z knihy odnesla
Díky knize jsem se skutečně zamyslela nad problematikou ztráty pozornosti. Předtím jsem si neuvědomovala, jak závažný problém to vlastně je a že poruchami pozornosti trpí spousta mých vrstevníků včetně mě. Od teď už se snažím být více přítomna v okamžiku a více si svoji nepozornost uvědomovat.
Jak už jsem psala výše v eseji, začala jsem trávit méně času na telefonu a začala pozorovat velmi pozitivní účinky. Díky tomu, že jsem byla v pohodě, odráželo se to i na mé psychice (v dobrém slova smyslu).
