Pozornost

Pozornost, Daniel Goleman

Proč jsem si knihu vybrala?

Od doby, kdy se naše generace přesouvá více na internet a hlavně sociální sítě, mě rozptýlí každá blbost a nemám pevnou vůli. Celkově mi to brání ve zlepšení mých dovedností, lépe pracovat a mít pohodlnější život. V životě mám plno potenciálních rozptýlení, jako je můj telefon, příchozí nový e-mail nebo myšlenky, kam pojedu další víkend. Jakmile tomu dám volný průběh, zhoršuje to mou schopnost dělat svou práci včas a také dobře. Kniha mi má pomoci zvýšit mou úroveň pozornosti, včetně procvičování všímavosti, pozitivního myšlení a soustředěnosti.

Co si z knihy odnáším?

Daniel Goleman má svou úzkou definici pozornosti pro lepší a soustředěnější život, podle které se můžeme stát bohatšími a plný existence tím, že budeme věnovat pozornost sobě, druhým a širším souvislostem, jako je naše planeta a budoucnost.

Kdykoliv nekontroluji svůj telefon, přistihnu se, že bojuji s pozoruhodnou silnou touhou zahodit cokoliv, co právě dělám a podívat se na něj. Žijeme v rušivé době. Neustálé nutkání reagovat na ohromné ​​množství informací a podnětů v našem okolí nás vede do stavu neustálé částečné pozornosti, ve které bezstarostně přeskakujeme od jedné věci k druhé, z telefonů přes e-mail na Facebook, Instagram, volání s kamarády, a tím oslabujeme naši schopnost vybrat si, čemu věnujeme pozornost. Můžeme se však soustředit, i když jsme obklopeni aktivitou a podněty. Potřebujeme silnou selektivní pozornost (schopnost nervového systému vybrat si pouze jeden cíl a ignorovat závratné moře jiných podnětů, z nichž každý by jindy mohl být potenciálním středem zájmu). Čím silnější je naše schopnost vybrat si, na co se soustředíme, tím lépe dokážeme ignorovat potenciální rušivé vlivy.

Například novináři v otevřené kanceláři v New York Times se dokážou soustředit na svou práci a dodržovat termíny, přestože je obklopuje hluk a další rušivé elementy. Žádný z těchto novinářů nikdy nepožaduje ticho, aby se mohli lépe soustředit.

Ale ne každého selektivní pozornost je tak silná. Většina z nás má tendenci snít, když jsme v práci, nebo se rozptylovat jinými činnostmi, které plýtvají naším časem. Z tohoto důvodu je klíčové zvýšit naší selektivní pozornost, abychom mohli ignorovat vnější rozptýlení a plnit své úkoly.

Rozptylování, které nás pohltí, nejenže ohrožuje plýtvání časem a snižuje naši produktivitu, ale také snižuje naši schopnost ponořit se do předmětu, snižuje naše šance dosáhnout stavu plynutí, a tak se učit a objevovat nové věci. Ve skutečnosti je tento problém tak výrazný, že závislost na internetu mezi mladými lidmi již byla v mnoha asijských zemích označena za národní zdravotní problém.

Pokud tedy dokážeme rozvinout naši schopnost ignorovat rozptýlení a dobře se soustředit, můžeme pomoci zvýšit svůj výkon a umožnit nám hlubší úvahy a hlubší vhledy.

Mít schopnost soustředit se je samozřejmě výhodou, jak v životě, tak v práci, protože nám umožňuje dostat se do stavu plynutí a podávat lepší výkon. Ale rozhodnout se věnovat pozornost spíše jedné věci, než druhé zahrnuje proces push-pull mezi myslí zdola nahoru (bottom-up) a shora dolů (top-bottom).

Mysl zdola nahoru, je zodpovědná za naši automatickou a rutinní mentální činnost, je velmi rychlá, impulzivní a poháněná našimi emocemi. Naproti tomu mysl shora dolů (top-bottom), která má na starosti plánování, reflexi a učení se novým dovednostem, je pomalejší a vyžaduje dobrovolnou pozornost a sebekontrolu.

Ti z nás, kteří se spoléhají na používání své mysli zdola nahoru, mnohem pravděpodobněji ztratí pozornost a ztratí povědomí o svém bezprostředním okolí. Udržování tohoto druhu aktivní pozornosti nám také pomáhá učit se novým dovednostem. 

Mýtus o „pravidle 10 000 hodin“ je založen na představě, že se můžeme stát odborníky na konkrétní úkol pouhým opakovaným prováděním.

Ale takto výkon nezlepšíme. Spíše musíme své provádění neustále vědomě upravovat. Pokud jste například špatný golfista a děláte stále stejné chyby, kdykoli švihnete nebo puttujete, nezlepšíte svou hru tím, že strávíte tisíce hodin opakováním těchto chyb.

Jinými slovy, rozdíl mezi expertem a amatérem je v tom, že expert bude používat mysl shora dolů, aby aktivně uvažoval o automatickém, zdola nahoru ovlivněném jejich hře, což mu umožňuje neustále zlepšovat svůj výkon.

Dovolit naši mysl bloudit poskytuje úrodnou půdu pro náhodné vhledy. Je určitě luxus najít si okamžik, kdy jsme sami a můžeme zpomalit a zamyslet se. Přesto jsou takové okamžiky nesmírně cenné, protože nám umožňují zlepšit se v úkolech.

Ve skutečnosti pro lidi, kteří jsou vysoce kvalifikovaní v úkolech, které vyžadují intenzivní zaměření (jako je řešení matematických problémů), může být náročné vypnout svou mysl a dostatečně rozšířit své zaměření, aby vytvořili kreativní poznatky. Tito lidé by mohli následovat příklad renomovaného kryptografa Petera Schweitzera: jeho práce od něj často vyžadovala luštění kódů – náročný duševní úkol – přesto to dělal na procházce nebo když se opaloval. Tento druh otevřeného vědomí nám umožňuje být kreativní, protože nás činí zcela vnímavými k novým nápadům. Z toho důvodu je otevřené uvědomění užitečné pro představování si budoucích scénářů, sebereflexí, rozvíjení kreativních nápadů a organizování našich vzpomínek.

V jednom experimentu, kde byli účastníci požádáni, aby přišli s novými způsoby použití konkrétního předmětu, ti účastníci, kteří nechali svou mysl bloudit, ve skutečnosti vygenerovali o 40 % více originálních nápadů než ti, kteří byli úzce zaměřeni na úkol.

Navíc mezi lidi, kteří si udržují otevřený stav mysli a mají silnou dispozici k toulání mysli, patří lidé s poruchou pozornosti (ADD - Attention Deficit Disorder) a freestyle rappeři, kteří své texty spontánně improvizují. Mozky obou skupin vykazují zvýšenou úroveň aktivity v obvodech, které jsou aktivní při putování myslí, a právě to jim umožňuje vytvářet nová spojení mezi vzdálenými oblastmi mozku.

Dosažení cílů vyžaduje silné zaměření, motivaci a odhodlání – všechny vlastnosti, které tvoří silnou vůli. A čím náročnější cíl, tím více vůle potřebujeme.

Naše vůle hraje zásadní roli při určování běhu našeho života. Například je pravděpodobnější, že děti, které vykazují vysokou úroveň vůle, budou ve své budoucnosti úspěšné, ve srovnání s těmi, které takovou sebekontrolu neprojevují. V jednom velkém experimentu provedlo více než 1000 dětí sérii testů, které hodnotily jejich schopnost zvládnout frustraci, neklid, koncentraci a vytrvalost. O 20 let později bylo 96 % těchto dětí lokalizováno a poté, co jim bylo 30 let, bylo vyhodnoceno jejich zdraví, majetek a trestní rejstřík. Zjištění odhalila, že čím lepší sebeovládání měl člověk v dětství, tím úspěšnější byl ve svých 30 letech.

Ale sebeovládání a vůle nejsou nutně vlastnosti, se kterými se člověk narodí. Musíme je rozvíjet po celé dětství, a dokonce i v dospělosti. Nejúčinnějším způsobem, jak vyvinout silnější vůli, je dělat to, co milujete. Je to proto, že vaše vůle se zvyšuje, pokud vaše práce odráží vaše osobní hodnoty. Dělat to, co milujete, vás motivuje jít si za svými cíli s odhodláním a zdá se, že vynaložené úsilí stojí za to, když vás výsledky své práce baví a záleží nám na nich. Mnoho z nás však dělá práci, která není v souladu s našimi hodnotami. Držíme se stejných bezpečných postupů – jako je práce od devíti do pěti nebo si vezmeš na starost něco, co opravdu dělat nechceš – a tak se zdá, že naše práce vyžaduje obrovské osobní úsilí. Vezměme si například George Lucase. Když natáčel Hvězdné války, rozsah odhodlání filmového režiséra k jeho práci a jeho osobní tvůrčí vize ho vedly k tomu, že se oddělil od produkční společnosti a investoval většinu svých vlastních peněz do produkce filmu, který by této vizi odpovídal. Takže místo toho, aby se zodpovídal společnosti, která požadovala změny, které by ohrozily Lucasovu vizi, rozhodl se převzít úplnou kreativní kontrolu ve víře, že jeho vize je ta správná.

ZAMĚŘTE SE NA BUDOVÁNÍ SVÉ EMPATIE

Abychom mohli mít naplňující interakce s ostatními, musíme být empatičtí a empatie má dvě hlavní formy: kognitivní empatii a emoční empatii.

Kognitivní empatie je druh, který nám umožňuje vidět svět očima druhých. Může nám pomoci porozumět duševním stavům jiných lidí a způsobům, jakými chápou svět.

I když nám tato empatie umožňuje například pozorovat, že je někdo smutný – řekněme, kdyby zemřel jeho milovaný, neumožňuje nám cítit to, co cítí on. Kognitivní empatie je typ, který mají psychopati: jsou schopni vidět, co cítí ostatní, ale chybí jim schopnost cítit s nimi – což jim umožňuje manipulovat s ostatními pro své vlastní účely.

Emoční empatie nám na druhé straně umožňuje cítit to, co cítí ostatní. Navíc je to ve skutečnosti fyzický jev, protože cítíme emoce jiných lidí ve svém vlastním těle.

I když nám však tyto typy empatie umožňují vidět a cítit to, co druzí prožívají, nemusí nás nutně vést k tomu, abychom se stali soucitnými – to znamená mít zájem o blaho ostatních lidí.

Lidé mají tendenci soustředit se na to, co se děje v jejich bezprostředním okolí, a plánovat pouze blízkou budoucnost. Problém s tímto přístupem je, že zanedbávají řešení vzdálených hrozeb, které mohou mít v dlouhodobém horizontu významný dopad.

Přesto je to součástí naší povahy: vzdálené hrozby prostě nevyvolají stejný pocit strachu jako ty bezprostřední, jako je neschopnost zaplatit nájem nebo se dostat do vášnivé hádky s někým, koho máme rádi.

Budoucí problémy jsou příliš abstraktní na to, abychom je mohli řešit – například dopady změny klimatu –, protože jejich důsledky mohou, ale nemusí být zažité a jsou ještě daleko. Ale ačkoli je náchylnost soustředit se na naše bezprostřední problémy vrozená, je to přesto vážný problém, protože ignorování širšího kontextu může být v budoucnu škodlivé.

Například zdroje naší planety, jako je čistý vzduch a voda, budou nakonec vyčerpány, pokud se nerozhodneme intenzivně soustředit na jejich zachování.

Musíme to udělat způsobem, který bere v úvahu širší kontext, protože když se snažíme vyřešit problém tím, že se úzce zaměříme na krátkodobé výsledky, jakákoli úleva, kterou z problému dostaneme, je také krátkodobá, takže problém nastává znovu a znovu a často s horšími následky než dříve.

Vezměme si například problém dopravních kolon. Jedním z řešení je jednoduše postavit více dálnic. Jelikož nám dálnice usnadňují objíždění, povzbuzuje to k otevírání nových obchodů a šíření více lidí po celé oblasti. Výsledkem je, že provoz ve skutečnosti stále roste, protože je pro něj nyní větší kapacita. Což je za mě hrozná pitomost. Měli bychom spíše vyřešit ten problém než ho ještě prohlubovat.

Jak to ukazuje, zaměření na širší kontext jakéhokoli daného problému nám umožňuje starat se nejen o okamžité důsledky, ale také o vzdálenou budoucnost. Je to to, co nám umožní vést plnohodnotný život, ve kterém se budeme starat o naši planetu a starat se o ni a zachránit ji pro budoucí generace.

Pokud jde o vedení úspěšné organizace, zaměření je zásadní. Schopnost přesunout zaměření organizace na správné místo ve správný čas závisí na úrovni sebeuvědomění vedoucího.

I když vysoké skóre IQ mi může přinést práci, nestačí to k tomu, abych se stala vynikajícím lídrem. Pokud lídři nemají sebevědomí, je nepravděpodobné, že se stanou inspirativním vůdcem/lídrem.

Všichni jsme slyšeli příběhy o šéfech, kteří jsou velmi kritičtí vůči zaměstnancům a zdá se, že je baví posouvat je za jejich přirozené limity. Tento postoj vytváří toxickou atmosféru, protože jejich úzké zaměření na „cenu“ je oslepuje před tím, jak působí na lidi kolem sebe.

Podívejme se na vedoucí, který věnuje pozornost svému týmu, chválí jejich malá vítězství a často přiznává, že existují úkoly, které ona sama nezvládla. Taková vedoucí má sebevědomí – zná svá vlastní omezení a dokáže sestavit silný tým, který takové mezery vyrovná. Věří ve schopnosti druhých a umožňuje jim dělat svou práci po svém.

Dalším důvodem, proč je zaměření důležité pro to být efektivním lídrem, je to, že čím cílenější a jasnější je vize lídra, tím je pravděpodobnější, že přesvědčí ostatní, aby v ni věřili a pracovali na jejím dosažení.

Skvělá vize je základem každého silného obchodního plánu, ale uvedení takové vize do reality vyžaduje skvělého lídra, který ji dokáže srozumitelně sdělit ostatním a přesvědčit je, že to stojí za to.

Inspirující lídři se snaží posílit ostatní a přispět své komunitě. Společnosti samozřejmě vyžadují, aby jejich vedoucí dosahovali skvělých výsledků. Ale místo toho, aby pouze delegoval ostatní, aby vykonávali určité úkoly, se dobrý vůdce zaměřuje na identifikaci a rozvoj potenciálu ostatních lidí.

Například společnost Ben & Jerry’s používá skutečné sušenky pro svou zmrzlinu Chocolate Fudge Brownie, kterou získávají z pekárny Greyston, která se nachází ve velmi chudé čtvrti Bronxu. Greyston Bakery najímá lidi, kteří mají problém najít práci. Jejich mottem je: „Nenajímáme lidi, aby pekli brownies. Pečeme brownies, abychom najímali lidi“ — je ukázkovým příkladem vize inspirovaného lídra.

Naproti tomu neempatičtí vůdci nejsou schopni vidět a zvládat dopad, který mají na ostatní.

Vezměme si například prvních několik týdnů, které následovaly po katastrofě úniku ropy BP v Mexickém zálivu. Zatímco bezpočet ptáků a zvířat umíralo a obyvatelé Perského zálivu katastrofu odsuzovali, generální ředitel BP, Tony Hayward, když měl projevovat obavy o oběti ropné skvrny, Hayward místo toho vyjadřoval, jak moc mu to osobně vadilo, a nenesl žádnou odpovědnost. Toto chování vyvolalo vlnu antipatie vůči Haywardovi a BP kvůli nedostatečnému povědomí generálního ředitele o jeho vlivu na ostatní a o tom, jak veřejnost nyní společnost vnímá. Toto je klasický případ toho, co se může stát, když vůdce nevidí, jak jeho činy ovlivňují ostatní a jaké reakce vyvolávají. Abyste byli schopni předvídat, jak ostatní reagují na vaše činy, musíte nejprve pochopit, jak vás vidí, a to z vaší strany vyžaduje sebeuvědomění.

Úspěšní lídři vedou se zaměřením na budoucnost. K tomu je zapotřebí prozkoumat širší kontext, ve kterém jejich organizace působí, protože jim to umožňuje identifikovat příležitosti k růstu na trhu.

Například Steve Jobs podnikl odvážný krok k reorganizaci portfolia společnosti Apple: místo aby soustředil své úsilí na mnoho různých produktů, rozhodl se Jobs, že by se Apple měl zaměřit pouze na čtyři počítače – stolní počítač a notebook, každý pro dva trhy: spotřebitelský a profesionální.

Na druhou stranu nedobrodružní vůdci, kteří zůstávají strnulí ve svém zaměření na využívání stávajících produktů a technologií, končí jako oběti své vlastní úzké vize.

Jedním z nejlepších příkladů je společnost BlackBerry pro chytré telefony. V polovině roku 2000 se BlackBerry stalo oblíbeným mezi firemními IT, ale o pouhých 5 let později ztratilo 

75 % své tržní hodnoty. Proč? BlackBerry si pomalu všimlo rostoucí popularity iPhonu a dalších smartphonů s dotykovou obrazovkou, pomocí kterých společnosti umožňovaly svým zaměstnancům připojení k internetu. Společnost také přecenila velkou poptávku po dlouhé výdrži baterie, když si neuvědomila, že uživatelé ji více než rádi obětovali za použití dotykové obrazovky. BlackBerry je klasickým příkladem toho, co se může stát organizaci s pevným, úzkým zaměřením. Protože se společnost zaměřila přímo na stávající zavedenou technologii, spíše, než aby zkoumala další velkou věc, kdysi inovativní společnost zaostávala a nedokázala držet krok s technologickými vlnami, které následovaly.

Aby nebyli zaslepeni konkurencí, měli by lídři věnovat velkou část své pozornosti zkoumání nových příležitostí pro rozvoj.

Pozornost není vrozený dar, který máme nebo nemáme. Spíše je to druh mentálního svalu – ten, který můžete posilovat a růst cvičením.

Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je naučit se uvědomovat si, kdy se naše mysl začne toulat, a napravit to tím, že znovu zaměříme svou pozornost na daný cíl.

Trénink uvědomění tímto způsobem je podstatou meditace s jedním zaměřením, která zahrnuje úplné soustředění na jednu věc, jako je naše dýchání.

Když to uděláme, všimneme si, že po chvíli se naše mysl pravděpodobně začne toulat. Ale to je v pořádku. Hlavní věc je, že si uvědomujete toulání a že znovu soustředíte svou pozornost na svůj dech a udržíte ho tam. Když nevyhnutelně znovu ztratíte pozornost, jednoduše proces zopakujte. Stejně jako u silového tréninku platí, že čím více opakování provedeme, tím silnější bude sval. Klíčem k trénování pozornosti je schopnost udržet si povědomí o svých vlastních mentálních procesech – jako když si všimneme, když se naše mysl začne vzdalovat od předmětu zaměření. Tomu se říká meta-uvědomění.

Tento druh meditace může výrazně zlepšit naši schopnost odpoutat pozornost od jedné věci a přesunout ji na jinou.

Stejně jako při procvičování meta-uvědomění nám meditace pomáhá rozpoznat, kdy se naše mysl začíná toulat, a posiluje naši schopnost soustředit se na to, co je důležité. Takže až si příště všimnu, že mám nutkání kontrolovat svůj telefon, včas si to uvědomím a vrátím se ke svému úkolu.

Všimli jste si někdy, že když se cítíte dobře a myslíte pozitivně, tak ty nejobtížnější úkoly se zdají mnohem jednodušší? Ale proč tomu tak vlastně je? Jedním z důvodů je, že pozitivní výhled zvyšuje naši motivaci. Ve skutečnosti, když jsme v pozitivním rozpoložení, levá prefrontální oblast je extrémně aktivní – to je část mozku, která obsahuje „okruhy odměn“, které jsou bohaté na dopamin – takže při práci si připomínáme, jak se budu cítit, když konečně uspěji a dosáhnu určitého cíle. To je to, co nás motivuje, to je to, co mě motivuje, abych pokračovala v práci dlouho do noci na dokončení své bakalářské práce a psaní esejí.

Dalším důvodem pozitivního efektu dobré nálady je, že naše zaměření utváří naši realitu, a to má důležité důsledky pro způsob, jakým zvládáme velké výzvy.

Například pozitivní pocit otevírá naši mysl pro prožívání nových věcí a poznávání nových lidí. Pokud jste někdy přemýšleli o přestěhování se do jiného města nebo země, budete vědět, že je to děsivý krok. Ale pozitivní člověk, který má veselou povahu, to bude považovat za dobrodružství plné vzrušujících možností, protože pozitivní myšlení mu umožňuje soustředit se na nové zážitky, které přináší pobyt v novém městě, a tak skutečně přijmout nevyhnutelné změny a jednat lépe i s neúspěchy.

Tento argument platí stejně tak pro vytváření plánů do budoucna. S větší pravděpodobností budete optimističtí ohledně svých dlouhodobých cílů, pokud se zaměříme na to, co by vás opravdu bavilo, na to, jaké dovednosti se ještě chcete naučit, a na silné stránky, které jsme již vyvinuli.

Na druhou stranu, pokud si dovolíme soustředit se na své nedostatky a na nedostatky konkurence a potíže, kterým pravděpodobně budeme čelit, výsledkem bude pravděpodobně to, že budeme demotivovaní, a proto neuděláme ani první krok.

ATP

Zůstat soustředěnou má velký vliv na náš výkon a tím i na naši schopnost stát se úspěšnými. Soustředěný život, ve kterém jsou klíčovými složkami pozornost k sobě, druhým a širšímu kontextu – jako je naše planeta – vede k plnějšímu a bohatšímu každodennímu zážitku. To je stejně platné, když se aplikuje na vedení, protože úspěch jakékoli organizace závisí na schopnosti jejího vůdce efektivně zaujmout a nasměřovat pozornost kolektivu.

Stejně jako sval vyžaduje soustředěná pozornost odpočinek. I když je pravda, že se musíme soustředit, abychom to udrželi „zdravé“, pevně soustředěná pozornost se po chvíli nevyhnutelně unaví. Když se to stane, je snadné to vypozorovat: zjistím, že zírám na slova na stránce, nedokážu pochopit něco, co by mělo být jednoduché, nebo si všimnu, že má mysl neustále utíká od úkolu, který mám na dosah ruky. Když k tomu dojde, je to jasné znamení, že si musím dát pauzu. Nejúčinnějším způsobem, jak obnovit mou pozornost, je přepnout z ovládání shora dolů na ovládání zdola nahoru. Jinými slovy, dovolím své mysli bloudit a vytvářet jakékoli asociace, které vytváří. Po chvíli bude jasné, že jsem připravená se vrátit do režimu shora dolů, a budu se cítit svěží a s čistou hlavou.

Díky knize jsem si uvědomila, že bychom se měli pokoušet o si upřesněné problémů budoucnosti. Protože jsme nastaveni tak, abychom se více starali o bezprostřední problémy než o ty problémy vzdálené. Hrozí nám nebezpečí, že se zapomeneme připravit na potenciálně zničující budoucí události. Přesto je jasné, že dělat konkrétní plány o velmi vzdálené budoucnosti nám připadá nepřirozené.