Pátá disciplína

Proč jsem si tuto knihu vybral?

S touto knihou jsem se setkal již při prvním ročníku a dále při prvním ročníku JBS, nicméně teď jsem měl tu správnou motivaci se do ní více pustit a jsem si vědom, že toho spoustu ještě nevím. V knize jsem se převážně zaměřil na rozvoj týmového učení

Jaké je základní téma knihy?

Kniha pojednává o filozifii učícíse organizace a co stojí za vybudováním této kultury v organizace. Hlavním tématem je zde 5 disciplín: osobní mistrovství, mentální modely, sdílená vize, týmové učení a systémové myšlení.

Jaké jsem si odnesl myšlenky?

Učící se organizace je organizace, v nichž lidé nepřetržitě rozšiřují své schopnosti dosahovat výsledků, po nichž skutečně touží, kde se věnuje péče novým a objevným způsobům myšlení a kde se lidé neustále učí, jak se společně učit. 

Skvělý tým nebyl skvělým od začátku - naučil se jak dosahovat mimořádných výsledků.

5 disciplín, které navzájem posiluje jedna druhou - stejně jako 5 komponentů u funkčního letadla. - vznik letadla = vznik inovací = vznik učící se org. 

Pátá disciplína pohlíží na organizace jako na dynamické systémy ve stavu nepřetržité adaptace a zlepšování. Díky tomu je tento model nejlépe konkurenceschopný. učící se organizace založená na souboru navazujících a postupně rozvíjejících se pěti disciplín. Jde o disciplíny:

• Osobní mistrovství, které se věnuje rozvoji jedince a to pomocí neustálého projasňování a prohlubování osobní vize. Díky této disciplíně se jedinec rozvíjí v trpělivosti, vnímání skutečnosti a učí se soustřeďovat zdroje energie směrem k mistrovství.
• Mentální modely oproti tomu jsou již zakořeněné předpoklady a představy, díky kterým jedince pohlíží na svět. Díky této disciplíně se učíme tyto zobecnění reality vnímat a případně změnit, v náš prospěch. Jde o historii a zkušenosti každého člověka, na základě kterých se chová a reaguje v určitých situacích. Odtud se berou tzv. obranné rutiny, které nám brání v rozvoji.
• Utváření společné sdílené vize je důležité, aby se organizace mohli nazývat učící se, jelikož je to jedna z podmínek, na které tento model stojí. Tím je sdílení a interakce mezi jednotlivci v rámci jedné organizace. Proto aby se využil maximální potenciál je nutná společná vize. Ta představuje soubor vůdčích postupů a zásad, které odkrývají společné „obrazy budoucnosti”. Společná vize posiluje zaujetí, zapojení, vnitřní motivaci a celkově i výkony lidí. Sdílená vize stojí na osobních vizích každého jednotlivce.
• Týmové učení je disciplínou, která v sobě nese prvky z předchozích disciplín. Výstupem této disciplíny je dialog mezi zúčastněnými. Zlepšování se v této disciplíně znamená odležení všech předpokladů a domněnek a zahájit společné myšlení. Součástí této disciplíny je i odhalování strukturálních vzorců interakcí a zakořeněných obranných postojů. Pokud jedno či druhé zůstane nerozpoznané brání to učení, což má za následek zpomalování růstu nejen jednotlivců, ale hlavně celého týmu. Jinými slovy, hledáme obranné rutiny, díky kterým poznáváme, že se zrovna neučíme, ale pokud je zvládneme odstranit učení může pokračovat. Jde o týmovou disciplínu, takže jedinec ji může rozvíjet jen stěží
• Poslední disciplínou je Systémové myšlení, které se věnuje nahlížení na svět jako na jeden veliký systém. V rámci systémového myšlení integrujeme předešlé disciplíny do jednoho soudržného celku. Systémové myšlení nám pomáhá hledat úplné vzorce, pochopit je a účinně je měnit. Systémové myšlení si můžeme prakticky představit na příkladu s počasím. Všichni víme, že když se začnou kupit mraky, ztemní se obloha a zvedne se vítr, že začne pršet, a že případné burácející potoky zvýší hladinu podzemní vody o kilometry jinde. Také ale víme, že druhý den se obloha rozjasní. To vše si umíme propojit právě díky systémovému myšlení.  

Týmové učení:

Hlavní zdroje učení v týmu:

3 rozměry týmového učení: 

pronikavé rozmýšlení k kritických problémech, 

koordinované  jednání, 

role členů týmu k ostatním týmům

Pokud se chceme opravdu týmově učit potřebujeme sdílený směr, který získáme pomocí sdílené vize. Jde o to, že potřebujeme táhnout za jeden provaz v tom, kam se chceme dostat. Jak by to vypadalo, kdyby každý hráč (dejme tomu basketu), měl jiný cíl a soustředil se jen sám na sebe, než na to aby společně s týmem vyhrál zápas? No asi by týmový sport přestal být týmovým a každý by si dělal co chtěl. Nicméně mít sdílenou vizi a sdílený směr není vše je to i postupném ladění týmu, tak aby „hráli jako jeden” a prostě jim to musí šlapat. Při takové hře se lidé dostávají do tzv. FLOW.  Vývoj vzájemného sladění nejlépe vyjadřují následující obrázky, kde každý malá šipka reprezentuje jedince v týmu:

Základním nástrojem pro učení je Dialog a Diskuse. Jde o formy komunikace, kdy se potřebujeme na něčem shodnout. Diskuse je spíše o výměně názorů, kde vyhrává “silnější” názor (pravda). Dialog je formou, kdy se snažíme přijít se společným významem. Dialog je založený na hravosti a zvídavosti, prakticky jde o to odhalit, pochopit a sladit všechny pohledy. K tomu aby se nám to podařilo potřebujeme (mimo smečky, kde dialog budeme praktikovat) tři základní předpoklady:

1. Všichni zúčastnění musí odložit své předpoklady, musí je brát doslova tak, jakoby leželi před námi - jinými zapomenout to co známe, snažit přistupovat ke všemu, že je pravda a vše je zároveň lež. Naše názory, nejsou nyní naše, ale jde o samostatné odosobněné žijící názory, které společně rozvíjíme. 
2.  Všichni zúčastnění se k sobě musí chovat jako kolegové - jde o to, že každý vhled je relevantní a při dialogu chceme zabránit mocenským hrátkám. Chcem znát názory všech bez ohledu na to od koho jsou a jesli se nám zdají nebo nezdají být dobré, protože přicházíme s nastavením, že vše je relevantní
3. Dialog musí mít facilitátora, který bude udržovat kontext dialogu - potřebujeme se držet při tématu a hlavně při flow. Facilitátor zde není od toho aby nás popoháněl v čase, ale pro to aby udržoval naší atmosféru v naladění dialogické. Hlídá předpoklady a vzájemně otevřenou mysl. Zpočátku se jedná o právě jednu osobu, která ví jak dialogem projít, ale s vyspělostí skupiny tato funkce zaniká a probouzí se v každém z účastníků.

Stejně jako osobní vize je základem pro sdílenou vizi, tak dovednosti v oblasti myšlení poznávání a dotazování jsou základy pro dialog a diskusi.

Obranné rutiny jsou reakcí na problém - potřeba učit se, která vyvěrá z nedostatku znalostí. Zásadní řešení = učení (nové poznání a nové chování) učení zároveň hrozba, na hrozbu reagujeme obrannou rutinou. 



Tým který je odhodlán se angažovat pro učení musí být odhodlán říkat pravdu o tom co se děje venku (vnější podnikatelské prostředí) i uvnitř (v týmu samotném)

Obranné rutiny jsou klíčem k týmovému učení - když se objevují, týmové učení nemůže probíhat. Snažíme se je odstranit - pomocí otázek. Obranné rutiny jsou skryté a nesmíme je odhalit přímo, protože když na ně ukážeme, tak se objeví nová obranná rutina, která nás bude hájit, že nic takového není pravda. 

Obranné rutiny jsou vlastně jako otevřené rány, když se neřeší, tak vyhnijí, když se do nich sáhne na přímo bez rozmyslu tak to bude bolet a je velká šance, že do nich něco dostane a zanítí se. Správnou léčbou je tedy ránu s rozmyslem a pečlivostí vyčistit a pomalu zašít, aby se mohla uzdravit a posílit. 

Reflexe

S týmovým učením a dialogy, jsem se setkával v průběhu celého působení v TAPu. Díky tomu, že jsem skoro každý rok měl opakování o pěti disciplínách s nově příchozími prváky, tak jsem si je vždy připomenul. Ale nyní vnímám, že to hlavní co pro nás v TAPu může být nejužitečnější je uvědomění, že se snažíme o učící se organizaci a proto abych se tak mohli nazývat, tak k tomu musíme vyvinout nějaké úsilí. Protože bez úsilí si nikam nebudeme posouvat. Další složkou je přijmout fakt, že fungujeme v týmech právě pro to, abychom zvýšili naší konkurenceschopnost. Nicméně pracovat v tak velikém týmu jako jsou TAP je náročnější, protože se musíme potýkat s tím, že máme více vhledů a různé osobnosti s různými mentálními modely, které celý tým budou ovlivňovat. 

Jde o to, že tým je soubor hráčů, kteří ovlivňují celkovou hru. To jak jednotlivý hráči budou hrát, tak tomu bude odpovídat výsledek. Pokud bude hrát každý sám za sebe, tak společná inteligence bude nižší než součet inteligence hráčů. Pokud hráči budou hrát v synergii a bude je pohánět SDÍLENÁ VIZE (což může být prakticky cokoliv, k čemu se každý zaváže že toho chce dosáhnout a opravdu pro to bude „makat”) pak může kolektivní inteligence převýšit součet inteligencí jednotlivců. 

  Hlavní akční kroky z této na podporu týmového učení je podporovat prostor TSkách pro rozvoj dialogu a sledování obranných rutin. 

Zároveň se mi zde rozšiřuje pohled na agilní přístup, který také zakomponovává zhodnocování zhodnocování prostředí uvnitř i venku. A reflexe je důležitá pro náš rozvoj, proto bych ji rád podporoval kolem sebe.