Proč jsem si knížku vybrala?
Na knížku jsem narazila díky Kundímu, který ji dostal k vánocům a napsal na ní moc dobrou esej. Ta mě inspirovala k tomu si knížku taky přečíst, protože témat, které kniha rozebírá jsem aktuálně dost silně probírala na terapii a měla jsem je aktivně v hlavě. Hledala jsem v ní tedy vodítka a mindset, který by mi pomohl změnit ten můj.
Co jsem se v ní dozvěděla a jaké mám uvědomění z knihy?
Kniha se zaměřuje na témata spojená s emocemi, především jak důležitou roli v našich životech hrají a jak je v dnešní době běžné je potlačovat a vnímat jejich projevování, zejména těch negativních, odsuzováno.
Hlavní myšlenkou je přehodnotit vnímání emocí a naučit se je prožívat tak, aby nám posloužily při hledání vlastní identity a správném směřování do budoucnosti.
V knize se taky hodně mluví o tom, jak naše dětství formuje, kým jsme a jak se rozhodujeme. Že velkou většinu toho kým jsme a jak k věcem přistupujeme a jak fungujeme, přebíráme od rodičů. Koneckonců oni jsou od narození našimi jedinými vzory, ke kterým vzhlížíme a učíme se od nich jak svět funguje. Autor nás vede k tomu, abychom si uvědomili, že emoce jsou klíč k rozpoznání našich vzorců jak doopravdy fungujeme.
Knížka pojednává o tom jak poznat kdo doopravdy jsme, abychom se tak mohli stát nejlepší verzí sama sebe, protože kdo jiný by měl být mnou, když ne já?
V jakých situacích se červenám? – značí to pro mě něco nezpracovaného
Fyzická aktivita uvolňuje emoční napětí ale můžeme se na tom stát závislý. Skvělým uvědoměním a příkladem tohohle je pro mě Simča ve Finsku - byla závislá na emočním upouštění a pokud nešla daný den cvičit – byla v úzkostech, pod tlakem, emočně nestabilní.
Mamka mi nedovolovala se plně projevit a zkoušet, protože se bála - nezvládla svůj strach zpracovat. Vždycky mi říkala –"Počkej si až budeš mít taky děti" – To pro mě teď značí nepřijímání vlastní odpovědnosti, že s tím neuměla pracovat, že neuměla pracovat se strachem o druhé / se svým strachem a byla frustrovaná, že nevěděla jak to má řešit a jak se tomu postavit/jak se toho zbavit.
Co u mě způsobila implozivní puberta?
Nemám dost dobře stanovené hranice, jsem úzkostná, poslušná holka. Která hledá potvrzení u autorit. Proto pro mě byli začátky v Tiimi dost náročné, protože najednou tam autorita (jako klasický učitel na SŠ) nebyla a já se musela naučit si řídit život podle sebe a pořád hledala utvrzení ať ve Vaškovi nebo v Tomášovi, jestli to co dělám je správně nebo ne. A vždycky když jsem od nich dostala zpětnou vazbu, ulevilo se mi. Ale teď už vím, proč jsem to potřebovala a co se dělo a učím se pracovat s tím, že já jsem svým pánem a nepotřebuju žádné vnější potvrzení, že věci, které dělám dělám dobře. Protože co je koneckonců "dobře"?
Já jsem nebyla hrozný dítě, jak mi vždycky říkali/ i teď někdy. To jenom moji rodiče semnou neuměli pracovat a byla jsem mnohem složitější oříšek. Nemusím se za své chování cítit špatně, byla jsem taková jaká jsem byla a nikdo nemá právo mě osočit ze špatného chování když ti bylo sotva 5. Je to jenom názor rodičů a jejich ventilace toho, že nevěděli co semnou mají dělat.
To, že k sobě přitahují špatně partnery pro mě značí to,že jsem ještě něco v sobě nevyřešila a hledám stejně špatně vzorce, které mě brzdí, abych mohla svoje vnitřní dítě uzdravit. Hledám "otce" který by mi prokázal že už se polepšil a napravil tak křivdu v dětství. Snažím se, aby mi to prokázal můj partner jakožto „zástupce“ mého otce.
Čím více máme na sobě mask, tím více se obáváme, že z nás spadnou, a tím přecitlivělejší se stáváme vůči svému okolí.
Kdo z vás má v hlavě někdy myšlenky typu
-nikdo mě nemá rád
-chlapům se nedá věřit
-nakonec mě stejně všichni opustí
-a já na to všechno zůstanu sama
-nikdo mě stejně nedocení
A teď se zamyslete, co tento pocit/y u vás vyvolalo? Jaká situace to byla?
------------------------------------------------------------------------------------------------
Je pro mě celkem těžké popsat kontext, který k těm uvědoměním vedl. Je to totiž celý cca roční proces toho kdy chodím na terapii a postupně pomocí emocí odkrývám jak vlastně funguju a jaké vzorce v dětství za to můžou. Snažím se jich všímat a učit se s nima pracovat. Někdy to jde víc a někdy míň. Důležité je pro mě se nevzdávat a neustále na tom pracovat.
Uvědomovat si co se děje
Proč se ke mně okolí chová tak jak se chová?
Které situace se mi stále opakují?
Jaké zkoušky se mi pořád vrací?
V jaké oblasti mi chybí hranice?
V čem se až příliš hlídám?
Kde mi schází rovnováha?
V čem se moje představy liší od reality?
Do jaké míry poslouchám (v dospělosti) svoje rodiče?
Mívám často pocit viny?
Rozhoduji se převážně podle sebe, nebo podle druhých?
Dělám to pro sebe, nebo pro ostatní?
Aby došlo skutečně k praktickým změnám, musí se do toho nutně zapojit emoce.
Celý život je hledání rovnováhy mezi přizpůsobením se a vymezením.
Hodnocení knížky
Knížka pro mě byla velkým propojením toho co se mi děje a co řeším na terapii a všeobecné fungující vzorci. Pro někoho by mohla být popsaná dosti povrchově, ale pokud si to člověk umí dobře propojit s tím co řeší a aktuálně se mu děje, v průběhu knížky reflektuje tak může dojít celkem zajímavým aha momentům. Prakticky na každou část z knížky bych dokázala navázat něco z mé zkušenosti nebo z pozorování lidí z mého okolí. Je pravda, že konec knížky už byl dost opakující se. Bylo fajn na 230 stránkách připomenout a zvědomit do jsem za třičtvrtě roku naťukla na terapii, ale moje hlava třeba vytěsnila
Doporučuji tedy knížku všem, kteří pracují na svém mentálním zdraví a jsou otevřeni trochu se v sobě pohrabat a zareflektovat si, aby byli schopni odhalit vzorce, které jsou v nich zaryté, právě díky emocím – protože to je ten klíč se kterým se musíme naučit pracovat, abychom poznali kdo jsme a jak fungujeme.
