Obtížné rozhovory, Douglas Stone, Bruce Patton a Sheily Heen
Proč jsem si knihu vybrala?
Tuto knížku jsem četla necelé 2 roky zpět, kdy jsem dostala zpětnou vazbu na hot seatu od mého týmu. Hodnocení bylo pozitivní, ale tým se mi snažil dát také najevo, že si musím více věřit. Abych na svém sebevědomí zapracovala, potřebovala jsem nějakou knihu na tento způsob.
Co si z knihy odnáším?
5 cenných lekcí:
1. Jak začít konverzaci?
V Tiimi jsme měli získávat klienty, networkovat a nyní začínáme chodit na zákaznické schůzky nebo se snažíme s někým navázat kontakt. Pro mě je to nejvíce stresující část. Někdy nevím, jak konverzaci začít. Dále nám v týmu nastanou situace, kdy je třeba jednat hned a danou situaci vyřešit. Když si to uvedeme na příkladu pozdních příchodů. Pepík u nás v týmu chodí stále pozdě a narušuje chod našich training session, později vidím, že ostatní členové začínají chodit také pozdě, jelikož Pepík může, tak proč ne my. Je potřeba si s Pepíkem promluvit, ale jak?
- Pepíku, musíme si promluvit o tvých pozdních příchodech. X
- Třetí příběh = naslouchání. Vyslechnout si Pepíka, proč chodí pozdě a jaký k tomu má důvod?
2. 3 rozhovory
Neprobíhá pouze jeden rozhovor, ale tři najednou rozhovor o tom, co se stalo špatně, rozhovor o pocitech, rozhovor o identitě
V prvním rozhovoru jednáme o tom, co se stalo. Ptáme se: Co se stalo? Co se mělo a nemělo stát? Kdo má pravdu a kdo se mýlí? Jaká je pravda? Kdo nese vinu?
V rozhovorech a debatách se stále snažíme přijít na kloub tomu, kdo má pravdu. Jenže to je chyba. Nikdo nemá úplnou pravdu, ale ani se nemýlí. To, co si myslí a říkají ti druzí, dává také naprostý smysl.
„Způsob, jakým si vkládám Vaše záměry, ovlivňuje to, co si o Vás myslím, ale mluvit o záměrech většinou není moc užitečné.“
„Lidé mohou mít smíšené úmysly nebo dobré úmysly, které nám stejně ublíží.“
„Pokud se obě strany chovají s respektem a naslouchají si, místo toho, aby si vytvářely domněnky, mohou si promluvit o motivacích, pocitech a přínosu každé z nich, a tak přijít s řešením.“
Rozhovor o tom, co se stalo špatně často končí špatně z těchto důvodů: obvykle si myslíme, že máme pravdu, do rozhovoru vstupujeme se špatným záměrem nebo předpokládáme, jaký je záměr druhé osoby, obviňujeme druhou stranu a nevidíme svůj příspěvek v problému.
Proto bychom do těchto rozhovorů měli vstupovat s vyčištěnou a klidnou myslí a jednoduše pokládat otázky a pozorně naslouchat.
Obviňování
Neměli bychom se obviňovat, pravdou je, že nikdo nechce být obviňován. Výsledkem obviňování je nesouhlas a strach z trestu, ale málokdy se něco naučíme. Téměř vždy platí, že věci, které se staly jsou důsledkem toho, co oba lidé udělali nebo neudělali, takže trest stejně nic nevyřeší. Nejlepší krok je najít to, co nám bránilo v předpovězení, jak zabránit tomu, aby se to opakovalo. Zaměřte se na systém příspěvků (buď 5 % nebo 95 %, ale náš příspěvek tam vždy je), abychom pochopili, co se pokazilo a poté to mohli napravit.
3. Dobré naslouchání
Každý má stejně složitý život jako já.
4. Vyjadřování sebe sama
Komunikaci nám dává možnost být šťastnější. Když se vyjadřuji, ujistím se, že řeknu, co je skutečným problémem a že jsem to řekla na přímo. Podám si otázku: Řekla jsem to, co je jádrem problému?
„Nebýt explicitní a očekávat, že někdo intuitivně zjistí, co si myslíme, je jedním z těch hlavních problémů.“
5. Nebojte se dávat zpětnou vazbu
Důležité je nebát se. Poskytnutí zpětné vazby pomůže vztahu s člověkem, ale i mně samotné.
Zpětná vazba na knížku a jak jsem ji využila v praxi?
Knížka se dost podobá všem ostatním. Ale stejně je důležité, abychom si stále připomínali, jak je komunikace zásadní a také klíčem někam se posunout.
Pokud umíme správně komunikovat, jsme mistrem. Kniha mi pomohla se zamýšlet první nad druhou stranou v konverzaci. Naslouchat lidem a poté s nimi řešit problém.
