Tuto knihu jsem četla již před delším časem a proto mohu potvrdit, že do praxe se mi velmi hluboko zaryla část, kde autor popisuje, že vše se děje malými nepozorovatelnými krůčky. Připomíná mi to Trust The Process z Tiimi. Nemůžeme chtít, aby se stal zázrak přes noc. Stejně jako se postupně vyvíjí podnikání, tak se vyvíjíme i my. Záleží tedy na tom, co děláme každičký den. Proto se asi tolik řeší návyky a udělání alespoň jednoho malého kroku každý den pro náš úspěch. Jeden krok denně nic velkého neznamená, ale když ho spočítáme krát 365? To už má velký význam.
Co dalšího jsem si z knihy odnesla?
Autor se zde zmiňuje, že sice měl diplom z vysoké školy, ale musel začít studovat znovu a sám, aby se opravdu něco naučil. Zde vidím souvislost toho, že člověk se musí učit celý život a také, že klasické vzdělání nemá obvykle dostatek propojení do praxe reálného života.
Dává ale mimo teorie váhu našemu selskému rozumu. Myslím si, že je velmi důležité být v podnikání odvážný a také věřit naší intuici, která není vždy založena na teorii. Myslíte si, že když Baťa vymyslel výrobu a prodej bot, tak měl tento nápad podložený z knih? Nejspíše ne a věřil své intuici 😊.
Jako základ potřebuje mít člověk splněnou potřebu bezpečí a lásky. Máme tuto potřebu splněnou v dialogu? Nejsem si tím jistá. S tím souvisí pojem důvěrný vztah, který je opravdový a blízky, avšak nemyslí tím ihned vztah milenecký. Pro tento vztah je důležité pohlazení – akt, který je projevem upřímného uznání. Máme se v dialogu ještě co učit.
Přijde mi, že školství je často zakládáno na práci levé hemisféry. To je hemisféra, která je centrem logického a rozumového uvažování. Autor ale říká, že s malou nadsázkou můžeme říci, že pro životní spokojenost je důležitá ta pravá hemisféra – centrum intuice, představivosti či citů. Pokud chceme budovat důvěrný vztah, musíme nejdříve oslovit malé dítě v každém z nás, které je reprezentováno právě naší pravou hemisférou.
Jak na to?
Oči: pohled do očí.
Úsměv: vzájemný úsměv.
Jméno: používání jména člověka, se kterým jsme v kontaktu. Dáváme tím najevo, že se o člověka opravdu zajímáme.
Mluv: zajímáš mě. Kouzlo naslouchání – když člověk vycítí opravdovou ochotu a schopnost naslouchat. Myslím, že toto zaznělo v našem dialogu již mnohokrát.
Dotek: podání ruky ve formálních vztazích nebo pohlazení v neformálních.
Představa: Představ si..Vzbuďme u člověka představivost, jelikož pro jeho život jsou důležité podněty.
Příklad: chovejme se tak, abychom šli sami příkladem.
Příběh: Pokud je to možné, prožijme si věci, ciťme a sáhněme si na ně.
Ocenění: Projev upřímného uznání.
Osobní poznatky, které pomohou i Tobě.
Co mi říkají vnitřní hlasy? Cítím pnutí, že nejsem večer při ulehnutí do postele dostatečně vyčerpaná? Celý život nám někdo říká, co máme dělat a co se od nás očekává. Cítíme velký tlak na výkon. Je třeba si ale uvědomit, že tyto hlasy nejsou naše a musíme je oddělit. Oddělit je od těch, které naše opravdu jsou a vedou ke spokojenému životu v souladu sám se sebou.
Co dělat pro naše zdraví? Střídmě jíst, hodně se pohybovat, dostatečně spát a vyhýbat se stresu.
Schůzka sám se sebou. Tato kniha je už několikátý zdroj, ve kterém jsem se dočetla o důležitosti osobních schůzek. Tedy o čase, kdy se věnujeme jen a jen sobě a nikomu jinému. Tyto schůzky nám pomohou srovnat si myšlenky. A co se stane, když na takové schůzky nebudeme mít čas? Jednoduše ztratíme sebe sama v záplavě povinností.
Nic se neděje jen tak. I přesto, že se život není vždycky jako med, je třeba se po každém neúspěchu zeptat sám sebe: Co nového se mám naučit? Protože jedině tak se budeme moci posouvat a nezůstaneme stále na jednom místě.
Souvislost s dialogem.
V knize jsem našla dost věcí, které mi souvisely s naším dialogem.
· Každá tréma není vlastně nic jiného než projev strachu z tlupy a strachu z odmítnutí.
· Pokud chci ovládat své schování, musím nejprve ovládat své myšlení a své představy.
· Všechny emoce vznikají pouze uvnitř naší hlavy.
· Nepředpokládejme.
· Všechno se odvíjí od úrovně mého sebepoznání.
· Všechno, co si přejeme, nezapomeňme říct ostatním.
· „Sedl si do kruhu a otevřel s dětmi debatu.“
· Je třeba člověka pochopit a akceptovat. A tím obohatíme i sami sebe.
· Je velký rozdíl mezi jazykem popisným a hodnotícím. Popisným pouze popisujeme situaci a hodnotícím navíc i hodnotíme.
· Schovávání se za my – obecná tvrzení a schovávání se za to, co si myslí ostatní.
· Nejúčinnější formou učení je sociální učení – když se učíme jeden od druhého.
Abych řekla pravdu, tato kniha je „pohlazení po duši“ a pomůže člověku trochu víc o sebe pečovat a mít se rád. Zároveň mi ale přinesla další poznání ohledně bytí a žití v lidské společnosti. Toto poznání bych měla využít v dialogu, jelikož tam stagnujeme a moc se nám nedaří. Nejjednodušší asi bude začít sám u sebe, srovnat se a jít příkladem.
Slovníček
Haló efekt – První silný dojem z člověka, o kterém nic bližšího nevíme a který si vytvoříme na základě nápadného nebo charakteristického znaku.
Projekce – K projekci dochází tehdy, když připisujeme druhým lidem vlastní myšlenky, pocity, přání.
Úsilí o jednoznačný obraz – Při setkání s člověkem usilujeme o to, abychom mu přilepili nálepku dobrý X špatný a nic mezi tím. Pokud si o někom vytvoříme negativní obraz, máme potom problém přijímat pozitivní informace spojené s touto osobou.
