Proč jsem si knihu vybral?
Jednoduše protože mě na první pohled zaujala a po pár stranách naprosto uchvátila. Tato problematika mě velmi zajímá a je to zatím “nejtěžší” kniha na čtení, kterou jsem kdy četl. Proto mi čtení (díky tomu že jsem se snažil, aby bylo co nejkvalitnější a nejpřínosnější) trvalo dost dlouhou dobu a to asi 50 dní. To bylo také důvodem, proč jsem mezitím stihl přečíst jiné 4 knihy.
Pro čtenáře
Kdyby sem někdo zabrouzdal tak předem upozorňuji, že některé informace v této eseji jsou i mé myšlenky, kde srovnávám knihy. Dále se omlouvám za délku eseje, nicméně tato kniha byla enormě obsáhlá. Ale SKVĚLÁ!
Informace z knihy
V podstatě celá tato kniha je (i život) o 2 hlavních systémech v mozku:
Systém 1 - Automatické procesy v mozku, které vyhodnocujeme podvědomě, nevšimneme si toho - porovnání velikostí, určení barvy, orientace na zdroj náhlého zvuku, 2 + 2 je?
Systém 2 - Musíme se u toho více soustředit. U těchto věcí je lepší na chvíli vypnout pozornost a věnovat svůj focus čistě na jednu věc. Čekání na startovací výstřel, předjíždění kamionu na úzké silnici, vypočítání složitějších příkladů, přemýšlení nad pořadím úkonů v kritické cestě atp.
Hladoví přestáváme udržovat pozornost a sklouzavame ke snadnějšímu řešení. Je to nízkou hladinou glukózy v mozku. - Podle knihy Proč spíme je to i díky únavě.
Když budou lidé díky systému 1 věřit nějaké věci, budou k němu poté hledat argumenty a jim věřit nejvíce. - politická situace v ČR - Utvrzování své vlastní pravdy a absolutní potlačení kritického myšlení.
Priming - Slova (věci) nám evokuji další různá slova s podobnou tematikou. Jednodušeji je rozpoznáváme. Podle těchto slov se můžeme i začít na krátkou chvíli podvědomě chovat. Stáří —> pomalá chůze. - Ideomotorický efekt - Mnich který prodal své ferrari - Myslím, že Mantry, které si opakujeme a mohou díky tomuto ověřenému efektu fungovat ať už na zlepšení či zhoršení toho, čím doopravdy jsme
Naše intuice a pravděpodobnost trefení se je mnohem vyšší jestliže máme dobrou (veselou) náladu. —> Z praxe. Vyplívá to i ze stavu flow - Kniha Ikigai
Koherence - soudržnost (logická i fyzická)
WYSIATY - Vše co vidíš je vše co je - Kohneman to zde přiřazuje k systému 1, který zvládne perfektně utvořit podle toho co vidí příběh. První dojem.
“Celkový kontext pomáhá interpretovat jednotlivé elementy.” - necháme se unést celkovým dojmem a nezamyslíme se nad jednotlivými částmi. Vše není dobré a ani vše není vždycky špatné. Jen naše mysl k tomuto často chce sklouzávat, jelikož je to jednodušší.
Afektivní heuristika - lidé se ve svém úsudku nechají ovlivnit různými afekty. - Mám rád/nemám rád. Muže to záviset na položení otázek v určitém pořadí.
Nemůžeme dělat závěry z malých vzorku při sledování. Vždy to musí být větší část. Prolíná se mi to s tím co tvrdí R. Kiyosaki ohledně toho, že se musíme podívat na dvě strany mince.
Kotvící účinek čísel. - pokud máme v mysli nějaké číslo, budeme ho s dalšímu neustále porovnávat, i když se to bude týkat něčeho úplně jiného. —> Pokoušení předání znalosti od Pazdyho s Vencou ohledně cenové kotvy jejich nahodnocených balíčků Vnikovky.
Pokud se vyjednává o ceně a ten první udělá naprosto nesmyslnou nabídku, neměli bychom udělat kvůli velké propasti mezi stranami také absurdní nabídku. Namísto toho bychom měli dle autora udělat scénu a hrát, že odejdeme a počkat na jinou nabídku.
Příběhy jsou více pravděpodobné, čím podrobněji jsou popsané.. - klam. Lež je uvěřitelnější v případě precizně rozmyšleného příběhu.
Regrese k průměru - Po velikém zlepšení obvykle nastává zhoršení. Není to závislé na pochvale ani trestu. Jen není možné udržet nadprůměrný výsledek stále. —> S tímto jsem se setkal asi nejvíce zatím ve světě sportu - Pozemního hokeje. Jako trenér dětí jsem si to teď plně uvědomil a už vím, že není možné to vyžadovat stále.
Neměli bychom se nechat ovlivnit jen výsledkem. Naše mysl nezvládne zaimplementovat všechny proměnné. Zpětně bychom také neměli říkat, že jsme něco věděli, protože to prostě není pravda. Mohli jsme mít maximálně tušení. - Zkreslení výsledkem (zpětná přehnaná sebedůvěra)
Systém 1 je naprogramován aby s minimem důkazů zvládl dělat rychlé závěry. (Syndrom JPP) - Na tomto principu fungují podle mě i pomluvy, před kterými je těžké zachovat si “odstup”.
Konkurenční zášť - Pokud skupina odmítne nápad jednotlivce, tak onen odmítnutý poté moc nespolupracuje. - Vidím to na TS. Může to být jedním z důvodů proč jsme se přestali aktivně vyjadřovat.
Iluze, že chápeme minulé události, u nás povzbuzuje nadměrnou důvěru ve schopnost předvídat budoucnost. → krásná věta se kterou naprosto souhlasím a vidím ji všude kolem sebe. Věděl jsem že mám koupit Akcie Tesly, věděl jsem že mám jít do bitcoinu atp…
Jednoduchá statistická pravidla mají převahu nad intuitivním úsudkem. → vylučuje se mi to s 6 smyslem, o kterém četla Kačka, kde se tvrdí, že intuice je pravděpodobnější. Samozřejmě je intuice věrohodnější ve chvíli, kdy se člověk stane v některé situaci expertem a dostává rychlou zpětnou vazbu na svojí práci, nicméně statistika stále vede.
Klam plánování - Je velmi složité počítat s každou proměnnou, když se snažíme něco predikovat. Také jsou velmi často “plánovači” hnaní touhou po schválení jejich předpovědi. —> Když lidé často prezentují v Tiimi projekty, myslím si, že zrovna toto na ně často sedne.
Jak se pokusit minimalizovat klam plánování? - Plánovači by se měli snažit prognózovaný problém vyřešit s využitím všech dostupných referenčních informací, které jsou k dispozici. K tomuto skvěle napomáhá zpětná vazba od nezúčastněných.
Optimističtí jedinci se snaží neustále hledat nové příležitosti, učí se a rostou. Mají větší šanci na úspěch než průměrný jedinec. Jsou to často podnikatelé, vědci atp.→ Pojí se mi to s knihou nastavení mysli ohledně růstového myšlení. Optimističtí jedinci k němu mají mnohem blíže a je pro ně jednodušší si ho udržet. Také se to pojí s antifragilním myšlením z knihy Ikigai.
Opomíjení konkurence je známý psychologický stav, ke kterému máme všichni blízko. Když slyším, jak někdo mluví o svém novém projektu, většinou na otázku, jaká je jeho konkurence nedokáže normálně odpovědět. Když jsme na Start UP boxu procházeli přijímacím pohovorem, bylo nám od slečny sděleno, že většina Startupů nemá konkurenci definovanou. Díky tomu jsme prý dobře nakročeni. :)
Averze ke ztrátě. - Moc zajímavá myšlenka, kde lidé raději riskují, aby měli více, ačkoli by mohli mít na 100 % výhru trochu menší. Nesnesli by myšlenku, že z “toho” mohli vytěžit více. V tomto příkladu se trochu vidím, pokud jde o tohle, racionalita jde většinou stranou. Také přisuzování ztrát se dává intuitivně mnohem větší váha, což je rovněž přirozené.
Majetnický efekt - Když je pro vlastněnou věc hodnota vyšší. Je to subjektivní pocit, se kterým je nicméně nutné počítat. Násobí se to, pokud “onu” věc máme ve velké oblibě.
Pokud je někomu jedno, zda li dostane např. Zmrzlinu jahodovou nebo borůvkovou, tak se po předání nebude chtít o to víc vzdát své nově nabyté věci. - Toto je krásný příklad majetnického efektu, který mě díky své pravdě až zaskočil. Nejlépe je to vidět právě u dětí.
Asymetrie ztrát - každý si může (mylně) myslet, že ztratí víc než ten druhý.
Přecenění malých pravděpodobností. - Raději se ujistím a trochu ztratím, než abych riskoval a ztratím hodně. (Ačkoli jsem např. jako člověk nevinný)
Lítost je vyšší u náhodných událostí, které se nepovedli. Čím větší je to “náhoda, tím větší lístost nastupuje. - Např. Kdyby do toho letadla nastoupil o den dříve což chtěl, nemuselo se to stát.
Tabuizovaná výměna - Jestliže nechceme “levnější model” protože je byť jen o tisícina nebezpečnější. - morální problémy lidí, které jsou občas až nesmyslné
Rozhodování - Jestliže u něj rozšíříme pozorovací rámec, dospějeme s velkou pravděpodobností k rozumnějšímu výsledku. - Podle mě to způsobuje fakt, že když se budeme zabývat jen “jednou věcí”, necháme za sebe rozhodovat jen Systém 1. Pojí se mi to v této knize se statistickýma pravidlama, které mají větší validitu než pouhé předpovědi.
Skutečnost, že “to” skončilo špatně neznamená, že všechno špatné bylo. Většinou bylo mnohem více toho lepšího.
Nejjednodušším způsobem, jak zvýšit osobní štěstí je najít si více času na dělání věcí, které nás baví a naplňují. - Samozřejmě souhlasím, ale je to jen část z Ikigai. Myslím si, že tam hraje roli více faktorů, jako je např. přínosnost společnosti. Nicméně se může jít po malých krůčcích.
Hodnocení celkové spokojenosti v životě je dle knihy extrémně subjektivní hodnocení, které ovlivní velkým způsobem momentální nálada a spokojenost v týdnech, max pár měsíců.
Omyl afektivního předvídání - Myšlenka, že koupí věci, které chceme se nám zvýší úroveň životního štěstí. Nicméně i podle knihy Proč spíme je to ovlivněno jen na nedlouhou dobu, jelikož se nám krátkodobě uvolňuje do těla dopamin.
Myšlenky z knihy co se mi do eseje jinak nehodili
Myšlenka - Pokud nám záleží na některých lidech (např. na zaměstancích) abychom si je udrželi, není vhodné ptát se jich na spokojenost v práci či prodloužení pracovní doby ve chvíli, kdy mají špatnou náladu. Jelikož nejspíše budou ovlivněni sílou momentální situace a budou se schylovat ke shazování svých problémů právě na práci. Ano, je to nejspíš jedna z forem manipulace, nicméně dle mého názoru de facto neškodná.
Myšlenka po po přečtení knihy: Často jsou mí kamarádi hodně entusiastičtí a skoro “bezhlavě” se pouštějí do nových nápadů a projektů. Spousta z nich jim nevyšla. Podle mě to bylo nadšením, kterým podhodnotili svou konkurenci a možná i podlehli klamu plánování. Osobně jsem takový většinou nebyl. Jsem často skeptičtější než tento typ lidí. Jen nevím, zda je to dobře. Myslím si, že by to mohlo být lepší kvůli lepšímu kritickému myšlení a pozastavení se od nárazových emocí, ale za předpokladu neustálého zkoušení oněch nových věcí a zachování si houževnatosti a jiskry optimismu pro zkoušení nových nápadů.
Myšlenka - V knize se píše, že když někoho pochválíme např. za prezentování a řekneme že to bylo skvělé, hodnotíme tím nejspíš výkon oproti jeho/jejímu normálu, ačkoli oproti jiným lidem to může být stále podprůměrný výkon. Tříští se mi tu například metoda Kaizen, u které je potřeba se zlepšovat SÁM každý den. (Stejně jako myšlenka z jiných knih, kde je řečeno, že je důležité zlepšovat se sám a nehledět u toho na ostatní.) Nevím, co je lepší varianta, ale myslím si, že je důležité se umět (i jiné lidi) pochválit za určitý progress, ale připomenout (dobře podanou zpětnou vazbou) nějaké další možnosti ke zlepšení. Takže tu vidím jako nejlepší východisko kombinaci obou variant.
Tento obrázek jsem přidal, protože mě fascinuje, jak moc je důležité to, jakým způsobem něco předáme slovně (Samozřejmě i neverbálně). Připomněl mi knihu Jak mnohem lépe prodávat, kde se zabývá tím, v jakém pořádí bychom měli co sdělovat a jak moc na tom záleží. Také je důležité si uvědomit možnost, že někdo s námi může touto formou (i neúmyslně manipulovat) - Z knihy 48 zákonů moci.
Hodnocení knihy
Tuto knihu jsem četl nejpomaleji a nejdůkladněji ze všech knih, co mám doposud v bance esejí. Bylo to určitě zapříčiněno náročností textu. Nedokázal jsem přečíst na zátah 50 a více stran, protože to pro mě bylo psychicky náročnější, než zbytek knih. Nicméně jsem se ke knize vracel velmi frekventovaně a po kouskách ji zdolal. A na závěr ji mohu jen doporučit. Extrémně mě tu bavila většina z knihy a fascinalo mě to, jak jako lidé smýšlíme. Dokázal jsem to (dle mého názoru) propojit s jinými knihami i praxí více, než jakoukoli jinou knihu. Nicméně pro toho, kdo si chce přečíst složitější knihu a získat spoustu nových informací, které vás zaskočí kvůli tomu, že se v “oněch” situacích sami uvidíte, tak doporučuji všema 10.
*Tímto se Janče omlouvám za budoucí příval esejí v následujících pár dnech. Je to kvůli tomu, že s touto knihou jsem četl spoustu knih, na které jsem jen nedopsal eseje, jelikož jsem se soustředil nejvíce přesně na Myšlení rychlé a pomalé.
