Malý princ
Proč jsem si knihu vybral:
Vybral jsem si ji, protože potřebuji splnit počet 40 b k rocket modelu. Zároveň jsem tuto knihu četl jako maturitní četbu a líbila se mi. Tak jsem se rozhodl, že si ji přečtu znova a pokusím se v ní najít nové principy, co jsem přehlédl nebo už pozapomněl.
Obsah:
"Malý princ" je příběh o dobrodružstvích Malého prince, chlapce s blond vlasy a zvědavýma očima, který opustí svou malou planetu, aby objevil svět. Hned na začátku knihy se setkává s podivnými postavami na jiných planetách, kde každá z nich zastupuje různé lidské vlastnosti a chování.
Malý princ navštíví planety obývané králem, pyšným člověkem, opilcem, byznysmenem a dalšími. Při svých setkáních se dozvídá mnoho o povaze dospělých a společenských hodnotách. Během své cesty na Zemi se setkává s pilotem, kterým je autor příběhu, a společně sdílejí příběhy a učí se od sebe.
Jedním z klíčových prvků příběhu je také vztah Malého prince s růží, kterou pěstuje na své planetě. Růže symbolizuje lásku a jedinečnost. Příběh postupně přechází do hlubších filozofických rovin, kde Malý princ objevuje důležité životní pravdy a hodnoty.
Celý příběh je dojemný a plný symboliky. Autor Antoine de Saint-Exupéry ve svém díle zkoumá témata jako láska, vztahy, osamělost, a dospívání. Příběh Malého prince zanechává čtenáře s mnoha otázkami a myšlenkami o smyslu života a lidské povaze.
ATP:
V této knize je pro mě nejvíce zajímavé, jak je diametrální rozdíl mezi smýšlením dětí a dospělých. V USA jsem od spousty lidí slyšel, že člověk se dospělí začíná cítit až po 21 roce života a ne v 18 a do značné míry cítím, že na tom něco je. 21 mi bylo 3 měsíce na zpět a tím nechci říct, že najednou se ze mě stal ten svědomitý dospělák, akorát si začínám čím dál tím víc uvědomovat, jaké povinnosti a možná i starosti život toho dospělého přináší. V 18 jsem byl jen ucho, co si šlo hrdě s plastovou kartičkou koupit svoje první legální pivo, ale nějaký přesah jsem si neuvědomoval. Ale naopak teď mám pocit, že už bych všechny ty „dospělácký“ věci měl řešit a připadám si jako, že mě svírají ze všech stran. A právě v tom je krása této knihy, znovu mi ukázala, jak mohou být věci za kterými se honím být pošetilé a v kontextu celého života bezvýznamné. Dítě neřeší, jakou má značku oblečení, kolik má našetřeno v kasičce nebo kam pojede na dovolenou. Ne, že bych to já tolik řešil ale lepší přirovnání mě nenapadlo. Řeší, jestli má kolem sebe lidi, které ho mají rádi a ono zase je. A toho se teď snažím držet, vím, že mám mega fajn rodiče a úplně úžasný kamarády, a proto mě mrzí, že na to občas zapomínám. Užívám si každý moment, kdy si uvědomím tu nepodstatnost všech těch honosných dospěláckých věcí, pravidel a rádoby hodnot a cítím jen tu čistou radost z toho, že je prostě jen krásný den a lidi kolem mě mě mají rádi.
Honzovo moudro na závěr: budoucnost není, minulost nebude, je jen teď a tady
Pokud jsi ten vyvolenej, co tuhle esej četl tak se nad tím zamysli, píšu to ve dvanáct večer a unavenej, takže to musí být pravda, protože unavení lidi už na nic jiného chuť nemaj.
