Tuto knihu jsem si zvolil, abych pomohl týmu získat první sticker do Rocket modelu. Zároveň jsem zjistil, že na tuto knihu ještě nikdo v Tiimiakatemia Prague esej nepsal. Proto jsem se rozhodl ponořit do neznáma a esej napsat.
GÉNIUS
Autor Walter Isaacson se v předmluvě této knihy zmiňuje o tom, že ničemu nepomáhá, když se oháníme výrazem génius, jako by to byla nějaká nadlidská schopnost, kterou někomu propůjčila nebesa a obyčejní smrtelníci na ni nemohou nikdy dosáhnout. Doufám, že se nyní shodneme, že Leonardo byl génius, jeden z mála lidí v dějinách, kteří si to přízvisko bezpochyby zasloužili – nebo přesněji vysloužili. Ale zároveň je pravda, že byl pouhým smrtelníkem.
Nejviditelnějším důkazem jeho lidskosti je dlouhá řada nedokončených projektů. Sem patří hliněný model koně, který lučištníci rozstříleli napadrť, výjev z Klanění tří králů a bitevní nástěnná malba, které opustil, létající stroje, které nikdy nevzlétly, tanky, které nikdy nevyjely, řeky, které nikdy neodklonil, a stránky vynikajících traktátů, které jen vršil a nikdy nevydal. „Pověz mi, jestli se někdy něco udělalo," napsal si do mnoha deníků. „Pověz mi. Pověz mi. Pověz mi, jestli jsem někdy něco udělal... Pověz mi, jestli někdy něco vzniklo."
To, co dokončil, je samozřejmě dostatečným důkazem jeho geniality. K tomu postačí už jen Mona Lisa, nemluvě o všech jeho mistrovských obrazech a anatomických studiích. V době, kdy autor dopisoval tuto knihu, začal oceňovat i genialitu obsaženou v jeho nerealizovaných návrzích a nedokončených mistrovských dílech. Při vymýšlení létajících strojů, vodních děl a vojenských zařízení balancoval na hraně mezi realitou a fantazií a dokázal si představit věci, které lidstvo vynalezlo až o stovky let později. A tím, že nechtěl chrlit díla, která nepovažoval za dokonalá, zpečetil svou pověst génia, a nejen pouhého mistra řemesla. Výzva v podobě vymýšlení koncepce mu byla milejší než dřina při dokončování.
Leonardo měl rád svět v pohybu, a proto se také nerad vzdával některých svých děl a nechtěl je prohlásit za hotová. Měl neobyčejnou schopnost zobrazit pohyb těla i ducha, strojů i koní, řek a vůbec všeho, co proudí. Žádný okamžik není odloučený od ostatních, napsal, stejně jako není žádný výjev v divadelním představení odtržený od celku a žádná kapka oddělená od zbytku proudu. Každý okamžik obsahuje to, co se stalo těsně před ním a co bude následovat hned po něm. Podobně se díval na svou uměleckou tvorbu, vynálezy a vědecké traktáty – jako na součásti dynamického procesu, které lze neustále zdokonalovat a obohacovat o nové postřehy. Svatého Jeronýma upravil po třiceti letech, když se díky studiu anatomie dozvěděl něco nového o krčních svalech. Kdyby žil dalších deset let, nejspíš by Monu Lisu po celou tu dobu zdokonaloval. Předání obrazu, konstatování, že je hotový, zmrazilo jeho vývoj. To dělal Leonardo velmi nerad. Kdykoliv se mohl dozvědět něco nového, kdykoliv mohl z přírody odpozorovat nějaký tah, který by obraz přiblížil k dokonalosti.
Leonardova genialita – jíž se odlišil od lidí, kteří jsou jen mimořádně chytří – spočívala v tvořivosti, v kombinování představivosti s intelektem. Schopnost propojit pozorování s fantazií mu umožňovala, stejně jako dalším tvořivým géniům, dělat nečekané skoky, které spojovaly viděné s neviděným. „Talent trefí cíl, který nikdo jiný trefit nedokáže," napsal německý filozof Arthur Schopenhauer. ,,Génius trefí cíl, které nikdo jiný nevidí." Největší tvořivé osobnosti „myslí jinak“, a proto jsou někdy považovány za podivíny, ale slovy reklamního sloganu Applu, který Steve Jobs pomáhal formulovat: „Někteří je mohou mít za blázny, ale my vidíme jejich genialitu. Protože jen lidé dost šílení na to, aby chtěli změnit svět, ho také změní.“
Leonardova genialita vynikala také svou všestranností. Svět zrodil myslitele, kteří leckdy pronikli hlouběji do látky nebo byli logičtější, a mnoho takových, kteří byli praktičtější, ale žádný nebyl tak důvtipný v tolika oblastech. Někteří lidé jsou geniální v určitých oborech, jako byl Mozart geniální hudebník a Euler geniální matematik. Ale Leonardo vynikal v mnoha disciplínách, a díky tomu získal hluboký cit pro přírodní vzorce. Zvědavost ho poháněla k tomu, aby se stal jedním z hrstky lidí v dějinách, kteří chtěli vědět všechno, co se dalo vědět, o všem, co bylo možné vědět.
Historie samozřejmě zná i další nenasytné polyhistory, všestranné učence, a sama renesance zplodila několik dalších renesančních mužů. Ale žádný nenamaloval Monu Lisu. A jen jediný přitom ještě zvládl vytvořit nepřekonatelné anatomické kresby založené na pitvě desítek těl, vymýšlet plány na odklánění řek, vysvětlovat odraz světla od Země na povrch Měsíce, otevřít ještě bušící srdce poráženého vepře, aby zjistil, jak fungují srdeční komory, navrhovat hudební nástroje, inscenovat divadelní představení, použít fosilie ke zpochybnění biblického tvrzení o potopě světa a pak namalovat potopu. Leonardo byl génius, ale nejen to: byl ztělesněním všestranné mysli, která se snaží porozumět celému stvoření i tomu, jak do něj my zapadáme.
PONAUČENÍ OD LEONARDA
Protože Leonardo nebyl jen geniální, ale také veskrze lidský, svérázný, obsedantní, hravý a často nesoustředěný, je pro nás přístupnější. Nebyl obdařen tím druhem jedinečnosti, která se zcela vymyká našemu chápání. Naopak byl samoukem, který se silou vůle dopracoval ke genialitě. Takže i když se asi nikdy nepřiblížíme jeho nadání, můžeme se od něj učit a snažit se být trochu jako on. Jeho život nabízí mnoho ponaučení.
Buďte zvědaví, neúnavně zvědaví. „Nemám žádné zvláštní nadání,“ napsal jednou Einstein příteli. „Jsem jen náruživě zvědavý.“ Leonardo měl zvláštní nadání stejně jako Einstein, ale jeho nejdůležitější a nejinspirativnější vlastnost byla nesmírná zvídavost. Chtěl vědět, proč lidé zívají, jak chodí ve Flandrech po ledě, jak udělat kvadraturu kruhu, jak se zavírají aortální chlopně, jak oko zpracovává světlo a co to znamená pro perspektivu obrazu. Sám sebe úkoloval, aby zjistil víc o telecí placentě, o čelistech krokodýla, o jazyku datla, o obličejových svalech, měsíčním světle a okrajích stínů. K neúnavné a nahodilé zvědavosti a zájmu o vše okolo nás se každý z nás může každou bdělou hodinu nutit, jako se nutil on.
Chtějte vědět proto, abyste věděli. Ne všechny vědomosti musejí být užitečné. Někdy bychom měli chtít vědět pro pouhé potěšení z vědění. Leonardo nepotřeboval vědět, jak fungují srdeční chlopně, aby namaloval Monu Lisu, a nemusel přemýšlet o tom, jak se dostaly zkameněliny na vrcholy hor, aby vytvořil Madonu ve skalách. Protože se nechal vést čirou zvědavostí, prozkoumal víc obzorů a vypozoroval víc souvislostí než kdokoliv jiný v jeho době.
Zachovejte si dětský pocit úžasu. V určité fázi života se většina z nás přestane zabývat každodenními jevy. Můžeme si vychutnávat krásu modré oblohy, ale už neřešíme, proč je modrá. Leonardo to řešil. Stejně jako Einstein, který napsal jinému příteli: „Ty a já budeme navždy stát jako zvědavé děti před velkou záhadou, do níž jsme se narodili.“ Měli bychom se snažit nikdy nevyrůst z let úžasu a nedovolit to ani svým dětem.
Pozorujte. Leonardovou největší předností byla mimořádná schopnost pozorovat. Toto nadání posilovalo jeho zvědavost a naopak. Nebyl to nějaký kouzelný dar, ale výsledek jeho vlastního snažení. Když chodil k vodnímu příkopu u Castello Sforzesco pozorovat čtyřkřídlé vážky, všiml si, že kmitají páry křídel střídavě nahoru dolů. Když se procházel po městě, všiml si, jak se lidem odrážejí ve výrazech tváře vnitřní pocity, a přišel na to, že se světlo různě odráží od různých povrchů. Vypozoroval, kteří ptáci mávají křídly rychleji nahoru než dolů a kteří to dělají naopak. I tohle můžeme napodobit. Když teče voda do misky, jako on se pozorně podívejte, jak přesně se tvoří víry. A pak uvažujte proč.
Začněte od podrobností. V deníku se s námi Leonardo podělil o fintu, jak si máme něco pozorně prohlížet: Dělejte to postupně, začněte se všemi podrobnostmi. Stránku v knize, poznamenal, také neobsáhneme jedním pohledem; musíme číst slovo po slovu. „Chcete-li mít zevrubné znalosti o tvarech předmětů, začněte s jejich detaily, a nepřecházejte k dalšímu kroku, dokud si ten první nezapíšete hluboko do paměti."
Viďte neviděné. Po velkou část svých formativních let se Leonardo ze všeho nejvíc věnoval inscenování průvodů, představení a her. Kombinoval divadelní vynalézavost s fantazií. Tak rozvinul svou kombinační tvořivost. Viděl letět ptáky a také anděly, viděl řvát lvy a také draky.
Skákejte do králičích nor. První stránky jednoho deníku pokryl sto šedesáti devíti pokusy o kvadraturu kruhu. Na osmi stranách Leicesterského kodexu zaznamenal sedm set třicet poznatků o tekoucí vodě a v jiném deníku vypočítal šedesát sedm slov popisujících různé druhy tekoucí vody. Změřil všechny části lidského těla, spočítal jejich proporční vztahy a pak udělal totéž u koně. Nořil se hloub a hloub z čiré radosti, že se dozvídá něco nového.
Nechte se rozptýlit. Nejvíc je Leonardovi vyčítáno, že se nechával svými rozličnými zájmy odvádět od důležitějších věcí. „Ochudil tím příští generace," naříkal Kenneth Clark. Ale přitom ochota vydat se po stopě každého lesklého předmětu, který mu padl do oka, obohacovala Leonardovu mysl a pomáhala mu vytvářet hustší síť vazeb.
Respektujte fakta. Leonardo svými pokusy předznamenal věk vědeckého pozorování a kritického myšlení. Když dostal nějaký nápad, vymyslel pokus, kterým by jej otestoval. A když praxe odhalila chyby v teorii – jako když se domníval, že voda proudí podzemními prameny stejně jako krev v lidských žilách, zavrhl teorii a hledal novou. Tento postup začal být běžný až o sto let později v éře Galilea a Bacona. V dnešní době ovšem už tak často používaný není. Chceme-li být víc jako Leonardo, nesmíme se bát změnit názor tváří v tvář novým informacím.
Lelkujte. Při malování Poslední večeře se někdy Leonardo díval na rozpracovaný obraz třeba hodinu, než se ho jedinkrát zlehka dotkl štětcem, a potom odešel. Vévodu Ludovika přesvědčoval, že tvůrčí proces si žádá čas, aby myšlenky uzrály a intuice získala konkrétnější obrysy. „Muži ušlechtilého nadání toho někdy dosáhnou nejvíc, když pracují nejméně,“ vysvětloval „neboť jejich mysl je zaměstnána myšlenkami a dokonalostí představ, jimž následně vtisknou podobu.“ Většina z nás nepotřebuje k lelkování pobízet, děláme to sami od sebe. Ale lelkovat jako Leonardo není jen tak: musíte nejprve nashromáždit všechna dostupná fakta a nápady a teprve pak je nechat kvasit.
Udělejte z dokonalého nepřítele dobrého. Když Leonardo zjistil, že nedokáže v Bitvě u Anghiari dokonale vystihnout perspektivu a v Klanění tří králů interakce postav, raději na nich přestal pracovat, než by odevzdal práci, která by byla jenom dobrá. Mistrovská díla jako Svatou Annu a Monu Lisu nedal až do smrti z ruky, protože věděl, že na nich bude mít pořád co zlepšovat. Podobným perfekcionistou byl Steve Jobs, když odmítal pustit původní Macintosh do prodeje, dokud jeho lidé nepředělají tištěné obvody uvnitř tak, aby vypadaly krásně, i když je nikdo nikdy nemohl vidět. On i Leonardo věděli, že praví umělci si dají záležet i na kráse věcí neviděných. Nakonec Jobs přijal zcela opačné krédo: „Pravý umělec dodává.“ Tím měl na mysli, že občas musíte zákazníkovi doručit zboží, i když se na něm dá ještě leccos vylepšit. Pro běžný život je to dobré pravidlo. Ale jindy stojí za to být jako Leonardo a nepustit věc z ruky, dokud není naprosto dokonalá.
Přemýšlejte vizuálně. Leonardo nebyl obdařen schopností vymýšlet matematické rovnice či abstrakce. Musel si je představit a nakreslit; tuto techniku použil při studiu proporcí, při formulaci perspektivních zákonů, při výpočtech odrazu světla od dutých zrcadel a samozřejmě při transformacích jednoho geometrického tvaru v jiný se shodnou plochou či objemem. Když se naučíme nějaký vzoreček nebo pravidlo – dokonce i tak jednoduché jako postupy při násobení nebo míchání barev, přestaneme si až příliš často představovat, jak vlastně funguje. Ve výsledku tak přestáváme chápat související krásu přírodních zákonů.
Nezavírejte se do tunelu. Oficiální představení nového výrobku Applu Steve Jobs mnohokrát zakončil obrázkem rozcestníku s tabulkami ulic „Technologie" a "Umění". Věděl, že na té křižovatce bydlí tvořivost. Leonardo měl nespoutanou mysl, která se svobodně toulala odvětvích umění, vědy, techniky a společenských věd. Poznání, jak světlo dopadá na sítnici oka, mu pomohlo vytvořit správnou perspektivu Poslední večeře a na stránku s anatomickými studiemi pitvaných rtů nakreslil úsměv, který se později zjevil na tváři Mony Lisy. Věděl, že umění je vědou a že věda je uměním. Ať už kreslil plod v děloze, nebo víry při potopě, vždy stíral hranici mezi nimi.
Dávejte si vždy vyšší cíle. Jako on si představte, že postavíte člověkem poháněný létající stroj nebo že odkloníte tok řeky. Nebo dokonce zkuste vyrobit perpetuum mobile, anebo jenom s pravítkem a kružítkem udělat kvadraturu kruhu. Existují problémy, které nikdy nevyřešíme. Zjistěte proč.
Oddejte se snění. Obří kuše? Želvovité tanky? Plány ideálního města? Člověkem poháněné mechanismy mávající křídly létajícího stroje? Hranice mezi skutečností a snem stíral Leonardo se stejnou samozřejmostí jako ty mezi vědou a uměním. Létající stroj se mu sice nikdy sestrojit nepodařilo, ale jeho představivost se vznesla do úžasné výšky.
Tvořte sami pro sebe, nejen pro ty, kdo vás platí. Ať ho bohatá a mocná markýza Isabella d'Este prosila sebevíc, její portrét prostě nenamaloval. Zato se pustil do malování jisté manželky obchodníka hedvábím jménem Lisa. Udělal to, protože chtěl, a pracoval na něm po zbytek života, takže jej onomu obchodníkovi hedvábím nikdy nepředal.
Spolupracujte. Géniové jsou často považováni za samotáře, kteří utíkají do svých podkrovních pracoven, kde do nich udeří tvůrčí blesk. Jako na mnoha mýtech je i na tom o géniích něco pravdy. Ale obvykle to není všechno. Na nejrůznějších Madonách a studiích draperií z Verrocchiovy dílny a stejně tak na verzích Madony ve skalách, Madoně s vřetenem a dalších obrazech z Leonardovy dílny pracovalo tolik malířů, že lze dnes jen stěží říct, který tah je čí. Vitruviánský muž vznikl poté, co o něm dlouze diskutoval s přáteli a vzájemně si vyměňovali jeho kresby. Nejlepší anatomické studie vytvořil Leonardo v době, kdy spolupracoval s Marcantoniem della Torre. A nejvíc zábavy si užil, když ve spolupráci s dalšími lidmi chystal divadelních představení a večerní zábavné programy na sforzovském dvoře. Génius musí být vynikající jednotlivec. Musí mít jedinečnou vizi. Ale její uskutečnění mnohdy závisí na spolupráci s druhými. Kdyby měl Leonardo kolem sebe více nadšenců, jako byl sám, je možné, že by se více jeho vynálezů stalo alespoň prototypem. Možná by ho i přesvědčili, aby vydal své studie, čímž by v některých ohledech uspíšil světový pokrok i o 200 let dopředu. To se však nestalo a mnoho věcí si nechal pouze pro sebe. Inovace je týmový sport. Tvořivost je kolektivní úsilí.
Dělejte si seznamy. A dávejte na ně divné věci. Leonardovy seznamy úkolů jsou dost možná největšími důkazy čiré zvídavosti na světě.
Dělejte si poznámky, na papír. I po pěti stech letech můžeme nahlédnout do Leonardových deníků, žasnout a inspirovat se. Odteď za padesát let mohou naše vlastní deníky, pokud si dáme tu práci a začneme je psát, ohromit a inspirovat naše vnoučata. Na rozdíl od našich tweetů a facebookových postů.
Buďte přístupní záhadám. Ne všechno musí mít ostré hrany.
