Tato kniha mě zaujala svým názvem a taky jsem na ní dostal pár doporučení. Již od mala mi táta (byl slušnou část svého života vojákem) vždycky vyprávěl příběh o skupině vojáku, co se po únavné misi někde v polích a lesích zastaví u studny s vodou, vždycky mi říkal, že silní vojáci a silné osobnosti se poznají, že počkají, než se napijí ostatní a až pak jdou ke studně a napijí se jako poslední. Je to úplně ten samý princip, ze kterého vychází i název této knihy a dokonce i ze stejného prostředí.
Kniha je skvěle napsaná, čte se fakt jednoduše a rychle, četl jsem ji před Radikální otevřeností a musím říct, že ten styl psaní je poměrně podobný, obě knihy se čtou dobře.
Zaujal mě příběh s továrnou hned v jedné z prvních kapitol, kde autor vypráví, jak se zacházelo s dělníky v továrně a jaké z toho měli pocity a firma upadala. S manažery a dalšími kancelářskými pracovníky se zacházelo samozřejmě diametrálně odlišně, což způsobovalo ještě horší pocity u lidi, co pracovali u strojů. Člověk, co následně výrobní firmu koupil, ale měl naprosto odlišnou představu o fungování firmy, odstranil bariéry, které demotivovali lidi pracovat – byly to například zámky u náhradních dílů, které tam byly, aby se nekradli, ale třeba i zvonky, které zvonili na přestávky a směny atd. Nikdo se pak necítil podřazeně či nadřazeně, vytvořil příjemné prostředí a produktivita firmy rostla.
Tento příběh se mi pojí s moji osobní praxí. Mimo to, že dělám software na zakázky, tak ho dělám i v jedné pražské firmě. A přístup lidí ve firmě je neskutečný, firma nás bere na zábavu jako jsou motokáry či do restaurace a muzea her, neustále se zajímají o to, jak se cítíme, zda jsme spokojení, když je teplo, tak jsou každý pátek grilovačky a tak dále. Všichni si samozřejmě tykáme a vytváří to vskutku příjemné a bezpečné prostředí pro práci a lidi jsou ochotni pracovat kvalitněji a více, protože jim na tomto prostředí záleží.
Co mě dále zaujalo a bylo to pro mě nové je EDSO – chemikálie v našem těle. Jedná se o endorfin, dopamin, serotonin, oxytocin.
Endorfin je poměrně známý tím, že je to hormon štěstí a dokáže přebít i fyzickou bolest.
Dopamin je hodně spojen s dosažením cíle, či jakousi odměnou. Stimuluje u nás pokrok, protože čím větší je náš úspěch, tím více dopaminu v těle máme.
Serotonin se pojí s jakýmsi pocitem sebe-naplnění a respektu, nabádá nás k práci a je v nás, když pociťujeme respekt od ostatních.
Oxytocin je spojován s láskou a přátelstvím, je to něco díky čemu jsme schopni pracovat a zároveň nebýt nutně odměňováni.
ATP a závěr
Kniha mi rozhodně pomohla uvědomit si některé věci, které jsem si neuvědomoval. Rozhodně se musím zamyslet nad tím, jak být ještě lepším leadrem v mém nově vznikajícím projektu, protože právě teď je čas na to položit základy a vydat se optimálně tím správným směrem. Chystám se teď více vnímat i výše popsané hormony a vlivy na ně, taktéž určitě v projektech hledím spíše na dlouhodobé směřování než na krátkodobé.
