Esej na
Kreativita a inovace v organizaci
Emilie Franková
Chtěla jsem nahlédnout na trochu víc metodologický koncept kreativity, protože jsem se s kreativitou v knížkách setkala v rámci marketingu a copywritingu, kde jsem se naučila spoustu kreativních technik a nebo naopak s knížkou kvantová kreativita, která je zaměřená spíš na význam kreativity pro lidstvo a jak jí můžeme dosahovat v rámci našeho života. Chtěla jsem se tedy dozvědět víc o kreativitě v měřítku organizací.
Faktory kreativity
Emilie popisuje tři základní faktory, které formují kreativní proces. Jsou to faktory kongnitivní, motivační a sociální.
Kognitivní faktory vyjadřují mentální procesy, které hrají v procesu kreativity zásadní roli. Jsou to znalosti a myšlenkové schopnosti. Koncept, který znám primárně z našich dialogů, je divergentní a konvergentní proces myšlení. Divergentní zahrnuje ideaci nápadů a v této fázi dochází k rozšiřování pole možností. Konvergentní fáze je o zužování tohohle pole a o výběru těch nejvhodnějších nápadů. Často máme při týmové práci tendenci zkrátit si divergentní fázi a skočit rychle k řešení. Naše koučka Janča nám s tímhle v Aconditoru hodně pomáhala a zpětně to vnímám jako zásadní věc. Když si to propojím s tím, co čtu v poslední době ve všech knížkách a co vidím kolem sebe - jak rychle běží a mění se dnešní, kolik přijímáme informací - moc spěcháme, a to i při řešení problémů. Nedáváme si prostor projít kreativním procesem. Důležitost kreativního řešení problémů vyzdvihuje i Emilie ve své knížce.
Motivační faktory jsou individuální a zahrnují osobní motivace. Intrinsická motivace vychází zevnitř. Znamená to, že máme vnitřní motivaci se aktivity účastnit, třeba proto, že nás baví nebo že díky ní můžeme růst. Zkrátka proto, že se jí chceme účastnit z nějakých pro nás vnitřně důležitých důvodů. Extrinsická motivace vychází z vnějšku. V tomhle případě nás motivuje nějaká odměna nebo vyhnutí se trestu. Pro hodně z nás teď typicky třeba dokončení bakalářky a vidina titulu.
Sociální faktory vyjadřují vliv sociálních interakcí a dynamiku skupiny. Pro kreativní proces v organizacích je tento faktor hodně důležitý a dá se významně ovlivňovat nastavením firemní kultury zaměřené na podporu kreativního myšlení a experimentování. Tohle se mi propojuje hodně s knížkou Pravidlo žádných pravidel a kulturou Netflixu. Věřím, že podpora otevřenosti, sebeřízení a svobody může pomoct nastartovat kreativní procesy uvnitř organizace. Vnímám tady taky velkou důležitost kultury dávání a přijímání feedbacku a důraz na to, že udělat chybu je v pořádku. Emilie celkově mluví o tom, jak je kreativita komplexním procesem a jak je důležitý holistický přístup.
Inovace
Emilie definuje inovace jako proces přinášení nových a užitečných nápadů do života. V knížce popisuje typy inovací na základě velikosti změny, kterou přinášejí, a na základě jejich riskovosti.
Inkrementální inovace vyjadřuje malé vylepšení stávajícího produktu. Může zahrnovat úpravu funkcí, designu nebo způsobu dopravy a vyjadřuje malá rizika. Tento typ inovace často vychází od zpětné vazby zákazníků a z průzkumu trhu a pomáhá firmám udržet si svoji pozici na trhu. Architektonická inovace je už náročnějším typem inovace a často znamená přepracování produktu nebo vytvoření nové části produktu. Narušující inovace pak znamená vytvoření úplně nového produktu nebo služby, která vytváří nový trh nebo novou zákaznickou základnu a je nejrizikovější. Často navazuje na odhalení nevyužitých příležitostí a neuspokojených potřeb.
Emilie v knížce zmiňuje velké množství kreativních technik, kromě těch typických jako je třeba brainstorming, jsem jich velké množství neznala. Jedná se například o:
Knížka pro mě byla hodně přínosná. Dala mi hromadu nových informací o kreativitě a inovacích a jak se k nim dá systematicky přistupovat ve firmách. Ráda bych některou z technik ještě použila v rámci TAPu, než dokončím studium.
