Tato kniha pro mě po přečtení byla velmi příjemným úvodem do oblasti koučování. Překvapil mě přesah knihy do leadershipu (Formální vzdělání nám poskytuje intelektuální, technické a teoretické znalosti, ale nevěnuje se osobnímu nebo vnitřnímu rozvoji. Lídři ve společnostech jsou pak často i přes kariérní úspěchy psychicky nezralí.) a obecně do situace ve společnosti (Soukromá podnikatelská sféra bude muset převzít větší díl odpovědnosti za řešení sociálních problémů protože trh není schopen vyřešit vše.).
· Koučování znamená vytvářet podmínky pro učení (se) a růst.
· Gallway uhodil hřebík na hlavičku, když napsal, že koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon.
· Kdy, kde a s jakým cílem používáme koučování? Motivace zaměstnanců, delegování, řešení problémů, vztahové problémy, vytváření týmů, ocenění a hodnocení, realizace úkolů, plánování a kontrola, osobní růst zaměstnanců, činnost týmů.
· Jakou roli má manažer? Až příliš často hasí požáry – nesplněné úkoly. Pokud manažer koučuje, tak mají podřízení více zodpovědnosti a manažer se může místo každodenního hašení požárů věnovat jiné činnosti, jako například dlouhodobému plánování.
· Manažer má pouze dva úkoly: zajistit, aby se udělalo to, co se udělat má, a vytvářet podmínky pro rozvoj svých lidí. Obvykle má více práce s tím prvním a nemá čas na to druhé. Díky koučování může rozvíjet obojí.
· Lidé v hloubi duše chtějí mít možnost volby a chtějí odpovědnost. Odpovědnost vyžaduje možnost volby. Možnost volby implikuje svobodu. Možnost volby přináší zázraky (pokud někoho do něčeho nutíme, automaticky zaujme odmítavý postoj).
· Vnímání reality: Vnímat realitu (uvědomovat si) znamená vědět, co se kolem nás děje a co prožíváme. Pokud se plně soustředíme na to, co se odehrává tady a teď, nezbude žádný prostor pro frenetické úvahy o tom, co přijde – a ty zcela zmizí i se strachem.
· Dva základní pilíře koučování: vnímání reality a odpovědnost. Nejefektivnější je rozvíjejí otázky začínající slovy uvozujícími kvantifikaci nebo získání faktů, jako jsou co, kdy, kdo, kolik. Proč a jak mohou vyvolat analytické uvažování, které je často kontraproduktivní.
· Vnímání vlastního těla vede k automatické sebekorekci. Zavřeme oči, zaměříme se na část těla, která vykonává pohyb a uvědomíme si napětí, které přispívá k neefektivnosti. Tím, že se zaměříme na napětí, docílíme toho, že automaticky zmizí.
· Výkonnost, učení (se) a pozitivní prožitky spojené s prací jsou nerozlučně spjaty. Pomocí koučování můžeme zajistit, aby byly v rovnováze všechny tyto 3 faktory.
· Kvalitní, relevantní zpětná vazba je klíčová pro neustále zlepšování, ať už v zaměstnání, ve sportu nebo kterékoli jiné činnosti. Opravdu kvalitní zpětnou vazbu musíme hledat spíše u sebe sama, než ji očekávat od odborníků.
· Kouč musí docílit, aby koučovaný neměl zbytečné obavy. Musí si u koučovaného získat důvěru a nehodnotit odpovědi. V koučování neexistuje správná/špatná odpověď.
· Celý proces koučování není nic jiného než zodpovězení těchto otázek: čeho chcete dosáhnout? CÍL Jaký je současný stav? REALITA Co byste mohl dělat? MOŽNOSTI Co uděláte? VOLBA A VŮLE.
Na závěr bych dodala, že koučování je proces, který vyžaduje hlubokou praxi a nedá se naučit přečtením knihy. Dále je důležité, aby si kouč i koučovaný uvědomili, že dospět k sobě samému mohou pouze tak, že se zbaví důsledků působení nejhorších rodičovských, sociálních a kulturních vlivů, jež je formovaly.
Slovník:
Projekce – dochází k ní, promítáme-li do někoho nebo něčeho pozitivní nebo negativní char. vlastnosti, rysy a kvality typické pro nás samé.
Přenos – přenos vzorců chování a emocionálních reakcí lidí, kteří podstatně ovlivnili dětství člověka, na osoby, se kterými se stýká v dospělosti.
