Úvod
Knihu jsem četla asi 3 roky zpátky. Pamatuji si, že i tehdy jsem z ní byla nadšená. Zkoušela jsem pár technik a napsala si i vlastní osobní vizi. Možná jsem dostala "křečka" nebo v budování nových návyků nebyla dostatečně konzistentní, ale znalosti jsem z knihy do svého každodenního života stoprocentně nepřevedla. Vrátit se k této knize zrovna teď mi přišlo jako dokonalé načasování. Nahlížela jsem na ni úplně z jiného pohledu a neustále si svoje "neúspěchy" spojovala s napsaným. Líbí se mi, jak je kniha podložená reálnými vědeckými studiemi. Často vidím motivační citáty či techniky k duchovnímu rozvoji, tato kniha vše důležité slučuje a hlavně vysvětluje proč tomu tak je a jak náš mozek funguje.
Cíloví feťáci
Kniha po obecném úvodu, co znamená slovo prokrastinace a odkud pochází, přichází k části věnující se motivaci. Největším pohonem naší motivace je osobní vize. Vytvořit si "efektivní" osobní vizi chce trochu cviku. Když naši osobní vizi pojmeme jako nějaký vyšší dlouhodobý cíl, může se stát že v dlouhodobém měřítku spokojeni nebudeme. Začneme se soustředit jen na dosahování cílů a s procesem spokojeni nebudeme. Stále budeme mít pocit, že nám něco chybí - staneme se cílovými feťáky. Navíc radost z dosaženého je velmi krátká, dříve nebo později si na výsledek zvykneme (hédonická adaptace). Proto Petr Ludwig doporučuje si svou osobní vizi stavět na činnostech ("smyslem mého života je dělat..") a místo cílů si stanovovat milníky, abychom věděli, že stále kráčíme správnou cestou. Autor doporučuje si vytvořit vizi podle níže uvedených technik:
2.Seznam osobních úspěchů
3.Analýza motivujících činností
4.Beta-verze osobní vize
slouží k nastartování procesu "tvoření finální osobní vize"
Poručit si a poslechnout se
Umění seberegulace není něco, s čím se narodíme. Náš mozek se vyvíjel tak, že limbický systém (emoce) působí na náš neokortex (racionálno) výrazně silněji než v opačném směru. Ludwig tyto dvě části našeho mozku trefně znázorňuje jako slona (limbický systém) a jezdce (neokortex). Kognitivní zdroj se dá jednoduše znázornit jako sklenice vody pro jezdce (=energie). Když kognetivní zdroj vyčerpáme, slon "se urve ze řetězu" a dělá si co chce ("cochárny"). Abychom kognitivní zdroj nevyčepali, je potřeba "vodu" doplňovat preventivně - kvalitním odpočinkem, nebo instatně jednoduchými cukry (ovoce) či procházkou, při které "vypneme mozek". Popisuje jak vlastnosti a tzv. síla vůle se dá posilovat stejně jako svaly. Našeho slona můžeme trénovat podle tzv. "buzer-lístku".
A nebo B = C (nic)
Rozhodovací paralýza nás často vede k tomu, že neděláme vůbec nic, či zkátka prokrastinujeme. Čím méně se přes den musíme rozhodovat, tím více máme energie pro vedení našeho slona. Efektivní plánování nám v rozhodovací paralýze pomůže a tím i sniží pravděpodobnost prokrastinace. K tomu slouží nástroj "TODO-ALL".
Obecně si často necháváme otevřená vrátka - i to vede k dlouhodobější nespokojenosti.
All in or all out
Tečka na čele
Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se dívají, aniž by cokoliv udělali" - Albert Einstein
Pod slovem hrdinství si často představíme mimořádné činy. Není však od věci považovat za akt hrdinství i neprokrastinaci. Hrdinství vychází totiž se stejného základu. Musíme vycházet ze své zóny komfortu a jít proti davu (=efekt stáda).
"Pokud opustíme dav, dostaneme se na místa, kde ještě nikdo jiný nebyl."
Zóna komfortu může znít lákavě, ale díky hédonické adaptaci si na ni velmi rychle zvykneme a žádný příliv dopaminu nám neposkytuje (často tomu je naopak). Vyjít z této zóny vyžaduje značnou dávku hrdinství.
"Tvůj charakter je to, co děláš, když si myslíš, že se nikdo nedívá"
Ne jen, že mimo zóny komfortu se nachází i kroky, sloužící k naplnění naší vize, ale získáváme aktem hrdinství značnou dávku dopaminu. Naplňování naší osobní vize vede ke spokojenějšímu životu.
Hrdinství se dá zařadit do mikronávyků, musíme jej mít na paměti pořád. Dá se taky trénovat, stejně jako seberegulace. Čím více hrdinství budeme zapojovat do našeho každodenního života, tím snadnější to pro nás bude. Zvykneme si na to být odlišní. Philip Zimbardo to znázorňoval černou tečkou na čele. Zkusíme-li si ji na čelo namalovat a chodit s ní celý den, velmi rychle si zvykneme, že jsme odlišní a zvídavé pohledy nám nebudou nepříjemné.
Máš křečka?
Jak si udržet spokojenost při naplňování vize? Často nám do cesty příjdou nepříjemnosti, které nás "vykolejí". Může to být neúspěch, negativní podměty nebo jen chemické procesy v mozku bez pádného důvodu.
Nespokojenost může nastat, děláme-li dlouhodobě činnosti, které nám neposkytují flow 😊 činnosti, které pro nás představují výzvu, ale zároveň zapojujeme naše silné stránky a dovednosti). Proč bychom měli chtít dosahovat flow? Je to jednoduché, spokojení lidé totiž prokrastinují daleko méně.
Amygalda je část mozku, která upozorňuje na nebezpečí, vyvolá nepříjemnou emoci a tím nás "chrání". Proto se automaticky více soustřeďujeme na negativní aspekty našeho života, než-li na ty pozitivní.
Mít křečka znamená cítit se bezmocný a nespokojený. Jako křeček, který se párkrát pokusil o vyskočení z klece, přesto že nahoře bylo skleněné výko. I když po pár dnech bylo víko v rámci experimentu odstraněno, křeček se ven už nikdy dostat nepokusil.
Při boji s vnitřním křečkem musíme zapojit nástroj "inner game". Pocit bezmoci v nás může vyvolat opakované selhání. Jde však o to, umět se na první pohled zjevně negativní zkušenosti podívat z jiné stránky. Při selhání se totiž dostáváme do learning zone. Náš mozek se aktivně učí.
"Úspěšný není člověk, který nepadá, ale ten, který umí nejrychleji vstát."
Některé vlivy v životě ovlivnit nemůžeme, ale můžeme změnit přístup k nim ("inner game"). Chce to trochu praxe, ale i ty nejhorší zkušenosti, si můžeme pozitivně vyložit a nedostat se do stavu křečka a celkově být v životě spokojenější.
Citrónová šťáva jako nástroj k neviditelnosti
Občas se stane, že osoba má nastavené mentální modely tak, že absolutně neodpovídají realitě. Bohužel jsou tito nekompetentní lidé tak hluboce přesvědčení o vlastní představě fungování světa, že občas to vede až k tragickým událostem.
"Ignorance častěji než inteligence plodí sebevědomí" - Charles Darwin.
Muž, který se potřel citrónovou šťávou byl tak hluboce přesvědčen, že díky tomu bude pro kamery neviditelný, i po předložení kamerových záznamů (vykradání banky) je označil za podvrh. Tomuto jevu se říka "anosognosia", která funguje na podvědomé úrovni a blokuje v mozku skutečnosti, které zjevně ukazují, že náš mentální model absolutně neodpovídá skutečnosti.
"Nejvíce utrpení přivedl člověku člověk proto, že byl přesvědčen o věcech, které si ukázaly být nepravdivé! - Bertrand Russell
Bojovat se svými mylnými mentálními modely, můžeme učením se. Jen tak můžeme objektivně zhodnotit, jak na tom naše minulé já bylo.
“Jediné dobro je znalost a jediné zlo je nevědomost” Sokrates
Následuj ty, kteří hledají pravdu, ale uteč od těch, kteří ji už našli.” Charlie Chaplin
A jak vyhrát boj a prokrastinací dlouhodobě?
Stačí když si alespoň jednou za týden uděláme schůzku sami se sebou. Odpovíme si na otázky kam jsme se od minule schůzky posunuli a jak využíváme nástroje popsané v knize.
Závěr
Kniha se mi četla velmi dobře. Neustále jsem si něco zapisovala a zkoušela nějaké nástroje. Některé mě zaujaly a začnu s nimi hned zítra, ale některé jsou pro mě nevyužitelné v přesné podobě jakou jsou popsané (např. ToDo). Minimálně jsem se nimi inspirovala. Přijde mi zajímavý, jakou tendenci má můj mozek zapomínat a některé kapitoly jako bych četla poprvé. Naopak mikronávyk hrdinství jsem zapojila do svého téměř každodenního života. Nikdy předtím jsem si neuvědomovala důležitost “každodenního hrdinství”. I díky této knize jsem se naučila “hrdinství” aplikovat ihned, jelikož jinak si můj mozek okamžitě najde výmluvy v podobě racionalizace. Kniha mi přijde jako velmi nápomocná a myslím, že by byl svět o kousek lepší, kdyby se popisovanými metodami řídilo více lidí.
