Proč jsem si knížku vybrala
Knížku jsem si vybrala, protože jsem se celé léto plácala v tom co chci vlastně dělat, klesala mi motivace a cítila jsem se méněcenně. Nehledě na fakt, že mám celý život mám problém s nízkým sebevědomím a pak jsem si přečetla esej od Téry na tuhle knížku a řekla jsem si, že by mi to s mým problémem mohlo pomoci. Hledala jsem v knížce něco co by mě nakoplo abych si uvědomila že já jsem já, že dokážu cokoliv co budu chtít a zábrany jsou jenom v mojí hlavě.
Zajímavý myšlenky z knížky
Pokud máte depresi, žijete v minulosti
Pokud trpíte úzkostí, žijete v budoucnosti
Pokud jste v míru, žijete v přítomnosti
Nedostatek času je jen iluze
Musím se naučit rozhodovat
Co se musí vyřídit hned?
Co může počkat?
Nikdy nebudu mít všechno hotovo – s tím se musím smířit
Co si o vás ostatní myslí, není váš problém, ale jejich.
Co jsem použila a jak to dopadlo
Vzhledem k tomu, že knížka je seberozvojová, tak je to spíš reflexe na to které věci už dělám a pomáhají mi a co jsem si díky přečtení knížky uvědomila.
Když jsem začala psát tuhle esej tak jsem moc netušila o čem bude. Ale pak jsem se rozhodla, že ji napíšu o tom jaký nástroje k seberozvoji jsem si vybudovala.
Rozdělila jsem je na statický nástroje (ty které jsou takovou podpůrnou složkou a slouží převážně k ucelení toho kdo jsem a udržují mindset) a nárazový nástroje (ty které používám v případě vzniku akutního problému – mentálního modelu na který narazím)
1) Statický nástroje
Learning Contract a Vision board
Během října jsem si vytvořila learning contract a vision board svého života
Vypsala jsem si v něm věci na které se chci zaměřit. Rozdělila jsem to na osobní a pracovní život. Osobní se skládá z
životního minima (jehož naplnění je podmínkou pro další fungování) jsou to věci jako
8h spánku
Pravidelně jíst (dodržovat půst 12/12h)
Cvičit/mít nějaký pohyb
Mít čas pro sebe
Čas na rodinu
Čas na vztah
Vychází z mých hodnot a mám vyzkoušeno, že pokud jednu z nich na delší dobu omezím – rozhodí to life balance a špatně se mi pak vykonávají jiné věci. A dost často když mám špatné období tak se vracím k těmhle „základům“ a přemýšlím který mi schází.
a životního maxima
kam spadají ostatní věcí na kterých chci pracovat – ty se pojí s mým LC a cíly kterých chci dosáhnout.
To všechno je provázáno s mým Reading programem
Vision board pak obsahuje část toho jaká jsem , jaká chci být, jaké mám role ve svém životě a jaké povinnosti z nich vychází. A z bucket listu ve kterém mám napsané co bych chtěla v životě vyzkoušet.
Afirmace
Píšu si afirmace na zeď – začala jsem to dělat asi tak 5 let zpátky, ať už jsou to myšlenky nebo různé citáty, věci, které chci dokázat. Mám je vylepené u pracovního stolu a pomáhají mi držet se určité představy a nastavení mysli.
Dopis
Píšu si každý rok ve stejnou dobu dopis – reflexe na minulý rok. Mají tématické okruhy – co se stalo, co se děje teď a co očekávám že s bude dít. Okruhy mají pak jednotlivé podbody – vztahy rodinný, partnerský a můj sama se sebou.
Fotky
Fotím od svých asi 11 let a je to pro mě nejlepší způsob jak si uchovávat a zaznamenávat vzpomínky – narážím tu opět na potřebu vizualizace. Mám doma nad postelí zeď s vytisknutýma fotkama s těmi nejlepšími zážitky. Je to pro mě souhrn toho co jsem dokázala, kde jsem byla a co všechno jsem zažila
Za poslední rok jsem pocítila silnou potřebu ho aktualizovat. Můj život se ve většině věci změnil, zažila jsem toho dost novýho a zkrátka ten vision board co je na tý zdi už se v hlavě změnil a já ho potřebovala změnit i na zdi. Protože pro můj pořádek v hlavě to pořád dělalo bordel ve smyslu – stalo se to, ale není to na zdi! A každý den co jsem kolem toho chodila jsem věděla že mám mnohem důležitější věci, které si musím připomínat než vzpomínky 4 roky staré. Nová škola, nový kamarádi, nový zážitky, nic z toho tam nebylo.
A proto poučení pro mě, statický nástroje jsou potřeba neustále aktualizovat, pokud si na ně člověk navykne a chce se posouvat dál a nechytat se toho „takhle to bylo, je a bude“
2)Nárazový nástroje
Deník a hlasovky
Dalším nástrojem, který mám zařazený do života je psaní si deníku do poznámek v mobilu. Kam si s datumem píšu co mi zrovna běží hlavou a já mám tu potřebu vypsat co se děje. Další formnou je nahrávání hlasovek – což bylo/je spojeno s mým cílem naučit se dobře mluvit. A tak si nahrávám „ podcasty“ sama pro sebe. Můžu tak zaznamenávat jednotlivý názory na situace nebo věci a zpětně pak reflektovat jak jsem situaci řešila nebo jak jsem se posunula ve vyjadřování overall. (říkám vatový slova? Když mluvím má to hlavu a patu? Je to co říkám srozumitelné? Nemluvím moc rychle?)
Nutno dodat, že tento nástroj zaznamenávání není nijak pravidelný a je založený na základě potřeby, stejně tak i jeho evaluace. Není cílená, spíš nárazová na základě nějakých podnětů. Proto je je to nárazový nástroj.
Mindmapy
Dalším nárazovým nástrojem jsou mind mapy, protože z friend leadershipu mi funguje osvědčená myšlenka – We are all visual thinkers. Neskutečně mi pomáhá si věci vizualizovat, ať už jsou to zmiňované afirmace na zdi nebo zeď s fotkama. Mapu začínám uprostřed a pojmenuju hlavní problém co řeším, a pak nechám mozek pracovat – většinou se držím struktury. Proč se to stalo, stalo se to někdy předtím? Jak bych se tomu mohla vyvarovat? Jak to můžu přestat dělat? Nejklíčovější otázkou je PROČ.
Mindmapy mi slouží k přebourávání mentálních modelů nebo ucelení nějakého většího celku.
Poslední věcí je
Time management
To všechno, ale stojí jak jinak než na dobrým time managementu. Na kterém se snažím neustále pracovat. Pravidelně si zapisuji do kalendáře a jednotlivé „sekce“ mám označené specifickou barvou. Udržuji si tak týdenní a měsíční přehled toho co mě čeká a bude potřeba udělat.
K zlepšení svého time managementu jsem si každý týden začala TO DO list, rozdělila jsem si ho na sekce
-tým
-komunita
-projekt
-osobní život
A do jednotlivých sekcí si píšu co je potřeba udělat. Každý den si sednu a vyznačím si červeně věci, které jsou akutní a potřebují udělat hned nebo je chci udělat, oranžově které by bylo fajn udělat. Sednout si na 10 minut každý den a aktualizovat to do list mi pomáhá vyčistit hlavu a nemusím na vše pořád myslet protože vím že to mám sepsané
závěr
Vše je myšleno z hlediska dlouhodobého fungování a je to kostra které se držím abych svůj život držela na požadované úrovní. 90% času plním a tech zbylých 10% už mě tolik nerozhodí. A jsou to nástroje které mi pomáhají v seberozvoji, udržují nějakou nastavenou laťku jak chci fungovat a připomínají mi kdo jsem, co jsem dokázala a že se sebou dokážu slušně pracovat. Protože když jsem to teďka všechno dávala dohromady ani jsem si neuvědomovala kolik nástrojů jsem si ve svém životě vytvořila a že je stále používám, někdy víc někdy míň ale když je potřebuju tak vím jak postupovat.
Doufám, že Vám to v něčem pomohlo a kdybyste na mě měli jakékoliv dotazy nebojte se na mě obrátit.
A hlavně
MĚJTE SE RÁDI!
