Úvod
Tato kniha mi připadá jako soubor tipů pro lidi, kteří mají slabé sociální cítění. Nemůžu říct, že všechny metody autora používám v praxi, ani si nemyslím, že by byly vždy vhodné, nepřipadají mi však tolik zajímavé. Kniha byla však příjemným důkazem toho, že nějaké věci se v průběhu času nemění. Lidská přirozenost zůstává stejná. My (studenti Tiimiakatemia) jako budoucí podnikatelé, bychom se měli co nejvíce snažit pochopit na jakých principech lidé fungují, je to nevyhnutelné k povolání a stylu života, ke kterému tíhneme. Přečtení knihy bude však neméně přínosné pro člověka, který se podnikatelem stát nechce. Celý život je o vztazích, ne jen v byznysu.
Taky musím říct, že mi připadá zajímavé, jak se metody popisované v této knize občasně přou s knihou “Radikální otevřenost”. Myslím, že ne všechny metody od Carnegieho můžeme použít v pracovním prostředí, zejména v situaci kdy jsme pro jiné nadřízení, stejně jako metody radikální otevřenosti není vhodné používat, kdy druhá strana neví o co jde. Zkrátka je nutné aplikovat teorii do praxe i s pomocí selskýho rozumu.
Kritika
Začínat s kritikou není dobré. Člověk se uzavře a nebudeme s ním moci jakkoliv pohnout. O další konverzaci nemůže být řeč. Autor nám doporučuje tzv. sendvič s exkrementem uvnitř. Chvála, kritika a nakonec chvála. Myslím, že to funguje u běžných situací. Nepraktikovala bych to však v pracovních vztazích, zda bych spíše aplikovala metodu radikální otevřenosti.
Jestli naším primárním cílem je “získat přátele” tak ano, můžeme říct i nepravdu, abychom ušetřili ego daného člověka. Otázkou pro mě je, chci být takovýmto neupřímným člověkem? Myslím, že záleží na situaci. Nechci být 100% upřímný člověk, nedělá to dobrotu a není to často vhodné. Do extrému podlézáctví zajít taky nechci, inteligentní protistrana si toho rychle všimne.
Naslouchání
Často přemýšlím jak lépe vést konverzaci s lidmi, které vidím poprvé. Pravdou je, že jakmile navážeme první kontakt s danou osobou, což nemusí být tak těžké, můžeme vyzkoušet jeden trik, a to - naslouchat. Ano vlastně mlčet a aktivně poslouchat. Nepřipadá Vám to občas jako ojedinělost? Mě ano, cítím často jak si lidé absolutně nenaslouchají, jen čekají až přijde řada na ně - říct to svoje. I když během Vašeho rozhovoru řeknete jen pár vět, na protistranu uděláte úžasný dojem, vlastně ani sám možná nebude vědět proč.
Komplimenty
Jak pochválit člověka bez toho, abychom působili podlézavě. Je to náročné zejména, když náš společník je osoba s mnohem vyšším sociálním statusem než je ten náš. Můžeme například pochválit danou osobu společnému známému, který velmi pravděpodobně tuto informaci chválenému doručí. Filtr podlezáctví se vypne a máme nového přítele a zapůsobili jsme!
Pocit vlastní důležitosti
Tato část knihy mi přišla nejpřínosnější na uvědomění. Ano tohoto rysu jsem si všímala často, když dáme člověku pocit, že si jej opravdu vážíme, má nás raději. Jedná s námi otevřeněji a je náchylnější s námi souhlasit. Tento pocit vlastní důležitosti je velmi křehký. Musíme dbát na to, aby člověk neztratil svou hrdost. Nevystavovat ho situacím, kdy může mít pocit, že jí ztrácí. Je to lidská přirozenost, všichni se chceme cítit důležitými. Nezapomínejme na to.
Závěr
Tyto části mi přišli nejzajímavější. Samozřejmě kniha toho má více co nabídnout. Každý se může zaměřit na jinou část. Byl to příjemný poslech, a příklady z třicátých let byly inspirativní. Je úžasné, že některé principy zůstávají v průběhu let stále aktuální.
