Proč jsem si vybral tuto knihu?
Prvním důvodem byl u mě samozřejmě zájem (kdybych citoval Janču: “posedlost”) o tématiku s mezilidskými vztahy, komunikací a nějakou formou ovlivňování. Dále to byl fakt obrovského počtu čtenářů této knihy, přičemž se většině líbila.
Znalosti a informací získané z knihy
Ve skutečnosti by nemělo být důležité, kdo má v čem pravdu, ale spíše to, jak se určitý problém řeší. - Propojuje se mi to se znalostí základních složek osobností člověka, kde se musí nejdříve potlačit naše ego, abychom se dostali k pochopení. S tímto mám osobně stále problém, obzvlášť v případě radikálních názorů diskutujícího protějšku.
Neměli bychom kritizovat, stěžovat si a odsuzovat. Kritika může poranit lidskou hrdost a smysl pro důležitost. - Nesuď zda li nechceš být souzen.
Lidé odměněni za dobré chování se budou chovat lépe než ti, kteří budou potrestáni za to špatné.
Malé střípky uznání nám pomohou v získání oblíbenosti. Každý člověk touží po chvále či částečném uznání. Tyto “lichotky” však musí být upřímné. - T. W. : “Každého, koho jsem potkal jsem bral částečně jako svého nadřízeného” → Kvůli tomu, že se od každého máme co naučit. Z tohoto faktu pramení opravdové vnímání druhých lidí. Propojuje se mi to hned s další kapitolou, kde při tomto pohledu se budeme automaticky zajímat o životy druhých.
Měli bychom se více usmívat. Automaticky nám stoupne atraktivita u lidí. Oni se poté začnou usmívat podvědomky také a stoupne nám automaticky spokojenost. - Je to jedna z metod “brain hackingu”, který se mi v životě osvědčil.
Stejně důležité je umět jména lidí, se kterými se seznámíme. - S tímto mám velký problém, se kterým bojuji v každodenním životě. Používám na to techniku zopakování jména při seznámení s dotyčnou osobou, což mi relativně pomáhá. Carnegie radí se zeptat ještě jednou, abychom to slyšeli několikrát a mohlo se nám to lépe zapamatovat.
Neměli bychom říkat lidem, že nemají pravdu, lidé potom začnou automaticky obhajovat své názory a hledat výjimky, kde by svá tvrzení mohli uplatnit. Absolutně zde bude podkopáno jakékoliv pochopení od druhé strany.
Pokud se mýlíme, měli bychom to přiznat rychle a důrazně. - S tímto problémem jsem bojoval v minulých letech, ale myslím si, že jsem zde velmi pokročil. Dokonce mi několik lidí přiznalo, že se jim to na mě líbí. → Ego ↓
U přijímacího pohovoru bychom se měli snažit vyřešit problém personalisty, který chce někoho přijmout. Tím pádem vyřešíme problém i náš. - krásný příklad, když se chceme podívat na věc z pohledu druhé osoby.
“Člověk má většinou 2 důvody proč něco dělá - Jeden dobře zní a ten druhý je pravdivý!”
Další kniha, která radí vyměnit spojku “ALE” za “A”.
Sdílení s ostatními našich reálných zážitků (trapasy, nepovedené rozhovory atp.) z minulosti opravdu udělají prostor pro rozptýlení strachu, pochybností a nervozity. Lidé se potom nebojí důvěřovat a otevřít se.
Závěr a zhodnocení knihy
Četl jsem a čtu knihy, které tuto tématiku rozvíjejí jiným, občas i zajímavějším způsobem. (např. Psychologie ovlivňování od V. Prokupka). Nicméně i tak byla kniha zajímavá a přínosná.
