Jak získávat přátele a působit na lidi
Tuto knihu jsem se rozhodl zpracovat jako první. Důvodem je to, že jsem ji četl již dříve. Kniha mě natolik zaujala, že jsem si založil menší sešit na čerpání poznámek a soupis zásad, jež v ní jsou napsány. Tyto zásady jsem si chtěl dále pravidelně číst a začít se jimi řídit. Avšak budu se muset přiznat. Přestože mě kniha zpočátku velice nadchla, později jsem se v ní začal lehce ztrácet. Kniha totiž není příliš dlouhá ku objemu jejího obsahu. Dalším zásadním problémem bylo to, že jsem měl problém v tom, jak si představit uplatnění některých zásad v praxi. Z těchto důvodů jsem uznal, že na knihu jako takovou nejsem ještě dostatečně připraven, tudíž raději počkám a vrátím se k ní později.
Pauzu jsem si dával až do chvíle, než jsem ji objevil ve zdejším seznamu doporučené četby. Za tu dobu jsem nabral mnoho nových zkušeností i poznatků. Navíc mě mile překvapilo, že mnoho věcí jsem si z knihy pamatoval už z minula. Knihu jsem v té době dočetl asi do poloviny, takže jsem si začátek spíše jen opakoval. Tím, že první zásady pro mě nebyly ničím novým, mohl jsem se tak více soustředit na to, jak bych jich mohl využívat v praxi. Rád bych na tyto zásady poukázal a sdělil na ně svůj názor.
1) Základní pravidla jednání s lidmi:
1. Nekritizujte, neposuzujte, nestěžujte si!
2. Upřímně chvalte!
3. Vzbuďte v druhých dychtivou touhu!
Přestože mohou jít tyto zásady proti lidské povaze, dávají smysl. Zde autor naráží na to, že lidé ve většině případech raději zkritizují, než pochválí. Z toho důvodu si většina lidí pochvaly jako takové cení více, než by se dalo čekat. Celkově autor říká, že danému člověku vlastní negativitou ničemu nepomůžeme, naopak ho tím spíše nakazíme. Proto je lepší šířit pozitivní náladu. Avšak pochvala jako taková musí pramenit ze srdce, falešná chvála je takřka bezcenná. Uvědomil jsem si, že tyto zásady sám nedodržuji a rozhodl jsem se to změnit. Avšak přestože je to zvláštní, daří se mi je lépe uplatňovat spíše na cizí lidi než na ty blízké. Hlavou mi běží otázka: „Jak je to možné?“. S odpovědí mi pomohl až druhý soubor zásad.
2) Šest způsobů, jak se zalíbit lidem:
1. Zajímejte se upřímně o lidi.
2. Usmívejte se.
3. Pamatujte si, že vlastní jméno zní člověku nejsladčeji a nejvýznamněji ze všech slov.
4. Buďte pozornými posluchači. Mějte druhé k tomu, aby hovořili o sobě.
5. Hovořte o tom, co zajímá druhého.
6. Upřímně vzbuďte v druhém pocit, že je důležitou osobou.
Podstata těchto zásad je podobná s předchozí. Lidé mají rádi pocit vlastní důležitosti, proto bychom ho druhým měli dopřávat. Někdy svým nejbližším tento pocit bohužel odepíráme, protože začínáme jejich přínos pro nás brát jako samozřejmost. V tomto u sebe vnímám zásadní problém s uplatněním prvního souboru zásad na blízkých osobách. Ve většině případech řadíme mezi naše nejbližší ty, jež máme rádi a oni nás. Díky tomu s nimi žijeme vzájemné harmonii. Vzájemně si snažíme pomáhat a nechceme si nijak škodit. Avšak někdy si občas uškodíme. Souhlasíte? A tím, jak je tento jev neobvyklý, o to více získává na váze. Někdy natolik, že zaslepí to dobro, jež do té chvíle převládalo. V mém případě je nejhlavnějším problémem, že svým nejbližším nejsem schopen vyjádřit vděk, který si zaslouží. Dělají toho totiž pro mě tolik, že věčné děkování ztrácí na váze a já mám často pocit, že jim neoplácím rovným dílem. A při vyjádření upřímné pochvaly mám pocit, jako bych jen lichotil. Vím, že si zaslouží více, ale nedaří se mi jim to dopřát. Kdo jiný by také zasloužil více, nemyslíte?
3) Dvanáct způsobů, jak přesvědčit lidi:
1. Vyhrajete jen tehdy, když se nepřete.
2. Ukažte, že si vážíte přesvědčení druhých. Nikdy nikomu neříkejte, že se mýlí.
3. Mýlíte-li se, uznejte to rychle a ochotně.
4. Začínejte přátelsky.
5. Veďte druhého k tomu, aby sám souhlasil.
6. Nechte hovořit druhého.
7. Nechte druhého v domnění, že ta myšlenka je jeho.
8. Upřímně se snažte dívat se na věci očima druhého.
9. Mějte ohled na přání a mínění druhého.
10. Dovolávejte se ušlechtilých pohnutek.
11. Podávejte své myšlenky napínavě.
12. Vyzvěte k soutěživosti.
Musím jít s pravdou ven. Očekával jsem, že uplatnění těchto zásad bude lehčí. Avšak aby to nebylo tak snadné, zde jsem musel znovu narazit na překážku. Odjakživa jsem rád argumentoval proti lidem odlišných názorů. Většinou jsem vsadil na fakta a logiku a často jsem se v hádkách cítil jako vítěz. Ale když na tyto situace nahlížím zpětně, začínám si uvědomovat, že hádka opravdu nemívá vítěze, protože si stejně na konci každý stojí raději za svým, než aby uznal porážku. I přes uznání tohoto poznatku mám problém s ukončením hádky tím, že budu s druhým souhlasit na úkor svého odlišného smýšlení. Alespoň zpočátku tomu tak je, než dostaneme šanci vyjádřit svůj názor. Také v tom cítíte jistý způsob oběti? Uznání vlastní chyby není vždy jednoduchým úkolem, výmluva pro mě byla častěji přijatelnější cestou. Tuto zásadu jsem poměrně nedávno uplatnil, když jsem dostal pokutu za parkování a policisté ke mně byli shovívavější. Myslíte si, že stačilo uplatnění jen jediné zásady, aby to přineslo své ovoce? Ve skutečnosti jsem zkombinoval mnohem více. Některé nebyly zakombinovány ani úmyslně a v tom bylo to kouzlo.
4) Devět způsobů, jak změnit lidi, aniž se jich dotknete:
1. Začněte s chválou a s upřímným uznáním.
2. Na chyby upozorněte nepřímo.
3. Než začnete kritizovat druhého, promluvte o svých chybách.
4. Přikazujte otázkou, nikdy přímo.
5. Šetřete důstojnost druhého.
6. Pochvalte každé sebemenší zlepšení. Buďte poctivě uznalí a nešetřete chválou.
7. Idealizujte lidi.
8. Povzbuzujte! Přesvědčte, že napravit chybu je snadné, že to, co od druhého požadujete, může snadno vykonat.
9. Hleďte, aby druhý byl šťasten, může-li učinit, co si přejete.
Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Něco na tom bude, ale domnívám se, že i ten starý pes, když bude chtít, se může změnit. Stejně to je dle mého názorů i u lidí. Avšak genetiku změnit nelze. Jelikož jsme ale součástí okolního prostředí, jež udává sociální determinaci daného jedince, jež máme v plánu změnit, můžeme na to mít sami částečný vliv. Každý z nás má například nějaký nechtěný zlozvyk. Nemusíme si ho například ani uvědomovat. Když nás na něj někdo upozorní a provede to tak, aby nás tím neurazil, věřím, že budeme rádi, když nám pomůže s tím, jak se ho zbavit. Ale musíme si nejdříve sami uvědomit, že ho nechceme. Nebo tímto způsobem můžeme zbavit zlozvyku někoho jiného. Domnívám se, že bez použití těchto zásad to nepůjde, a pokud ano, tak opravdu těžko. Souhlasíte?
Na závěr bych rád napsal, že celé knize musím dát zapravdu a rád bych uplatňoval všechny její zásady. Bohužel lusknutím prstů to nelze. Z toho důvodu na sobě musím neustále pracovat a zdokonalovat se.
