Tuto knihu bych doporučila každému teampreneurovi, aby se inspiroval a třeba i zjistil, že nemusí být „dokonalý teampreneur“, aby se toho spoustu naučil a zažil.
Co mě v knize zaujalo?
· TA se jeví jako malý svět ve světě – velká budova s jídelnou, obchůdkem, kavárnou, knihovnou, místnostmi pro týmy. Já sama jsem byla ohromená, když jsme dostali jako TAP jednu vlastní místnosti a umím si představit, jak musí vyděšený a zároveň natěšený tučňák koukat na obří komplex celé TA budovy.
· Zvědavost a nadšení – to jsou 2 věci, bez kterých se teampreneur neobejde. Jsou základem k tomu, že si bude sám od sebe zjišťovat spoustu nových věcí, překoná první překážky a neztratí motivaci. Všechno začíná u jedince – nadšeného Téčka. Osobní zkušenost: Na narozeninách TAP mi neznámá paní při setkání na toaletách řekla, že je úžasné, jak jsme do studia nadšeni a je vidět, že máme velkou motivaci. Byla velmi potěšena a překvapena.
· Odchod členů – překvapilo mě, že i ve Finsku někdo ze studia odchází. Měla jsem mylnou představu, že členové TA jsou od začátku dokonalí a vzdělaní podnikatelé, kteří mají hluboké znalosti o všem možném i nemožném.
· V knize je vyzdvihována důležitost praktických zkušeností tučňáka než nastoupí do studia. Proč? Protože pokud někdo pracoval například ve stánku a prodával párky, tak je v tom zkušený a to znamená, že první cashcow týmu může být třeba prodej párků.
· Vývoj týmu – podle příběhu se mi potvrdila teorie o vývoji týmů, a to tedy že každý tým musí projít určitými fázemi, než se z něj stane opravdový tým. V knize od P. Druckera o managementu jsem četla, že trvá minimálně 3 roky, než je tým opravdovým týmem. Zároveň v této knize autor psal, že ještě na začátku 3. ročníku nemohl spolehlivě říct, že opravdu dělají všechno správně. Ale věřil, že přijde zlom, kdy se stanou opravdovým fungujícím týmem – a to mi přijde nesmírně důležité – nevzdávat naději a jít si za svým cílem.
· V knize je hodně vyzdvihována síla a důležitost komunity – nikdo se v TA necítí být sám. Osobně cítím tlak na nás jako první Téčka, protože jsme dostali obrovské břemeno a to jako ti první utvářet komunitu a předat to dalším ročníkům. Nevím, jestli jsme to zvládli nebo ne ale každopádně jsme se snažili – a i to se počítá, protože úkol vybodovat funkční komunitu není jednoduchý.
· Důležitá část je kooperace s ostatními – to souvisí s budováním komunity, kdy se pak v ideálním případě téčka vzdělávají mezi sebou a pomáhají si. Myslím si, že tohle pomalu začínáme pociťovat s příchodem dalších Téček a rozrůstáním komunity.
· Na začátku jsme všichni stejně zmatení – jak ve Finsku tak v ČR. Koučové jsou také nejspíše všude stejně málomluvní a vyžívají se v záludných otázkách (myšleno v dobrém).
· Hodně jsem se zamýšlela nad tím, že máme těžké pořízení s některými učiteli, kteří jsou jako konzervy a nechtějí přijmout naše studium. Načež jsem zjistila, že ve Finsku na začátku tohoto studijního konceptu také měli problémy s učiteli z klasického studia. Myslím si, že když porovnáváme ČR se zaběhnutou TA ve Finsku, tak bychom si měli vzpomenout na tuto knihu – Finsko je náš ideál a hnací motor, ale na začátku na tom byli podobně jako my.
Na závěr bych dodala, že naše známé TRUST THE PROCESS souvisí i s vývojem TAP – zatím nejsme dokonalí. Ale jdeme dál, věříme a budujeme. A troufám si říct, že jsme na dobé cestě.
