Proč jsem si vybrala tuto knihu?
Při listování seznamem book of books jsem narazila na tento známý titul. Tuto knihu mám v mém osobním seznamu knih k přečtení už dávno a potěšilo mě, že i takovéto knihy máme na výběr.
Kniha je dílem římského císaře Marka Aurelia, který vládl od roku 161 až do své smrti roku 180. Kniha byla napsaná během vojenských tažení v poslední dekádě jeho života. Není známo, zda tyto „zápisky“ chtěl vydat, avšak díky této formě nahodilých úvah a myšlenek si kniha zachovala svou autenticitu.
Kniha je rozdělena do 12 kapitol (knih). Níže jsem vybrala pár myšlenek, které mě zaujaly.
O pokoře
„Jeden a tentýž člověk může být i velmi rázný, a přece shovívavý. Nikdy nebyl při vyučování nevrlý a svou zkušenost a obratnost ve vědeckých výkladech zřejmě nepovažoval za žádnou zvláštní přednost.“ – o Apollonovi
„Neboť pýcha, která se pyšní pokorou, je pýcha nejodpornější ze všech.“
Pokora je podle mě něco, co mezi mými vrstevníky není často k vidění. Myslím si, že tomu pomohla i dnešní doba, která je tzv. „instantní“ velká část naší energie jde často k věcem povrchním, krátko trvajícím. Hlavní je, aby to vypadalo dobře, nic za tím nemá hodnotu. Když někdo něco umí – je to ihned ukazováno, vystavováno na obdiv přes sociální sítě. Jestli to neumíš prodat, nemá to cenu, ty nemáš cenu. Ano, je zde tenká hranice mezi tím, že si ceníme svou práci, ale trochu pokory by neuškodilo nikomu z nás.
O harmonii
„Nekonej mnoho věcí, chceš-li žít radostně!“
„Neboť většina našich řečí i skutků není nutná, jestliže je vyloučíme, budeme mít více volna a méně neklidu.“
„Chybu, které se dopustil někdo jiný, ponech tam, kde vznikla.“
„… přestaneš se divit věcem, které se dějí každým dnem, jako něčemu nenadálému a přestaneš lpět na tom a onom.“
Ano, přestat bojovat s okolnostmi, na které nemáme vliv je podle mě klíčové. Často se soustředíme na věci, které zkrátka nemůžeme změnit. Zatím co, můžeme upnout naši energii tam, kde změna závisí na naší snaze a úsilí.
O času
„...přítomnost je všem stejná a ztracená nám nenáleží, a tak se jeví to, co ztrácíme, jenom jako okamžik. Vždyť nikdo přece nemůže pozbýt ani minulosti, ani budoucnost, neboť jak by ho, kdo mohl připravit o to, co nemá?“
„… i nejdéle žijící i nejdříve umírající ztrácí stejné, neboť je to právě jen přítomnost, jíž můžeme pozbýt, vždyť přece má jenom ji, a co nemá, nemůže ztratit.“
Tyto myšlenky mnou nejspíš nejvíce otřásly. Ano, čas je abstraktní, všichni na něm lpíme. Přemýšlíme, co bylo a co bude, ale to už neexistuje. Nikdy jsem si to neuvědomovala, ani si to každodenně samozřejmě neuvědomuji, ale toto pojetí času mi připadá osvobozující. Často nás v životě řídí strach a ten spojený s časem není unikátní.
O spěchu
„Budeš-li okolnostmi uvržen v jakýsi vnitřní nelad, rychle se uchyl v sebe sama a nedávej se strhnout z rytmu více, než je nutno, neboť bezpečněji zvládneš niterný soulad, budeš-li se ustavičně k němu uchylovat.“
Uspěchaný život byl pravděpodobně i v 2. století. Tato myšlenka semnou rezonuje. Často se mi stává, že se přehltím informacemi, událostmi, prací atd. Je důležité nechat si čas na klid. Vrátit se zpět k sobě samé/samému, a ne trestat se za to, že nejsme dostatečně produktivní a efektivní.
O spravedlnosti
„Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá.“
Spravedlnost je mou velkou vnitřní hodnotou. Je důležité si tento, dá se říct, fakt připomínat. V průběhu historie se o tomto můžeme přesvědčit. Nestačí jen tiše přihlížet, dokud se aktivně nezapojíme na stranu spravedlnosti a dobra, opačná strana vyhraje.
O sebevědomí
„Mnohokrát jsem se podivil tomu, že každý má sice sebe sama raději než všechny ostatní, ale že si svého mínění o sobě váží měně než mínění ostatních lidí.“
Sebevědomí se podle mě dá budovat. Někdo ho má více přirozeně, ale úplně stejně si můžeme sebevědomí trénovat, aneb jak moderní přísloví zní „fake it till you make it“.
O vnitřní síle
„A jistě se vyprostíš, budeš-li podnikat každé dílo, jako by bylo poslední v tvém životě, cílevědomě a bez zarytého odporu k příkazům rozumu, bez pokrytectví a bez reptání na osud ti určený.“
„Co je na této věci nesnesitelného a nezdolného?“
„..právě tak jako oheň, když se zmocňuje předmětů do něho padajících, nějaký slabý plamínek by se jimi udusil, ale sálající oheň si rázem přivlastní to, co se mu řítí do cesty, stráví to a právě tím se rozhoří ještě více.“
„Je hanba, že v tom životě, ve kterém tvé tělo dosud neumdlévá, tvůj duch již umdlévá.“
„Rmoutíš-li se něčím vnějším, pak tě vlastně nezneklidňuje toto, nýbrž tvůj soud o tom.“
„Vyhlazuj klamné představy a stále si v duchu říkej: Nyní je v mé moci, aby v této duši nebyla žádná špatnosti ani žádostivost a vůbec žádný zmatek.“
Ano je to ve tvé moci. Občas se cítím, že nemám kontrolu sama nad sebou. Nemůžu udělat to či ono, i když vím, že mi to v budoucnu přinese ovoce. Můj momentální stav zkrátka nekooperuje s mými úmysly a cíli do budoucna. Často se stane, že se tomu oddám a řeknu si, že taková zkrátka jsem. Když to nemůžu udělat, nemůžu přece jít proti své přirozenosti. Je to hloupost, mluví ze mě lenost, jsem člověk a mám sílu vůle. Snažím si to připomínat každý den a tento „sval“ vůle posilovat.
