Kubovo týdenní žvásty #33
Homo deus
Proč ji?
Kniha homo deus navazuje na Homo sapiens od Harariho. Po doporučení od kluků a zajímavé předchozí knize, jsem se rozhodl poslechnout tuhle zajímavou knihou, která by mi měla přiblížit naši současnost a blízkou budoucnost. Nebudu zdržovat a niže vám sepíšu myšlenky, které mi utkvěly v hlavě. Jdeme na to!
Co jsem si odnesl?
Kniha Homo Deus odhaluje, že na cestě k pochopení naší budoucnosti musíme přijmout, že dějiny lidstva jsou dějinami neustálé transformace. Procházím stránkami, zjišťuji, jak se naše představy o smrti, nemoci a životě vyvíjejí v kontextu moderních technologií a vědeckých objevů.
Objevují se otázky týkající se našeho budoucího postavení, když už nebudeme bojovat s hladem či nemocemi, ale zaměříme se na hledání božské nesmrtelnosti a zdokonalení. Přemýšlím o ironii situace, kdy s technologickým pokrokem, který nám měl přinést svobodu, čelíme možnosti být svázáni algoritmy a daty, ztrácíme autenticitu našich zážitků a svých vlastních myšlenek.
V knize se vynořuje předpověď, že budeme schopni technicky "opravit" smrt, což mě vede k zamyšlení nad tím, zda by takový život stál za to. Při pohledu na sociální a ekonomické nespravedlnosti, které se píšou v knize, si uvědomuji paradox našeho blahobytu, který je stále více založen na nerovnosti a přetrvávajících problémech jako je obezita či stále existující hladomor.
Přemítání o sebevraždách a konzumní společnosti mě dovedlo k otázce, zda rostoucí počet sebevražd ve vyspělých zemích není odrazem hlubších problémů v našem chápání štěstí a jeho hledání. Zdá se, že i když máme více, cítíme se méně spokojeni.
Tato kniha mě zavedla do hlubin otázek, jako je význam lidského vědomí a inteligence, a jak moc jsou tyto koncepty relevantní v době, kdy je člověk považován za "algoritmus" a život za "zpracování dat". S rostoucím vlivem technologií na naše životy jsem nucen přehodnotit, co znamená udržet svou lidskost.
Zamyšlení nad budoucími scénáři od technologické utopie po ekologickou katastrofu nebo sociální a politickou nestabilitu mi ukázalo, že budoucnost je nejasná a výzvy, kterým čelíme, jsou složité a nepředvídatelné. V této knize je jasně zřetelné, že se musíme připravit na to, že budeme muset řešit nové druhy problémů, které mohou přijít ruku v ruce s příslibem "lepšího" života.
Uvědomuji si, že hledání smyslu v éře, kde je možné všechno, bude možná největší výzvou všech. Homo Deus tak představuje zásadní meditaci o tom, co znamená být člověkem ve světě, kde jsou hranice mezi člověkem a bohem, realitou a virtuální realitou, stále více rozmazané.
Při poslechu knihy mě zaujalo, jak je lidstvo zobrazováno na křižovatce vlastní výroby. Stáváme se tvůrci i subjekty experimentů, kdy naše touha po technologickém pokroku a nadlidských schopnostech nabývá stále více na významu. Tato kniha mě naučila, že světlo pokroku často vrhá dlouhé stíny nejistoty a etických dilemat.
Zvažuji možnosti, které se otvírají před námi, když mluvíme o integraci s umělou inteligencí. Je to vize světa, kde může být naše duševní zdraví spravováno algoritmy a naše biologické nedostatky mohou být "opraveny" s takovou jednoduchostí, jakou dnes vyměníme poškozený díl na automobilu. A přesto se ptám sám sebe, není to jen další krok směrem k naší vlastní dehumanizaci?
V knize je věnována část k dataismusu, což je filosofie, která staví data do centra našeho chápání existence. Jako čtenář se zamýšlím nad tím, jak moc náš každodenní život je – nebo bude – ovládán daty, od způsobů, jakými nakupujeme, až po to, jak si vybíráme partnery. Jsme skutečně připraveni předat tuto moc nad našimi životy strojům? Futurama is coming:o
Rozmýšlím se také nad paradoxem volby v době, kdy máme neomezené možnosti. "Homo Deus" naznačuje, že přebytek možností může vést k paralýze místo osvobození. V době, kdy bychom mohli mít technologicky vše, co naše srdce požaduje, bychom se mohli ocitnout ve světě, kde jsou naše touhy prázdné a bez obsahu.
Začínám chápat, že ačkoli kniha Homo Deus zkoumá budoucnost, jedná se o zrcadlo, které nám ukazuje, kde jsme nyní. Ukazuje, jak jsou naše současné volby předzvěstí toho, co může přijít, a staví nás před otázky, které jsme možná příliš zaneprázdněni nebo příliš bojácní klást. Kniha nás nutí uvažovat, zda jsme opravdu připraveni na svět, který si sami vytváříme, a zda máme morální a duševní kapacitu k navigaci v neznámých vodách, do kterých plujeme.
Závěr
Ve finále, "Homo Deus" není jen o odhalení budoucích technologických marvelů nebo o hrozících dystopiích, ale o introspekci – o tom, jakým směrem chceme jako společnost i jednotlivci jít. Ačkoli se svět mění pod našima rukama, klíčovou otázkou zůstává, jak můžeme udržet náš lidský element středem našich ambicí. Je to výzva, aby každý z nás přemýšlel hlouběji o etických a filosofických důsledcích našeho neustálého hledání více. Knize dávám určitě palec hore a doporučuji si jí určitě přečíst společně s ostatními knihy od Harariho.
