Proč jsem si vybral tuto knihu?
Zaujalo mě, že tuto knihu doporučuje Bill Gates a to doslova, že je to jeho nejlepší doporučení na knihu, jaké za život udělal. Což mě velice zaujalo, jelikož jsem viděl dokument o Billovi Gatesovi, který popisuje, že Bill Gates čte opravdu mnoho knih a čte opravdu rychle.
Kniha v úvodu jednoduše popisuje to, že lidé vidí svět hůře, než jaký doopravdy je.
Kniha začíná souborem otázek, na které lépe než lidé odpověděli šimpanzi. Šimpanzi odpovídali zcela náhodně a přesto dosáhli lepších výsledků, než průměrný vzorek lidí. Tomu jsem také nemohl věřit. V knize se píše, že momentálně na naší planetě žije něco okolo 11 % celosvětové populace (to odpovídá cca 800 miliónům lidí) pod hranicí chudoby, tím se myslí s příjmem nižším než 2 USD na den. Lidstvo ovšem rapidně bohatne jako celek a nám všem se stále v čase zvyšuje životní úroveň. Autor například v knize popisuje, že náš blahobyt můžeme měřit podle toho, jak vypadá náš záchod, kuchyň nebo jaký máme dopravní prostředek.
Uvědomil jsem si, že máme jako lidstvo asi špatný přehled o našem celosvětovém fungování a úrovni, když jsme dopadli hůře, než šimpanzi. Tím se dostáváme k tomu, že média nejsou kvalitní. To je taky často opakovanou frází. O tom se nechci rozepisovat.
Lidé, kteří vydávají zprávy se nás nesnaží manipulovat, sami pouze neví, jak funguje svět. Proto píšou o tom, o čem píšou.
Jak se změnil můj pohled nejen na podnikání po přečtení knihy?
Uvědomil jsem si, že trh naší země je velmi malý oproti celému světu. Také jsem si uvědomil, že nemusíme nutně vymyslet převratný produkt nebo službu, stačí se domluvit na zahraničním zastoupení určitého produktu například z ČR a s výhradním zastupitelským právem odjet například do Thajska a zde zkusit podnikat. Čím více se zvětšuje naše životní úroveň a snižuje úmrtnost novorozenců a prodlužuje život obyvatel, tím se snižuje počet dětí, které matky mají.
Uvědomil jsem si, že v naší zemi bereme některé věci jako naprostou samozřejmost, ale někdo se o ně stará a někdo na nich pravděpodobně i vydělává. Otevřel se mi pohled na tyto otázky:
· Kdo se stará o pitnou vodu?
· Kdo se stará o odpad, který produkujeme? Kdo provozuje skládky?
· Jak se dají využít plasty a odpadky v podnikání?
· V krizi i v chudobě se vždycky budou prodávat základní věci (jídlo, voda, elektřina).
Podstatná myšlenka knihy se zabývá fakty. Jednoduše řečeno, autor se nám snaží říct, abychom si opravdu ověřovali fakta a nevěřili jsme jen tak něčemu. Slyšeli jsme to už několikrát na střední i vysoké škole, že si máme fakta ověřovat, ale kolik z nás to opravdu dělá a hlavně, kdo z nás to dělá pravidelně.
Například na nedávné schůzce v Czech Promotion jsem si všiml na hierarchické struktuře firmy, že mají jednu osobu, která se stará pouze o pohledávky. Své partnery si nově ověřují všemožnými způsoby, například kontrola účetnictví, registry dlužníků atd, aby předešli tomu, že podepíšou smlouvu s někým, kdo jim stejně nezaplatí.
Faktomluva:
10 instinktů:
1. Instinkt propasti
2. Instinkt negativity
3. Instinkt lineárnosti
4. Instinkt strachu
5. Instinkt zkreslení velikosti
6. Instinkt zobecnění
7. Instinkt osudovosti
8. Instinkt jedné perspektivy
9. Instinkt obviňování
10. Instinkt urgentnosti
Závěr:
Díky této knize jsem si uvědomil, že stále opakujeme určité věci, třeba již 20 let a přitom netušíme a nemáme data, jak se daná věc ve výsledku má. Ono získat a dohledat data neí úplně jednoduché a někdy to ani nejde, co jsem si ale uvědomil po zákaznické schůzce s ředitelem Alza.cz Tomášem Havrylukem je to, že nám někdy stačí ten správný odhad, abychom se dopátrali k určitým datům.
Například moje rodiče a prarodiče tvrdí, že Jižní Amerika je velice nebezpečná a že by tam nikdy nejeli, když jsem si dohledal ale různá videa na internetu, dospěl jsem k názoru, že situace v daných zemích se zlepšuje a není to tam takové, jaké si myslíme. Naopak lidé jsou více přátelští než tady u nás. Takže na to je potřeba myslet i například v podnikání.
Následně jsem slýchával, že soukromé školy jsou špatné a nic nás nenaučí. Po prozkoumání systému státních škol a soukromých jsem dospěl k názoru, že brzy soukromé školy budou o dost lepší, než ty státní. Jelikož soukromé školy jsou podnikáním a ty se musí snažit a chtějí se starat o své studenty a opravdu rozumí tomu, že praxe je důležitá. Naopak na státních školách nikoho vlastně výsledky studentů nezajímají a na praxi se nehledí.
