Faktomluva mě zaujala, protože mluvit na základě faktů, je důležité. Nejdřív jsem si myslela, že knížka je spíš nějaký návod na to, jak formulovat myšlenky na základě faktů a jak tato fakta vyhledávat. Knížka ale nabízí především nový pohled na svět a pomáhá změnit mindset a vymanit se ze stereotypů. Hans pojednává o 10 instinktech, které mají lidi ve vztahu ke světu, ve kterém žijeme, a ukazuje, jak proměnit tyhle instinkty našim kritickým myšlením.
Instinkt propasti
Díky instinktu propasti rozdělujeme svět na dvě pomyslné části, například na chudé a bohaté nebo na rozvinuté a rozvojové země. Na základě toho vidíme svět více nerovnoměrně rozdělený, než reálně je. Díky tomu si spousta lidí myslí například to, že Afrika je chudá a významně pozadu od zbytku světa, zatímco západní svět je rozvinutý, pokrokový a bohatý. V rámci tohohle přemýšlení však dochází ke ztrátě vnímání významných rozdílů mezi státy a regiony. Spousta lidí pak přehlíží pokrok, kterým svět prošel.
Instinkt negativity
Tento instinkt je založen na směřování naší pozornosti na negativní zprávy a přehlížení těch pozitivních. Na základě toho si někdo může myslet například, že svět je čím dál víc nebezpečné místo, i přesto že na základě faktů klesá míra násilí.
Instinkt lineárnosti
Díky tomuhle instinktu předpokládáme, že se události vyvíjejí lineárně beze změn a bez vstupu nových faktorů. Na základě toho se dopouštíme nesprávných predikcí budoucnosti, protože nebereme v potaz přirozené variace změn v čase. Hans doporučuje vyhledávat vzory a cykly a nahrazovat nimi klasický lineární přístup.
Instinkt strachu
Často očekáváme negativní vývoj událostí, podlehneme strachu a rozhodujeme se na základě emocí místo spolehnutí se na reálná fakta. Pro překonání tohoto instinktu radí Hans vyhledání relevantních zdrojů a zvážení risků a benefitů našich rozhodnutí.
Instinkt zkreslení velikosti
Tento instinkt je založen na přehnané generalizaci a stereotypizaci určitých skupin lidí. To vede k formulaci nebezpečných stereotypů. Hans radí vyhledávání většího množství zdrojů a vyhnutí se spoléhání na názor určité skupiny lidí.
Instinkt zobecnění
Často zobecňujeme na základě jedné zkušenosti a nebereme v potaz celkový obraz a fakta, které jsme v rámci této události nemohli získat. Díky tomu můžeme jednoduše soudit na základě zaujatého postoje, který opomíná diverzitu tématu, osoby nebo skupiny osob. Ke každé situaci bychom tak měli přistupovat s otevřenou myslí a vyhledávat si dodatečné informace.
Instinkt osudovosti
Tento instinkt se zabývá naší tendencí některým situacím přisuzovat osudovost namísto výsledku lidského konání. Jednoduše to znamená víru v osud. V to, že se něco stalo, protože se to mělo stát a ne proto, že to vytvořil svým konáním nějaký člověk (nebo lidé). Na základě toho můžeme místo konání pasivně očekávat, co se stane.
Instinkt jedné perspektivy
Často se spoléháme pouze na jednu perspektivu, když hodnotíme nějaké komplexní situace, namísto toho, abychom brali v potaz vícero perspektiv, které nám mohou poskytnout více ucelený obrázek.
Instinkt obviňování
Tendence najít jednoho viníka nějaké situace může zapříčinit nesprávnou identifikaci příčin problémů. Faktory, které k problémům přispívají jsou totiž komplexní a vzájemně propojené.
Instinkt urgentnosti
Prioritizace viditelných a urgentních problémů. Díky tomu ustupuje řešení méně viditelných nebo dlouhodobých problémů. V praxi pak hasíme jeden požár za druhým a necháváme vyhnívat možné příčiny těchto požárů.
Díky uvědomování si těchto instinktů a práci na jejich nahrazení přístupem založeným na faktech, můžeme předejít problémům, které tyto instinkty přinášejí. Tahle dovednost nám může pomoct ve všech oblastech života, protože se odvíjí od našeho vnitřního nastavení a vědomé práci s instinkty, které jsou lidem v dnešní společnosti vlastní.
