Tuto knihu jsem si vybrala především ze dvou důvodů. Prvním důvodem je to, že mě zajímal jiný úhel pohledu od dalšího autora na věc. Věřím v to, že jakým způsobem smýšlíme, jak máme nastavenou mysl, tak v životě jednáme a buď se nám daří, nebo ne. Zajímalo mě, kde se utváří tyto rovnice, proč jednám, tak jak jednám. Druhým důvodem bylo zjištění, co mají emoční rovnice společného se sebevědomím. Souhlasím s autorem, že vysoké sebevědomí je základem života ve zdravém slova smyslu. Pozoruji na sobě, že se mi z nějakého důvodu v některých oblastech snížilo mé sebevědomí. V knize autor poukazuje na vzorce chování, které jsou vkládány do naší mysli od ranného dětství. Jsou zakořeňovány sebemenšími postoji a názory z našeho okolí. V hlavně máme vsazené rovnice, které nám mohou bránit například v životním posunu, nebo v různých aktivitách.
Emoční rovnice popisuje autor jako takový malý program v hlavě, který mozek využívá pro výpočet našich nálad, strachů a obav. V době, kdy se potřebujeme rozhodnout, hledá mozek vhodné programy, aby nám poskytl co nejlepší řešení.
Program v hlavě poznáme podle toho, že se nám opakují ty samé situace stále dokola. Máme podobné strachy a rozhodujeme se pro ty samé špatnosti.
Používáme-li na životních křižovatkách stejné programy, končíme ve finále u stejných cílů. Nemůžeme si najít lepší práci, partnera, zdraví či peníze, když nás řídí ten samý software.
VÝCHOVA DĚTÍ A JEJÍ VLIV NA MENTÁLNÍ ROVNICE
Velice se mi líbila část knihy o výchově dětí, protože tam to celé začíná. Tam se tvoří emoční rovnice a to kde vyrůstáme, na náš budoucí život má největší dopad. Řekla bych, že se autor docela shoduje s názory na výchovu dětí Jaroslava Duška. Jaroslav Dušek je pro mě vzor v nastavení, jak správně jednat s dětmi a jak je co nejlépe připravit na jejich cestu.
Dle autora mozek každého člověka měl na počátku jen jednu buňku a postupně se vyvíjel v prostředí domova. Vyráběl si další neuronové buňky (až 9600 za sekundu), denně bych vystaven působení výroků a postojů rodičů, až do dospělosti. Jedinec je tedy mimo jiné i pro svoji práci nastavován již v době, kdy si to ještě nikdo neuvědomuje. Miliony nepoučených rodičů trousí své neplodné výroky a nálady, blokují spontánní projevy dítěte, zabraňují projevům jeho talentu, nepatřičně je trestají. Děti jsou přitom velmi lehce ovlivnitelné a umějí projevit svůj talent bez zábran. Stačí jen dát průchod jejich přirozenosti a ne jim za každou cenu implantovat své „správné“ představy. Mnohé děti jsou programovány tak, aby hlavně uspokojovaly své rodiče, a jsou na nich emočně závislé. Přísun lásky je podmíněn uspokojováním rodičů i okolí. Potřebujeme být dětem dobrým příkladem a nechat je spontánně se vyvíjet. Vytvářet doma dobrou náladu, a pokud zjistíme, že náš maličký má o něco velký zájem, podporovat ho bez přílišného poučování. Pokud bude potřebovat radu, řekne si o ni sám.
JAK SE MOZEK UČÍ?
- Vědomé učení se – člověk je schopen vnímat a hodnotit pravdivost a smysluplnost toho, co se učím
- Nevědomé učení – vstup informací, které si nejsem schopen uvědomit, ani ověřit – mozek je schopen zachytávat postoje, myšlenky, a nálady lidí kolem sebe, i na dálku. Na základě toho si pak vytváří vlastní názory, které je schopen převést do vědomí a brát je za vlastní.
- Samovýroba informací – nemohu ji kontrolovat, mozek si data vyrábí sám – přirozená funkce mozku – deduktivně z již obsažených dat si mozek utváří vlastní závěry (př. Dítě je šikanované a dotváří si, proč ho ostatní nemají rádi)
Jak poznám, že jsem se v oblasti emocí naučila něco špatně?
- Pokud se někde ve svém životě necítím dobře…
Naše špatné a nepoužitelné emoční rovnice můžeme vyrušit a nahradit je správnými rovnicemi, které nám lépe pomou zvládat různé oblasti našeho života. Autor Aleš Kalina je mimo jiné koučem v oblasti tvorby emočních rovnic. Nabízí konzultace, osobní koučování, přednášky, školení nových koučů, zabývá se motivací a tvorbou osobních i firemních vizí. Mým cílem bude lépe pochopit své vlastní emoční rovnice, kde se tam vzaly a proč. Jak je změnit, aby mé sebevědomí bylo dostatečně silné ve všech oblastech mého života. Začnu schůzkou u Aleše Kaliny. Děkuji za tuto knihu. Uvědomění, že mé jednání není špatným postojem ze mě, ale z části také vlivem okolí mě utvrdilo v tom, že na tom mohu pracovat.
