Emoční inteligence mě zajímala od doby, co jsem se dozvěděla, že něco takového existuje. Ještě víc mě to nadchlo, když jsem zjistila, že tahle schopnost pomáhá jak v životě obecně, tak třeba při vedení lidí. Jen ke knize jsem se dostala až teď zde je to, co jsem se naučila.
Co znamená emoční inteligence?
Emoční inteligence nebo také EQ je dovednost rozeznat, porozumět a mimo jiné i kontrolovat emoce naše vlastní nebo ostatních lidí. Spolu s tím umět s tímto vědomím naložit k lepšímu sebeovládání a vylepšení vztahů. V praxi to znamená, že když mě něco naštve, tak se začnu ptát sama sebe, co mě naštvalo a proč mě to naštvalo, nezačnu nadávat člověku, který řekl to, co pro mě bylo spouštěčem. K naštvaní s přidám ještě jednu myšlenku od Ivo Tomana, který říká, že nezávisle na situaci jsem to vždycky JÁ, kdo se naštval, ne, že mě někdo naštval a to je velký rozdíl. Spočívá v tom, že já sama za sebe přebírám zodpovědnost za svojí reakci, což je přesně to, o čem mluví emoční inteligence.
Nenechte se mýlit, EQ není nijak spojené s IQ a v dnešní době, kdy se na něj víc a víc přihlíží je možná už i více cenné. Důvodem, proč se mu v poslední době přikládá větší váha je to, že bylo prokázané, že právě vysoké EQ je jedním ze znaků, jak úspěšných lidí, tak dobrých leaderů. Téměř bych si dovolila říct, že na výšce EQ záleží mnohem víc než na výšce našeho IQ. Paradoxní je, že se se rodí nadprůměrné inteligentní lidi (tedy s vysokým IQ), kteří přirozeně nedisponují vysokým EQ. Je to trochu smutný příběh, protože tito skrytí geniové se kvůli nedostatečnému EQ nikdy nedokážou prosadit.
5 komponentů EQ
Jak zvýšit EQ?
Další poznatky
Přišlo mi ještě zajímavé se dozvědět o stresovém profilu. Každý z nás máme větší či menší stresovou toleranci. Přirozeně, když jsme ve určité míře stresu, pro každého je tato míra jinde, tak podáváme lepší výkon (stres má 2 strany mince - buď nás hecuje nebo nás paralyzuje). Klíčem je rozpoznat naše hranice a v rámci těchto hranic se pravidelně pohybovat, abychom podávali co nejlepší výkon. Toto je jeden z důvodu, proč někteří lidé by nebyli schopni dělat stresově náročnou práci, protože je to pro ně už moc velká míra stresu, pod kterou jde naopak jejich výkon dolů. To, co jsem pospala se jmenuje Yerkes Dodson Stress Performance Curve (pro ty, koho by to zajímalo).
ATP
Osobně si myslím, že mi příroda nadělila relativně solidní EQ, tím ale více nechci říct, že nemám na čem pracovat. Naopak si myslím, že EQ je něco, na čem je třeba pracovat celý život. Po přečtení jsem si uvědomila, že moje nejslabší stránky, když dojde na EQ jsou dle mého názoru třetí a čtvrtý komponent.
Sebe motivace je něco, co jsem dřív myslím neovládala vůbec. Jako teenager jsem se utápěla ve svých negativních emocí, což mi samozřejmě nebylo k užitku. Teď už s tím pracuju lépe, jen mi to trvá. Stává se mi pak, že v nějaký den nejsem tolik produktivní, nedokážu se soustředit atd., to většinou trvá tak den, pak se naštvu a postupně emoce začnu přetvářet v něco produktivního. Na nikoho si to naštěstí nevylévám, ale to, na čem musím zapracovat je doba, kterou mi to trvá.
Ohledně čtvrtého komponentu neboli empatie, není to úplně tak, že bych nebyla empatická, háček je v tom, že to neumím vždy správně komunikovat. Je to jedna z věcí, která mi často byla řečena v rámci zpětné vazby, když jsem byla team leader. Překážkou pro mě je, že si přijdu zranitelná, mám masku “drsňačky”, říkám věci, které jsou možná pro někoho drsné, silně dané a nejde přes ně vlak, ale každý, kdo mě opravdu zná, tak ví, že to tak úplně není, že vevnitř jsem taky měkká a umím, jak já říkám, roztát. Jen mi to tání nestojí za to u každého, což je hrozně povrchní, ne úplně správný pohled na věc, což si uvědomuju, pracuju s tím, ale bojuju v tomhle sama proti sobě.
Knížka je skvělá. Jak už jsem řekla, je to téma, které mě vždy táhlo, ale i pro každého, kdo se snaží více porozumět ostatním, sám sobě a svému chování včetně všeho s tím spojeným, je myslím velmi užitečná.
