Dialogue and the Art of Thinking Together, William Isaacs
Proč jsem si knihu vybrala?
Již od prvního ročníku v našem studijním programu je nám kladen důraz na to, abychom vedli správně dialog. Z tohoto důvodu jsem zvolila knihu o dialogu, abych se o tom dozvěděla více informací.
Co si z knihy odnáším?
I když se prokousat anglickou knihou bylo fakt těžké, nějaké poznatky si z toho odnáším:
Rozdíl mezi dialogem a diskusí:
- V dialogu se otevírají nové možnosti a příležitosti, lidé si zde vyměňují nápady a reagují na myšlenky ostatních. Dále zde navazujeme na témata, které řekli ostatní před námi. Rozhodnutí zde není klíčovou součástí.
- Diskuse je hodně přerušovaná tokem myšlenek, lidé si skáčou často do řeči. Každý se snaží ostatním vnuknout svou myšlenku a moc nerespektuje myšlenky ostatních. Je založená na rozhodování.
Celý dialog stojí na 3 pilířích:
1) Vytvářejte souvislé akce (naučit se novým způsobům chování)
2) Vytvořit fluidní struktury v interakci (podporovat plynulejší způsob myšlení)
3) Poskytnout bezpečný prostor v dialogu (naslouchání ostatním, držení pozornosti, myšlenkové návyky členů)
V dialogu uplatňujeme 4 principy, kterými je účast, projev, uvědomění a soudržnost.
Závěr k této knize?
Dialogem se prokousávám tři roky a bude to trvat asi celý můj život :D Jelikož dialogu se stále učíme a budeme učit. Není to vůbec jednoduchá věc. Spousta z nás je ve svém projevu a vyjádření nekonkrétních, nedokážeme uznat, že druzí mají pravdu nebo přiznat chybu, musíme se ve všem obhajovat a bránit se, neumíme naslouchat.
Od prvního ročníku si myslím, že jsem se v naslouchání zlepšila, ale stejně mám stále na čem pracovat. Vnímám emoční stránku ostatních, snažím se dbát na to, aby se cítili všichni dobře, nebáli se říct svůj názor.
Kniha mě po pravdě moc nebavila a tím, že jsem se jí prokousávala opravdu skoro tři roky, si z ní odnáším mnohem méně, než bych chtěla.
