Velmi inovativní a podnětná analýza toho, jak v současnosti vyrábíme produkty a jak to můžeme dělat lépe.
Koncept této knihy je velmi důležitý. Toto je přehled přísného procesu navrhování, založeného na hlubokém závazku biomimricity a esencialismu při vytváření nových věcí. Je to také promyšlená (a myslím, že přesná) kritika současného stavu ekologického hnutí.
Zvláště zajímavé mi byly pojmy „biologické živiny“ a „technologické živiny“. Příklady biologických živin jsou zvířecí hnůj, sláma, papír a lepenka. To vše lze kompostovat nebo použít jako mulč a mohou tak být živinami pro užitkové rostliny. Veškerý materiál jde do půdy a nakonec i do rostlin. Příklady technologických živin jsou ocel, hliník, měď a několik polymerů, které lze znovu recyklovat do stejně vysoké kvality. (Všimněte si, že u mnoha plastů to, čemu říkáme „recyklace“, je ve skutečnosti jejich rozmělnění a výroba méně kvalitního produktu. Nelze z nich vyrobit zpět původní předmět.) Pokud však produkt obsahuje nějaký hliník, nějaký polymer, nějaký karton a nějaké lepidlo, pak to nemůže jít ani do biologického koloběhu živin, ani do technologického koloběhu živin.
