Proč jsem si knihu vybrala:
K četbě knihy Čtyři tisíce týdnů mě inspiroval můj spolužák Ondra, který jí přinesl na TS a byl z četby nadšený. Rovněž se mi hrozně líbil obal a název (síla marketingu v praxi). Knihu jsem si od něj vyprosila a od té doby jí nepustila z ruky.
Myšlenky z knihy, které mě zaujaly (ATP):
Život je někdy k žití právě díky tření.
Jak by vypadal váš život, kdyby byl dokonalý? Každého představa bude v tuto chvíli asi trochu odlišná, ale ujišťuji vás, že pokud by všichni žili dokonalí život, bez jediné chybičky, za chvíli by jim došel drive. Co je to drive? Je to síla a energie. Něco, co nás pohání ku předu. Pokud by náš život byl dokonalý, neměli bychom žádné cíle ani ambice. A tím pádem ani žádný drive. To, že jsme nespokojení a něco náš štve, to je skvělá zpráva! Máme jasný směr, kam se chceme posouvat. Tak si na tvář vykouzlete úsměv a jdeme na to.
Často si neuvědomíme že je něco rozbité, dokud nám někdo neukáže lepší cestu.
Jako lidé jsme tvorové silně přizpůsobivý a přirozeně pohodlní. Dokážeme žít v chladu i v teple, suchu i v pralese a vždycky si zvykneme/přizpůsobíme se svému okolí. To je skvělá vlastnost, ale zároveň nám utlumuje přirozený reflex "jít za lepším". Samozřejmě, po zemi chodí spousta lidí, co se s málem nespokojí a stále jdou cílevědomě za lepším, ale z mé skromné životní zkušenosti to nebude většina. A to, jaké podmínky máme či jak s námi nakládá naše okolí v nás vytváří přirození precedens, že toto je norma. Jak s tím bojovat a ujistit se, že pro nás neexistuje lepší cesta? Osobně bych šla přes rozšiřování našich horizontů. Bavte se s lidmi, zkoušejte různé věci, pozorujte, čtěte a analyzujte. Nasávejte všechno to, co někdo před vámi už objevil a tím vám ušetřil práci. Tím neříkám nemyslete kriticky. Říkám, abyste poznali co nejvíce, právě abyste mohli skutečně kriticky myslet.
Moderní timemanagement by měl být o tom, jak nedělat ty správné věci.
Dnes máme tolik možností a jedna je lepší než druhá. Jít si zaběhat nebo si přečíst knihu? Obě varianty mi nevadí, obě jsou pro mě dobré a rozvinou mě v nějaké jiné oblasti mého života. Jak si tedy vybrat? Jednoduše. Své volby bych měl vždy opírat o svoje vize a cíle. Chci jednou vyhrát maraton nebo být spisovatel? Teď používám velkou nadsázku, ale snad mi rozumíte. Vybírat bych si měl takové věci a aktivity, které mě dostanou tam, kde chci být. A ne takové, které jsou obecně vnímané jako "dobré" a "přínosné". To je dost subjektivní. Autor sám na nás apeluje, abychom se vyhnuli všem aktivitám, které nás nijak nenaplňují ale ani nám zas tolik nevadí. To jsou největší zloději našeho času a energie, jelikož nás neotravují natolik, abychom s nimi přestali, ale ani nás nikam nedostanou.
Zřeknutí se alternativ dává naší volbě váhu.
Nejsme dokonalé bytosti. Bohu díky. Náš život je plný zklamání a bolesti. A co hůř, je plný situací kdy my jsme ti, kteří musí někoho zklamat. Patří to k lidskému životu stejně jako hlad nebo žízeň. Ale to, že jednoho člověka odmítneme oproti druhému, dává naší volbě váhu. Tím, že se zřekneme možnosti být finanční ředitel za slušný plat abychom mohli rozjet vlastní podnikání a roky dost možná nic nevydělat, prokazuje naší vášeň a naše hodnoty. To rozhodnutí nám pomůže překonat ty těžké časy a dosáhnout něčeho skvělého. Jelikož už jsme proto obětovali tolik. Ale je potřeba tu volbu udělat. Pokud zůstaneme pořád někde "napůl cesty" s možností vrátit se zpátky, nikdy nikam nedojdeme.
Před každým životním rozhodnutím si položme otázku - "Posune mě tato volba dopředu anebo zpět?"
Střídání "rolí"
Kolik rolí v životě zastáváte? Možná víc, než jste si vůbec schopni uvědomit. Jsem dcerou, sestrou, přítelkyní, kamarádkou, spolužačkou, studentkou, kolegyní, vnučkou,... Mám v životě jiných lidí tak důležitou roli a každou z nich přirozeně toužím naplnit co nejlépe to jde. Ale jak je mám plnit všechny najednou? Jednoduše. Nejde to. A jakmile jsem si to připustila, neskutečně se mi ulevilo. Že nemusím být vším najednou, být v tom perfektní, a ještě si to užívat. A teď, co s tím? Autor nám nabízí velmi praktické řešení, které se mi osobně velmi osvědčilo, a to jest tyto životní role střídat. Jeden týden se můžu zaměřit na to, být dobrá dcera, ve všech ostatních oblastech dělat to nejnutnější (ideálně ne ve zkouškovém období) a ten další potom věnovat veškerou energii do mého studia. Tento systém mi pomáhá si ve věcech udržet přehled a zároveň se z toho nezbláznit. Věřím, že nebude vyhovovat každému, ale za zkoušku...
Soustřeďte se na to, co už jste zvládli spíš než na to, co máte před sebou.
Jsem velkým zastáncem teorie, že pozitivní motivace funguje lépe než ta negativní. Alespoň na mě. A občas, když se podívám na to, jak velký kus cesty jsem v životě ušla, jsem na sebe pyšná a naplní mě to vírou v sebe i sílou pokračovat dál. Aby tato metoda byla účinná, doporučuji dělat si co nejpodrobnější a nejvizuálnější záznamy vašich cílů a snů. Tak, když se na tento "vision board" ohlédnete o pár let později dojde vám, že se sny opravdu plní a je smysluplné snít dál.
Závěr:
Kniha mě neskutečně bavila a určitým způsobem povznášela. Autorův přístup k timemanagementu byl pro mě svěží, neotřelý a inspirativní. Pro nikoho asi není příjemné uvědomit si, jak málo času na téhle planetě máme, ale toto uvědomění nám pomůže si našeho času vážit a nakládat s ním, jak nejlépe umíme. Příjemné není ani poznání, že máme limity. A ty limity jsou často výraznější a více omezující, než jsme schopní si představit. Ale přijmutí těchto limitů je lepší než se neustále trápit tím, že neděláme všechno, ideálně najednou a s úsměvem na rtech. Tuto knihu bych doporučila zvláště těm, kteří neustále zkouší nové metody, jak si zorganizovat svůj čas a stále jim to tak nějak nevychází. Z celého srdce vám přeji ať najdete klid a nepromrháte svých čtyři tisíce týdnů běháním od jednoho úkolu k druhému. Všechno dělejte s láskou, ta se jednou zúročí. Ta po nás zůstane.
