Tuto knihu jsem si pořídil kvůli ilustracím, které dělal Jakub Bachorík, můj oblíbený ilustrátor. Kniha vysvětluje v hezké formě, co všechno je práce designéra, kde všude se s designem setkáváme a jak design ovlivňuje náš život.
Co je vlastně design?
Rozhlédněte se kolem sebe. Najdete něco čistě přírodního, co nevytvořil člověk? Design je za vším, co lidé vyrobí. Někdo musel navrhnout, jak bude určitá věc vypadat, za jakého bude materiálu a jakou technologií se má vyrobit, aby sloužila svému účelu.
Například židle, ta by měla zkrátka “sedět”. Když je nepohodlná, ani její přitažlivé tvary či materiál jí nezachrání. Můžeme se na ní dívat, postavit jí někam do pokoje a něco na ní položit, třeba oblečení, když se večer svlékneme. Pokud ale na ní nebudeme chtít sedět, přestává být židlí a stává se předmětem s novým účelem.
V době, kdy v Anglii začala průmyslová revoluce, které rozšířila strojovou výrobu, se zásadně změnilo ruční, řemeslné vyrábění věcí. Dříve řemeslník sám designovat i vyráběl věci, nyní by design strojově vyráběných věcí týmová práce. Designér konstruktér řešil s ohledem na funkci strojové výroby tvar věcí, designér dekoratér navrhoval pro věci výzdobu. V té době v podstatě vznikla práce designéra taková, jakou jí známe dnes.
V roce 1859 navrhl továrník Michael Thonet židli č.14, která přinesla revoluci ve výrobě židlí. Vyladil technologii ohýbání dřeva v páře, která umožnila vyrábět židli jen z několika dřevěných kusů, spojených pár šrouby. Šlo o jednu z prvních sériově vyráběných židlí, která byla mnohem levnější než tehdy dostupné židle. Její konstrukce umožnila, aby byly židle montovány rovnou v obchodech, šla snadno zabalit do balíků a tím se rozšířila po celém světě.
Kdo je vlastně designér?
Designy prvních strojů a výrobních linek navrhli průmysloví designéři. Produktoví designéři navrhují oblečení, nábytek, tužky, sponky do vlasů a další každodenní předměty. Billboardy, obaly na bonbóny, knihy, jízdenky nebo loga firem navrhují zase grafičtí designéři. Na tvorbu webů, aplikací a uživatelských rozhraní se zase zaměřují UX designéři. Dále tu jsou módní designéři, designéři nábytku, interiéroví designéři, a tak dále.
Někteří designéři spolupracují s inženýry, někteří se zaměřují na konstrukci věcí, řeší volbu materiálů a technologie, další mají za úkol věci povrchově dekorovat – tomu se říká styling. Někteří designéři dělají všechno. Mluví se také o designovém myšlení a strategickém designu. Jde o plánování, co se bude jak vyrábět, a experimentování s materiálem a technologiemi. Vše, co započalo v době průmyslové revoluce, pokračuje v designu dodnes.
Účel designu
Svět designu žije v napětí mezi tím, jak věci vypadají, jak se používají, jak se o designu mluví a jak se díky designu proměňujeme my lidé a naše okolí. Designéři tu nejsou jen proto, aby udělali věci krásnější, uživatelsky přístupnější a prodejnější. Ukážeme si na příkladu židle, jaký účel může mít její design:
Aby byla židle pohodlnější, krásnější, abychom toužili židli mít, aby byla originální, aby vydělala firmě hodně peněz, aby méně zatěžovala životní prostředí, aby se dala levně vyrobit, aby se dala snadno dodat do obchodu, aby šla dobře kombinovat s ostatním nábytkem, aby se dala zrecyklovat, aby se dala snadno opravit, aby vydržela co nejdéle...
Jaký další účel může židle mít?
Designéři na rozdíl od řemeslníků věci nevyrábí. Vyjímkou jsou designéři makeři. Je to skupina tvůrců, kteří se jako řemeslníci věnují i výrobě, experimentují s materiály a výrobními postupy. Zařizují si vlastní dílny, konstruují nebo upravují si vlastní nástroje, vyvíjí nové materiály nebo hledají neobvyklá materiálová řešení.
Některé firmy dnes myslí na to, aby design jejich výrobků co nejméně zatěžoval životní prostředí. Je to oblast designu, kterému si říká ekodesign. Zvažuje, nakolik je nutné vozit materiály z druhého konce světa, a zda není lepší vyrábět ze zdrojů, které jsou po ruce u nás. Výsledné výrobky jsou pak šetrnější a firmy které je vyrábí se zajímají o to, co se s produkty stane, až přestanou sloužit. Je také důležité, aby život věcí byl co nejdelší, a aby se materiál využil poté k výrobě něčeho dalšího.
Úžasné je, že i my máme moc měnit design, a to svým chováním. Pro firmy je hodně důležité, jaké věci kupujeme a jaký máme životní styl. Na jedné straně reklama ovlivňuje to, co kupujeme, na druhou stranu můžeme tím, co kupujeme, ovlivňovat to, co se vyrábí. Konzumní způsob života nelze zastavit, ale lze zmírnit jeho dopady.
Design je všude kolem nás. Dnes i v minulosti se designéři snažili přijít s návrh a řešeními, o kterých nepochybovali, že jsou správná. Design může ale i nové problémy vytvářet. Například fakt, že jsme skoro nonstop online. Skvělý design je udělaný tak, aby nám sloužil, ale může být i takový abychom sloužili mi jemu.
Existuje design, který šetří životní prostředí, ale i takový, který ho ničí. Po designu se tedy dnes vyžaduje, aby nemyslel jen na sebe, ale aby byl i ve prospěch lidí, a byl ohleduplnější k různým formám života na zemi.
ATP:
Z knihy si odnáším především přesvědčení, že design je velmi mocný nástroj a musí se s ním nakládat obezřetně. Dokáže nám být velmi nápomocný, a je na nás abychom k němu přistupovali eticky. Tyto hodnoty se snažím aplikovat v našem ekologickém projektu rrrrr. Snažíme se naše výrobky dělat především hezké, ale zároveň jsme jimi šetrní k životnímu prostředí, vyvoláváme v lidech chuť dělat to samé a ukazujeme, že je možné znovu použít materiál, který by se jinak vyhodil. Zároveň se stále snažíme ladit funkčnost našich výrobků, aby byly nejen hezké a šetrné, ale aby se uživatelsky vyrovnaly jejich klasickým alternativám.
