Chtěla jsem se naučit poslouchat audioknihy, a tak jsem zabrouzdala do kanálu Reading…, na Teamsech a prohlédla si, co za poklady se skrývají ve složce audioknih. Tato kniha mě upoutala svým názvem. Očekávala jsem, že po přečtení budu umět strategičtěji plánovat - že budu umět zvolit činnosti dle důležitosti a přestanu plýtvat časem nad zbytečnostmi.
Podařilo se mi to?
Dozvíte o pár řádků dál.
Kniha se dobře poslouchá, jelikož teorie v ní obsažená, je jednoduchá na porozumění. Autor vypráví na začátku každé kapitoly (pravdivý) příběh a zhruba 10 minut do konce kapitoly, shrnuje hl. pointy. Situace, které popisuje jsou z různých prostředí, proto, se člověk nikdy nenudí, při poslouchání odlišných příběhů. Chvílemi mi však, přišlo vyprávění moc zdlouhavé a přistihla jsem se, jak už neposlouchám, obzvlášť u kapitoly pravděpodobnosti (cca za půlkou knihy), už byla moje pozornost opravdu slabá. I při rozkouskování kapitol na menší části.
Musím říct, že mi kniha nakonec zaujala úplně jinými poznatky, především ohledně práci v týmu a koncentraci.
Pomohly mi tyto nové poznatky v provádění činností - Chytřeji, lépe, rychleji?
V první kapitole, rozpráví autor o motivacích lidí a jak ji můžeme pozitivně ovlivnit. Jedním z faktorů je chvála.Zdůrazňuje důležitost ocenění motivovaných lidí, jejich zápal a iniciativu, která v týmu zvyšuje energii.
Další možností, jak vzbudit v lidech zájem k vykonání činnosti, je - dát jim možnost volby (i když by výsledek nebyl tak dobrý). Když může jedinec převzít odpovědnost do svých rukou a vybrat si, probudí to v něm nadšení, že může mít nad věcí kontrolu. Zároveň, však nesmíme opomenout - kultivování místa kontroly jedince. Pozitivní dopad, zde může zajistit zpětnou vazbou, kdy hodnotíme vynaloženou snahu dotyčného. Vzbudíme tím, pocit, že on sám je zodpovědný za svůj růst či práci celkově.
A poslední tip k motivaci - spojit náročné s něčím na čem vám záleží. Právě v moment, co jsem slyšela tuto větu, se ve mě zbořila veškerá dosavadní prokrastinace.
O vánočních prázdninách jsem často scrollovala, nevěděla co dělat a zdlouhavě přemýšlela, co budu dělat v Tiimi, po zkouškách. Nevěděla jsem, co prioritizovat, věděla jsem jen, že mi na Tiimi záleží a že se ráda učím. A tak jsem se ptala sebe sama - Co můžeš rozvíjet v Tiimi a přitom pomoc budoucí generaci?. Jako první mě napadlo, že potřebujeme více zákazníků, co objeví, jak skvělá Tiimi komunita je a že jsme ti, kteří jim mohou dodat řešení na míru jen do 24h. No není to bomba? Wow. A odtud jsem se rozhodla pro další semestr se chci zaměřit na rozvoj v Sales. Obecně bych chtěla pak tyto dovednosti, uplatnit i v životě mimo Tiimi a pomáhat druhým v jejich businessu.
Měření úspěšnosti týmů
Autor zde zmiňuje jednu studii, kde zohledňovali následující faktory - dosažení cílů a jak výkoný se cítil jedinec týmu, jak často se členové potkávájí mimo prac. dobu, jak si rozdělovali úkoly, diagramy členů, co byly zapojeny do více skupin.
Dokonce zjišťovali zda má vliv na výkonnost poměr mužů a žen. Zkoumali dohromady 180 týmů v Googlu a zjistili, že složení týmu nemá vliv na výkonnost.
Poté zkoumali skupinové normy - předpisy, pravidla chování. O seskládání týmů, nejde prý o to, kdo, ale jak. Týmy, kde se dbalo na budování psychologického prostředí,byly mnohem výkonnější než ostatní. Všichni v týmu, nemusí být nejlepší - když se sejdou, vytvoří otevřené prostředí a prodiskutovávají názory mohou tím zvýšit kolektivní inteligenci a jako celek být víc než jen součet jeho částí.
Určitě by bylo ideální, kdyby to takhle fungovalo všude. Beru tuhle informaci, se zrnkem hrášku. Jelikož zároveň věřím, že toto je jen jedna část, která tvoří dobré týmy. Momentálně, zaujímám názor, že je klíčové i společné dosahování úspěchů a míření k sdílenému cíli. Protože tým, který se má jen dobře a pracuje minimálně, jak má, je za mě méně výkonný.
Role teamleadera je v tomto ohledu, významná.
Koncentrace
1.část - Vliv mentálních modelů
Zúžené koncentrace můžeme předejít, když si hlavě budeme nosit příběh/obraz toho, jak by věci mli vypadat. Budeme o tom neustále mluvit a pozorovat, jak se liší realita od ideálu. Mimo soustředění se jen na jeden bod. Př. Metriky jsou sice jedním z našich ukazatelů, které odrážejí náš výkon, ale již neodráží to jak náš tým vypadá, při jeho naplnění. Můžeme vypadat jako vyčerpaný tým nebo jako spokojený tým, co si spíše vybereme?
Jak změnit svůj mentální model?
Naše akce často běží na pohonu zajetých mentálních modelů, které se skrývají mimo naše vědomí.
Prvním způsobem, jak si je můžeme zvědomit, je zamyslením se nad tím, jak chceme, aby vypadal náš den a pak porovnáváme zda naše aktuální činy nebo volby opravdu vedou k tomu, co bychom rádi zažívali.
Druhá možnost, je mluvit o svých mentálních modelech, nechávat je druhým k prozkoumání.
Neustále přemýšlejme, co je za naším jednáním, proč se chováme, tak jak se chováme? Zvědomováním a zodpovídáním za naše vlastní volby a činy, máme možnost měnit naše mentální modely.
Dále s koncentrací souvisí automatizace. Stejně jako u mentálních modelů, je to činnost, kterou už děláme bez náročného přemýšlení. Zkrátka to jde samo od sebe, automaticky. Výrazně nám zjednodušuje život, protože ne u všeho musíme urputně myslet (hlava si občas potřebuje odpočinout). Skrývá se v ní však jedno nebezpečí, čímž je chybování.
K tomuhle mám příklad z práce, kdy pro usnadnění často kladených otázek, vybírám z automatických templatů a posílám. Jenže kolikrát musím zkontrolovat i aktuálnost templatu, a stalo se mi, že jsem poslala template se starými údaji.
Poslední špetka mé soustředěnosti aneb jedna z posledních kapitol, kde jsem ještě udržela plnou pozornost - Stanovení si cílů
Naše mysl touží najít jednoduchý rámec a vybírat si ze dvou možností - chci to nebo to ? (Miluju ho stále nebo ne? Místo - chci vztah nebo raději studovat?).
Určit si cíl, je důležité, protože podle něj pak budeme volit činnosti, kterým věnujeme pozornost, proto není vhodné ho brát na lehkou váhu a vystavit se celému spektru zkušeností. Zamyslet se, co v minulosti nám vyhovovalo -Proč? Souzní to pořád s námi? Co chceme teď?
ATP
Z knihy jsem již několikrát využila chválení snahy jedince. Upřímně, zní to mnohem víc podporujícně a doufám, že to namotivovalo krásní, iniciativní lidi. Určitě věřím, že ocenění snahy je velmi příjemné. Co by za mě ještě ještě výrazněji umocnilo tuhle chválu, je zvědoměním pozitivního dopadu, když vytrvá jedinec ve své snaze.
Dočtením knihy, chápu lépe, že člověk je jak plastelína - může měnit sám sebe, jeho přístup jak dělá věci, nehledě na to - kdo je či jaká je jeho minulost.
A dělám už věci Chytřeji, lépe a rychleji? Nevidím ještě výrazný posun, nicméně základ mám.
