Proč jsem si knihu vybral:
Tato kniha byla moje vůbec první sebe rozvojová/podnikatelská kniha. Ani nevím, jak jsem se k ní vlastně dostal, pamatuju si ale, že mi bylo 16 let a hrozně jsem se do ní nadchl. Neměl jsem ji ani jako klasickou knihu, táta mi ji v práci vytiskl na A4ky, takže to byl takovej trochu punk xd. Chtěl jsem bejt ten velkej business man a točit velký prachy a vůbec jsem si neuvědomoval, že to nebude tak snadný, jak se může na první pohled zdát. Každopádně dost možná jsem právě díky této knize zde v tiimi a i když zpětně nesouhlasím z veškerými myšlenkami z knihy, nejsem úplnej fanoušek multilevel marketingu, tak mi dala nový pohled na svět a práci.
Obsah knihy:
Kyiosaki v knize popisuje, že když byl malý měl dva táty. Jednoho pravého, kterého označoval za chudého a toho druhého, který sice jeho biologický otec nebyl ale zato byl pravý opak toho prvního táty-měl „bohaté“ myšlení. Chudý táta chtěl, aby byl pilný student, měl dobré známky a po škole si našel „stále a stabilní“ zaměstnání. Zkrátka jít s proudem a nic neriskovat. Zato bohatý táta ho podporoval ve zvídavosti a kritickém myšlení, ve škole učitelé nemusí mít vždy pravdu a také je stabilní zaměstnání opravdu tak bezpečné, jak se může zdát? Kyiosaki říká, že být dobrým zaměstnancem bylo fajn před nějakou dobou ale doba se změnila a být zaměstnancem nyní je naopak záruka nejistoty do budoucna. Když jsme zaměstnaní jsme v takzvaném krysím závodě, abychom měli na živobytí musíme chodit do práce a takhle pořád dokola. Když pak do života přijde nějaká nečekaná událost, například o práci přijdeme, jsme svobodní jen tak dlouho dokud máme dostatek peněz. Až peníze dojdou musíme zpět do tohoto krysího závodu. Řešením je kritické myšlení nad věcmi, co nás nejen ve škole učí, už od útlého věku je dobré začít investovat a nebát se riskovat, pokud máme zbankrotovat, tak bychom to měli stihnout do 3Oti let. Je také velký rozdíl, jak chudí a bohatí lidé přemýšlí. Chudý táta bral jeho dům jako největší aktivum ale bohatý jako pasivum. Aktiva mají peníze přinášet a když nemovitost peníze naopak spotřebovává na různé opravy a tak dále je to pasivum. Z nemovitostí lze udělat i aktivum například pronájmem, tohle byl jen příklad toho, jak je dobré nad věci přemýšlet, zda nám to peníze do kapsy přináší nebo jestli nám je to naopak z té kapsy tahá ven.
ATP:
Tato kniha byla pro mě taková první lekce. Už od malička jsem fascinován auty, a to není zrovna levný koníček. Můžu si lehce spočítat, že když si budu chtít pořídit porscháčka, tak mně jen to auto vyjde na cca 8 miliónu. (záleží jakou 911 bych vybral) S průměrným platem bych na něj šetřil 19 let, a to bych musel všechny peníze z výplaty uschovat. No, a to do toho nemám započítanou pojistku, náklady na živobytí, servis auta a parkovat auto za 8 mega před panelákem asi taky není úplně ideální životní situace. Zkrátka ponaučení je z toho takové-buď se spokojit s octávkou (nic proti octávce) anebo se vydat jinou cestou než být tím spořádaným zaměstnancem. Od přečtení této knihy jsem začal přemýšlet, jak najít způsob, abych té finanční svobody dosáhl. Člověk byl mladý (což snad ještě jsem: ) a věci viděl menší než ve skutečnosti jsou, takže jsem si finanční svobodu představoval ideálně do dvou let, jo, byl jsem naivní. Ale aspoň jsem zkusil spoustu nápadů-od projektu na provádění turistů po Praze po správu instagramových účtu. Nemůžu říct, že by se něco vyloženě vyvedlo, to bych tu asi nepsal tuhle esej, za to jsem ale získal spoustu zkušeností a ve finále mě to navedlo sem do Tiimi. Cesta k tomu, abych byl finančně svobodný a toho porscháka v garáži opravdu měl bude ještě dlouhá. Budu muset překonat své nedostatky a nebát se riskovat, s tím mám ještě trochu problém. Nicméně věřím, že jednoho dne toho dosáhnu a řeknu si, že to všechno stálo za to.
