Alchymista je román o mladém pastýři Santiagovi, který si jde za svým snem. Po cestě na něj číhají překážky. Samotná kniha se podobá knize „Malý princ“. Za jednoduchým dějem se skrývají velké myšlenky.
Santiagovi se zdál sen o pokladu u egyptských pyramid. Své sny si nechal vyložit od věštkyně a moudrého krále. Prodal vše, co měl – své ovce a vydal se na dlouhou cestu za svým snem. Po cestě byl okraden, hrozila mu smrt, potkal lásku svého života, a nakonec našel svůj poklad. Překážky, které ho po cestě za svým snem potkali jsem interpretovalo jako:
1. přesvědčování od ostatních, že dosáhnout svého snu je nemožné
2. test životní lásky
3. strach z neúspěchu
4. strach ze splnění snu
Tyto překážky jsou v mé informační bublině často omýlené. Nejvíc mě zaujala překážka spojená s láskou. Málo kdy se toto téma otvírá, pro někoho je láska ten sen, ten cíl, to životní poslání, pro co stojí žít. Ale pro Santiaga, stejně jako pro mnohé to neplatí. Fatima, žena pouště, do které se zamiloval byla ochotna na něj čekat. Pravá láska nesvazuje? Pravá láska je ochotná čekat až si splníme svůj sen? Na tohle nemám odpověď, ale byla to pro mě zajímavá teze.
Celkově myšlenka kniha byla velmi idealistická. Opravdu všichni potřebujeme následovat svoje poslání? A co je to naše poslaní?
Na konci však Santiago zjistil, že ten poklad, není něco fyzického – něco, co měl u pyramid najít. Ten poklad spočívá v tom, že se na tu cestu vydal. Že potkal všechny ty lidi, lásku svého života, alchymistu. Překonával ty překážky a žil svůj život, jak nejlépe mohl. Opustil to nejdražší, co měl, aby získal něco ještě lepšího.
