Už od prváku jsme neustále slyšeli pojmy „agil“, „scrum“, „kanban“,.. ale vůbec jsem netušila, oč tu běží. Bylo to i jedno z velkých témat, kdy jsme chtěli mít agil zaveden i u nás v týmu, ale nevěděli jsme jak na to.
Když se na to teď dívám s menším odstupem, tak reflektuji na náš aktuální stav a nestačím se divit, jak „daleko“ jsme se za takovou chvilku posunuli. Již teď využíváme agilní metody na pravidelné bázi u nás v týmu (ne nijak perfektně a plně vědomě, ale vidím zde velké známky úspěchu!).
Například „agilní standupy“, ke kterým jsme se zase zpětně vrátili a vedeme si z nich efektivní zápisy, ke kterým se můžeme zpětně vracet. Námi vyrobený soubor na každotýdenní business meetingy, který jsme znovu poupravili k lepšímu a máme již zcela novou formu. Náš „scoreboard“, kde si zapisováním plníme naše metriky a můžeme tak sledovat aktuální stav týmu. Každý se zde může věnovat čemu chce a tomu, co uzná za vhodné, zároveň tím přispívá i k plnění týmového cíle.
Zároveň jsem si při čtení uvědomila, že určitým způsobem využíváme agil i v projektu SOLA, kde momentálně používáme funkci „Trello“ pro rozdělení prací v projektu a jejich eventuální delegaci. Celá tato funkce funguje formou Kanbanu.
(Velmi se zamýšlím nad další funkcí „Miro“, která se mi zdá jako lepší upgrade – můžeme zde využít vícero šablon na metody, které chceme vyzkoušet a využít – ať už různé myšlenkové mapy nebo brainstorming).
Cítila jsem zde však, že potřebujeme větší formu či metodu na vedení celého projektu. Zároveň i jedním z těchto důvodů bylo nabrání do týmu dalšího člena, na pozici „projektového manažera“. Potřebovali jsme někoho, kdo nás „ukočíruje“, dá nám směr a posune dál.
Neměli jsme tolik pravidelných meetingů a spíše to bylo velmi operativní. Teď máme stanovené pravidelné meetingy, využíváme Trella na delegaci či plnění úkolů a informujeme tím ostatní o naší odvedené či neodvedené práci. Díky tomu se posouváme dál.
Hlavním pilířem celého konceptu agility je respekt k lidem a jejich názorům. Na to si v SOLE zakládáme a také to tak vypadá. Každý člen přispívá k úspěchu celého projektu. Otevřeně spolu komunikujeme, spolupracujeme a zlepšujeme jak práci naší, tak i celý balíček naší nabízené služby.
Agilních metod je opravdu mnoho. Již výše zmíněný a osvědčený Kanban se snažíme v SOLE využívat. Je to velmi jednoduchý koncept vizuální metody. Je to tabule, rozdělena do tří sloupců, které reprezentují jednotlivé fáze dané práce – např. „To-do“, „V procesu“, „Hotovo“. Každý si své sloupce může poupravit, přidat si jich více a nazvat je dle toho, jak potřebuje. U nás to momentálně vypadá například takto:
Pokud chci někomu zadat úkol, jednoduše ho v dané kolonce označím. Každý zde má svou barvu, kdokoli může upravovat cokoli a vzájemně vidíme tok práce každého jednotlivce. Zatím se mi tato metoda velmi líbí. Jediné co – tak bychom měli vylepšit vypracovávání daných úkolů včas. Ze začátku se nám stávalo, že se úkoly nevypracovali zavčasu a spíše se to vezlo. Když jsme na to reflektovali, tak jsme zjistili, že to bylo spíše nezvykem na danou metodu a nedostatečné seznámení se s ní. Aktuálně mi přijde, že ho využíváme dostatečně.
Velmi se mi zde líbila metoda retrospektivy, která se používá na konci každého pracovního období (např. po dokončení sprintu v rámci scrumu), kde se reflektuje nad průběhem a výsledky práce. Cílem je identifikovat co fungovalo dobře, co šlo špatně a jakými způsoby by se ta daná práce mohla zlepšit.
Velmi se mi zde líbilo to, že už od úplného začátku tuto metodu využíváme u nás v Tiimi. Klasická pre a post motorola, kde nejdříve reflektujeme svá očekávání před začátkem akce a pak po daném ukončení. Námi oblíbené otázky reflexe: Co se povedlo? Co se nepovedlo? Co jsme se naučili? Co uděláme příště jinak? Jsou krásnou ukázkou toho, že je to zlato :).
My jsme si své otázky na reflexi na Trainning Session upravili a reagovali tak na proměnlivé změny, které nám v týmu nastali a reagovali jsme i na naše potřeby. Nastínění přístupu agilu úplně nádherné! Jsem na nás hrozně pyšná, achjo.
Z knihy si zároveň odnáším velmi cenný statement, že je velký rozdíl mezi efektivitou a efektivností. Nejdříve jsem si myslela, že je to jedna a ta samá věc, ba naopak, zjistila jsem, že je tomu úplně jinak. Efektivita je, když uskutečníme 10 schůzek z deseti za jeden den a efektivnost, když za jeden den uděláme tři a prodáme všem svou službu. Uvědomila jsem si, že velmi často pálím svůj čas a energii na nepodstatných a nepotřebných věcech a nesoustředím se na to důležité a naléhavé. Začala jsem s tím pracovat a využila jsem k tomu Eisenhowerův princip důležitosti a naléhavosti.
Závěrem
Mám na starosti sociální sítě SOLY – zde si uvědomuji sílu agilního přístupu. Neustále musím obměňovat tvorbu contentu dle toho, jaké potřeby a poptávky mají naši sledující (potencionální zákazníci). Celkově je u tvorby na sociální sítě tento přístup potřeba – neustále sledovat trendy a neustále content obměňovat tak, aby se naplnili očekávání konzumentů obsahu, kteří nás sledují.
Věřím, že se mi tyto metody a techniky dostali do povědomí zavčasu, jelikož dřív by na ně bylo moc brzo a spíše bych v tom plavala a později by bylo už „moc pozdě“ a spíše by nebyl prostor pro jejich vyzkoušení před ukončením či předáním projektu.
Ráda další metody vyzkouším a zareflektuji na jejich průběh mojí oblíbenou postmotorolou (aka retrospektivou).
Knihu doporučuji na porozumění celkovému kontextu agilu a jeho metodách <3.
