Action learning
„Stav přirozené rovnováhy mezi řádem a chaosem.“
Je metoda, která pomáhá řešit složité problémy v nejrůznějších organizacích, od charit a škol přes nadnárodní společnosti. Hlavními pilíři AL (Action Learning) je reflektivní dotazování a neustále učení se. Skládá se z jednoduché struktury a rozsáhlé komunikaci, založené na dotazování a naslouchání.
Problém
Čas na řešení problému by měl být časově ohraničený a problém by měl být naléhavý.
Nemá být příliš složitý, aby nenastala demotivace členů skupiny, tím že problém reálně nemůžou vyřešit, ani příliš jednoduchý.
Při představení problému, by se měla skupina snažit najít nejvýznamnější otázku, tzv. najít „jádro problému“.
Skupina
Důležitým aspektem je různorodost skupiny. Skupina by neměla být složená z „kamarádů“. Nejlepší je, když se setkávají lidé z různých oddělení a pracovních pozic. Minimálně jeden z členů skupiny by měl být odborník. To znamená, že o problému ví nejvíce a dokáže jej zasadit do kontextu. Při řešení problému formou AL není potřeba více odborníku na daný problém, jelikož to snižuje inovativnost přijatých řešení. Odborníci na dané téma mohou být „zaslepeni“ svou odborností a nevidět možnosti, které vidí laici.
„Věci nevidíme takové, jaké jsou. Vidíme je takové, jací jsme my“
Početně by měla skupina pohybovat mezi 4 až 6 členy.
Otázky
„Pravda nevyplývá z mínění, ale z volné výměny nepředpojatých myšlenek
Během AL je důraz na kladení otázek. Během AL je zakázaný říkat oznamovací věty, výjimkou je odpověď na otázku. Měli bychom se neustále snažit přijít na co nejlepší otázku. Dávat si prostor na chvíli ticha, aby každý člen skupiny měl prostor popřemýšlet, a nejen reaktivně odpovídat. Je nutné si uvědomit, že prezentovaný problém a hlavní problém můžou být dvě různé věci. Otázkami a reflektováním na nich na ten hlavní problém přijdeme.
Akce
Hlavním aspektem pro skupinu je pravomoc akci provést. Bez této pravomoci, metoda AL nemůže existovat. Členové budou mít pocit, že problém není naléhavý a sníží to razantně motivaci skupiny. Mezi schůzkami, jsou nutné akční kroky, které posouvají řešení problému dál tím, že na ně můžeme reflektovat a vést novou diskusi a určit si nové akční kroky. Je to koloběh, který dělá metodu AL účinnou.
Závěr
Hlavní, co si z knihy odnáším je „klást otázky“. Nevšímala jsem si na sobě, jak často mám potřebu něco oznámit, nikam tím náš tým neposunu a často to má nějaký jiný význam (na podvědomé úrovni). Chci se více soustředit na to, jak klást dobré otázky.
Znovu jsem si připomněla, jak důležité jsou vztahy ve skupině. Důvěra v týmu buduje větší ochotu přijímat riziko. Umět klást dobré otázky s sebou může nést i to, že naše otázky se budou zdát hloupé. Když je v týmu důvěra, členové se neostýchají klást i zdánlivě hloupé otázky, které později můžou vést ke geniálním řešením.
Líbilo se mi konstatování, že čínské slovo „krize“ se skládá ze slov „nebezpečí“ a „příležitost“. Myslím, že většina z nás si krizi spojí s tím, negativnějším významem, ale proč tomu tak je? Zdánlivě nepříznivou situaci můžeme obrátit v příležitost a na to není nutno zapomínat.
