Action Learning

Action Learning

Michael J. Marquardt

AL je proces, při kterém se jednotlivci nebo skupiny lidí učí prostřednictvím akce a reflexe výsledných zkušeností. Jedná se o formu zkušenostního učení, při níž se lidé učí prostřednictvím činnosti, reflektují své jednání a v důsledku toho upravují své chování. AL může být pro lidi účinným způsobem, jak rozvíjet nové dovednosti, řešit složité problémy a přizpůsobovat se měnícím se okolnostem. Často se používá v podnikatelském a organizačním prostředí jako způsob podpory neustálého učení a zlepšování

Action learning se skládá z šesti hlavních částí:

1.   Problém

Při AL je problém nebo výzva, kterou řešíme, středobodem učení a přijímaných opatření. Je důležité, aby byl problém skutečný a relevantní pro účastníky, protože to pomáhá zajistit, aby učení bylo smysluplné.

Existuje několik klíčových charakteristik, které definují problém pro akční učení:

• Problém by měl být spíše adaptační nežli technický, má více možných řešení a neexistuje nna něj jednoznačná odpověď.

• Měl by být pro účastníky důležitý, naléhavý, závažný – mělo by být v zájmu účastníků jej vyřešit.

• Účastníci by měli mít pravomoc řešení implementovat, nebo být ujištěni že bude realizováno. Není-li tak, nejistota může snižovat efektivitu a motivaci k nalezení řešení.

• Problém by měl přinést příležitosti k učení.

Celkově by měl být problém náročný, ale ne ohromující, a měl by poskytovat příležitost k učení a růstu.

2.   Kouč

Při AL hraje kouč důležitou roli při řízení procesu učení a poskytování podpory účastníkům. Úkolem kouče je pomáhat vytvářet prostředí, které je příznivé pro učení, a pomáhat usnadňovat proces učení, nikoli se přímo podílet na řešení problémů.

Kouč se neúčastní řešení problémů, protože je důležité, aby účastníci převzali odpovědnost za problém a přišli s vlastním řešením. Úkolem kouče je poskytovat podporu a vedení, nikoli diktovat řešení.

Mezi hodnoty, které jsou pro kouče v akčním učení důležité, patří:

• Respekt: Kouč by měl respektovat účastníky a jejich schopnost přijít s vlastním řešením.
• Otevřenost: Kouč by měl být otevřený různým pohledům a přístupům k řešení problémů.
• Flexibilita: Kouč by měl být flexibilní a přizpůsobivý, protože proces učení může být nepředvídatelný.
• Podporovat: Kouč by měl účastníkům při učení a přizpůsobování poskytovat podporu a vedení.

Ke splnění svého účelu může kouč využívat různé strategie, například facilitovat diskuse, poskytovat zpětnou vazbu a podporovat reflexi. Je také důležité, aby kouč byl dobrým posluchačem a vytvořil prostředí, které je bezpečné a příznivé pro učení.

3.   Učení

Učení je nedílnou součástí akčního učení, protože zahrnuje reflexi zkušeností a následnou úpravu chování. Při akčním učení dochází k učení prostřednictvím procesu přijímání opatření a reflexe výsledných zkušeností.

Existuje několik klíčových charakteristik, které definují učení v akčním učení:

• Je založeno na zkušenostech: Učení v rámci akčního učení je založeno na přímých zkušenostech a pozorování, nikoliv pouze na teoretických znalostech.

• Je reflektivní: Reflexe je důležitou součástí akčního učení, protože umožňuje jednotlivcům přemýšlet o svých zkušenostech a zvažovat, co se naučili.

• Je adaptivní: Učení se jednáním podporuje jednotlivce v tom, aby přizpůsobili své chování na základě toho, co se naučili. To může zahrnovat úpravu jejich přístupu k problému nebo projektu nebo nějakou změnu jejich chování.

• Je přenositelné: Akční učení podporuje přenos učení do nových situací, takže to, co se naučili, lze použít v jiných kontextech.

Celkově lze říci, že učení v rámci akčního učení je dynamický proces, který zahrnuje reflexi zkušeností, přizpůsobení vlastního chování a aplikaci naučeného v nových situacích.

4.   Akce

Člověk se musí učit tím, že něco zkusí, protože i když si myslíte, že něco umíte, nemáte jistotu, dokud to nezkusíte.

--Aristoteles--

Fáze řešení problému v AL

1. Pochopení problému: V této fázi skupina pracuje na úplném pochopení problému nebo výzvy, kterou se snaží vyřešit. To může zahrnovat shromažďování informací, získávání podnětů od ostatních a objasňování hlavních příčin problému.
2. Definování cílů a kontextu: Poté by skupina měla definovat jasné cíle a záměry přijímaných opatření a zvážit kontext, v němž problém existuje. To může zahrnovat identifikaci všech omezení nebo zdrojů, které budou mít vliv na řešení.
3. Tvorba a ověřování strategií: Skupina pak může začít vytvářet nápady na možná řešení a vyhodnocovat proveditelnost a účinnost každého z nich. To může zahrnovat vývoj a testování prototypů nebo provádění experimentů.
4. Přijímání opatření a reflexe: Posledním krokem je realizace a testování vybraného řešení. V rámci procesu akčního učení by skupina měla také reflektovat své zkušenosti a zvážit, co se naučila. To může zahrnovat úpravu řešení na základě získaných poznatků nebo nějakou úpravu jejich přístupu.

Celkově jsou tyto čtyři fáze součástí iterativního procesu, protože skupina se možná bude muset při řešení problému vrátit a znovu projít předchozí fáze. Cílem je přijít s řešením, které účinně řeší problém a které lze realizovat a udržet v čase.

5.   Otázky

Při akčním učení je kladení otázek důležitou součástí procesu učení, protože pomáhá jednotlivcům objasnit jejich chápání a prozkoumat různé perspektivy. Reflektivní kladení otázek je typem kladení otázek, který je zaměřen na podporu reflexe a učení. Zahrnuje kladení otázek, které pomáhají jednotlivcům přemýšlet o jejich zkušenostech a zvažovat, co se naučili.

Dialog

Dialog je forma komunikace, která zahrnuje vzájemnou výměnu myšlenek a pohledů. V akčním učení se dialog často používá k usnadnění procesu učení, protože umožňuje výměnu různých myšlenek a zkoumání různých úhlů pohledu.

Kdo klade otázky?

Při akčním učení může otázky klást kdokoli ze skupiny nebo kouč či facilitátor. Typ použitých otázek se může lišit v závislosti na konkrétní situaci a cílech programu akčního učení.

Typy otázek:

• Otevřené otázky: Jedná se o otázky, které nemají konkrétní správnou nebo špatnou odpověď a které podporují zkoumání a hlubší přemýšlení. Příkladem mohou být např: "Co si myslíte, že je nejdůležitějším faktorem při řešení tohoto problému?". "Jak vidíte tuto situaci jinak než ostatní?".

• Zjišťovací otázky: Jsou to otázky, které mají za cíl proniknout hlouběji do určitého tématu nebo problému. Mohou být použity k získání dalších informací nebo k hlubšímu prozkoumání určité myšlenky. Příkladem mohou být např: "Můžete mi podrobněji vysvětlit, co tím myslíte?" "Ne. "Jak si myslíte, že by tato myšlenka fungovala v praxi?".

Dobrá otázka při AL je taková, která podněcuje k zamyšlení, zkoumání a hlubšímu přemýšlení. Měla by být otevřená, relevantní k řešenému problému a podněcující k zamyšlení. Měla by také respektovat a brát ohled na názory ostatních.

6.   Skupina

V procesu AL je skupina malým týmem jednotlivců, kteří společně řeší reálný problém nebo výzvu. Skupiny akčního učení se obvykle skládají ze 4-8 osob.

Účastníci skupiny akčního učení jsou obvykle vybíráni na základě svých příslušných odborných znalostí a zkušeností a také schopnosti efektivně pracovat v týmu. Kritéria výběru se mohou lišit v závislosti na povaze řešeného problému nebo výzvy, ale mohou zahrnovat faktory, jako jsou příslušné znalosti, dovednosti a pravomoc k rozhodování, jakož i různorodost pohledů a zázemí, nebo důvěrná znalost kontextu.

Je důležité, aby členové skupiny akčního učení byli otevření a ochotní učit se jeden od druhého, protože skupina se při identifikaci a řešení problémů spoléhá na kolektivní moudrost a odborné znalosti svých členů. Skupiny akčního učení navíc obvykle zahrnují facilitátora, který pomáhá vést skupinu procesem řešení problémů a zajišťuje, aby skupina zůstala na správné cestě a soustředěná.

Věci nevidíme, jaké jsou, ale jací jsme my.

--Talmund--

ATP:

Z knihy jsem si odnesl pár bodů do praxe:

• oznamovací věty, jen jako odpovědi na otázky
• kladu více otázek, než mluvím
• Chaos a řád
• zachovávat jedoduché struktury pro udržení flexibility
• Kouč
• neměl by se podílet na řešení problému, ale podporovat učení skrze dobře mířené dotazy