Pro celý náš tým je Tiimi Akatemia něčím novým, učíme se od sebe navzájem, a tak jsme sami zcela odpovědni za to, co nám studium přinese. Nedokážeme odhadnout, jaké všechny nesnáze nás potkají. Proto se potřebujeme naučit efektivně spolupracovat, abychom byli schopni hbitě vyřešit problémy, které nepochybně nastanou. K jejich vyřešení můžeme využít metodu Action Learning (dále jen AL), ta se, jak jsem zjistil v průběhu čtení, velmi podobá způsobu výuky v Tiimi Akatemia.
Autor Michael J. Marquardt popisuje šest složek a dvě pravidla, ze kterých se AL skládá. Jsou velmi podobná našim Training sessions (dále jen TS — týmová setkání, na kterých se učíme), ovšem mají i odlišnosti, jež bych rád popsal.
Zaprvé, ideální počet pracovníků v AL je čtyři až osm členů, což je podstatně méně než sedmnáct členů našeho týmu. Myslím, že to je důvod, proč se mi na TS pracovalo na řešení problému lépe, když jsme se rozdělili do menších skupin. Zároveň jsem si uvědomil, že TS jsou opravdu jen tréninkové, a jejich účelem tedy není vymyslet řešení problému, který členy týmu právě trápí. TS slouží k tomu, abychom sdíleli to, co jsme se z praxe naučili, a abychom se učili to, co se naučit musíme, abychom v praxi obstáli.
Tudíž hlavní rozdíl mezi AL a TS je v jejich cíli. Cílem AL je vyřešit konkrétní problém, kdežto cílem TS je naučit se jak daný problém vyřešit. Tyhle dvě metody na sebe navazují — abychom problém vyřešili, potřebujeme se učit. Učení je tedy také složkou AL.
Zadruhé, Jakým způsobem se vůbec učit? Na TS se učíme formou dialogu, ten je využíván i v AL. V knize je speciální důraz na kladení otázek. Otázky jsou důležité proto, že vyjasňují neshody a díky tomu spojují tým. Ověřil jsem si to při práci na finanční směrnici. Když jsem si nebyl jistý, jestli míříme správným směrem, vždy jsem se zeptal. Jednak mi následně byla věc důkladně vysvětlena, takže jsem ji pochopil, a druhak jsme kvůli tomu mnoho z finanční směrnice předělali a vylepšili.
Na TS nám kladení otázek příliš nejde. Je to zapříčiněno tím, že není mnoho prostoru se nad poznatky pozastavit, protože když někdo domluví, někdo další vzápětí reaguje. Pauzu na přemýšlení a čas na vymyšlení otázky autor považuje za velmi důležité. Doplňuje nutnost reflexe, tu sice na TS zařazujeme každý měsíc, ale obávám se, že to nestačí. Měli bychom reflektovat každé TS a možná dokonce každou činnost.
Za třetí, absence není v AL možná, jestliže se člen nemůže dostavit, bude lepší schůzi přeložit. S touto myšlenkou jsem sympatizoval, jelikož na našich TS by to mělo být dle mého názoru podobné. Pokrok, jenž skupina udělá za jednu schůzku, je velký. V případě, kdy člen na TS nechodí, je rozdíl znatelný. Zdržuje to tým, který musí vysvětlovat myšlenky, jež už jednou vysvětleny byly. Zároveň absence bortí jednotu týmu.
Náš tým si tohle uvědomoval od začátku, hlavně zásluhou starších ročníků. Z toho důvodu jsme si nastavili jasná pravidla pro docházku. Teď, po třech měsících, ale zjišťujeme, že nejsou dostatečně funkční. Budeme je proto muset upravit, aby byla absence co nejnižší.
Díky knize Action Learning jsem pochopil hlouběji učení v Tiimi Akatemia. Metoda AL mi nastavila zrcadlo, které mi reflektovalo k čemu vůbec TS slouží a co můžeme udělat ke zlepšení pracovní flow. Při další skupinové práci budu metody z AL implementovat, aby bylo dosažení nastavených cílů co nejsnazší.
