Esej na knihu
Action Learning
Michael J. Marquardt
Action Learning – účinná metoda řešení problémů a nácviku interpersonálních dovedností pro vedení a rozvoj týmů. Zadavatel problému, pokládání otázek, týmové přerámování problému, hledání vhodné strategie a aplikace řešení. Připomíná ti to něco? Mně hned naskočil Birth Giving. Říkala jsem si, že by to byl super způsob vytunění Birth Givingu, který je pro nás po mnoha stránkách těžko uchopitelný a minimálně sama za sebe můžu říct, že žádný ustálený funkční způsob řešení zákazníkova problému nemám a v souvislosti s BG mám spoustu otázek. Jak dlouho se zabývat pochopením zákazníkova problému? Jak dlouho a jakým způsobem řešit možnosti řešení problému? A jakým způsobem pak z tohohle množství vybrat to „správné“?
Action Learning nabízí jasnější kostru postupu řešení problému se dvěma základními pravidly – před každou oznamovací větou předchází otázka a kouč má vždy právo do procesu zasáhnout. Jak vypadá tato kostra postupu? AL má několik fází.
Action Learning nám nabízí volný prostor k jinému způsobu uvažování ohledně řešení problémů. Díky nutnosti kladení otázek vytváří velký „prázdný“ prostor plný otázek a propojování souvislostí, namísto naší tendence rychle hledat řešení a prezentovat svůj názor. Pro účast v tomto procesu musí každý účastník tenhle prostor podržet sám u sebe – to vytváří uvážlivou a bádavou atmosféru s cílem pochopit, která propojuje všechny přítomné. Ano, Action Learning je propojený s dialogem, ke kterému by mělo během jednotlivých fází dojít. Pravidlo otázky před každou oznamovací větou mi přijde jako super způsob, jak urychlit proces přechodu do dialogu. Když jsme aplikovali AL na naší training session, byl to jeden z mála okamžiků, kdy jsem měla pocit společného naslouchání v našem týmu. I přes to, že jsme na naše otázky tolik nenavazovali, měli jsme společný záměr, kterému jsme se aktivně snažili porozumět. To považuji za velký úspěch a dokážu si teď líp představit, jak velkou sílu sdílený záměr a směřování energie společným směrem má.
A co že jsme to v rámci AL na Training Session řešili?
Poprosili jsme Vaška jako nezaujatého zadavatele, aby přišel k nám do týmu s komunitním problémem. V rámci celé jedné Training Session (3 hod) jsme Vaška otázkovali a snažili jsme se dostat do podstaty problému, který nám představil. Objevovali jsme problém a jeho souvislosti z různých úhlů pohledu. Z TS jsem odcházela s několika pospanými stránkami a trochu gulášem v hlavě. Věděla jsem, že dalším krokem je přerámování problému, na kterém se musíme skupinově shodnout. V tuhle chvíli jsem se cítila dost ztracená. Jak z takového množství informací a nalezených souvislostí vybrat jedno přerámování problému? A jde to vůbec? Trochu jsem se ztrácela mezi tím, co je příčina problému a přerámování problému. Problém může mít několik příčin, ale přerámování problému se nerovná hledání příčiny? A jak moc do hloubky teda máme jít? Nešli jsme moc, když problém stačí přerámovat? Máme se tak dlouho dotazovat zadavatele problému? Neměli bysme to pak probírat i mezi sebou? Tohle jsou otázky, na které stále hledám odpovědi. Na druhé Training Session, kde jsme AL dělali se nám totiž nepovedlo problém zatím úspěšně přerámovat.
Co s AL bude dál?
Moc ráda bych aplikovala pravidlo otázky před oznamovací větou i mimo AL pro řešení témat na TS. Vidím v tom velký potenciál pro nás se posunout z prezentace osobních názorů a obhajoby k naslouchání a snaze pochopit.
V rámci TS se nevzdáváme a pokračujeme dál! Zjistili jsme, že teorie z AL nám nestačí, a že si musíme nastudovat metody reframingu problémů. To je taky můj další akční krok, společně s hledáním odpovědí na výše uvedené otázky. Myslím si, že je to pro nás neznámé prostředí a nový způsob myšlení, na který nejsme zvyklí. Musíme se v něm naučit orientovat a to chce čas. Já osobně cítím, že nám AL dává velký prostor se učit a věřím, že když se procesu otevřeme a budeme postupovat dál, dospějeme k prohloubení schopnosti AL vést. Trust the process.
