Kniha Action Learning popisuje metodu stejného názvu, která má za úkol efektivně řešit problémy, rozvíjet komunikační dovednosti, schopnosti vedení a vytvářet učící se organizaci.
AL se dělí na dva druhy
Interní AL: Skupina řeší jeden společný problém
Klasický AL: Každý člen skupiny přednese svůj problém a stanoví se čas, po který se každý problém řeší
Pravidla AL
Oznamovací věty jsou povoleny jen jako reakce na otázky.
Problémy se řeší reflektivním dotazováním.
Skupina je zavázána k učení se.
Informace o problému jsou důvěrné.
Skupina se zaměřuje na vyřešení problému a provedení akce.
Kouč má pravomoce na intervenci.
AL má 6 prvků
Problém
Je důležité, aby problém vybraný pro řešení ve skupině AL měl následující parametry:
Problém musí být pro skupinu významný. To dodává skupině energii na jeho řešení, dodává pocit nadšení a odpovědnosti k jeho vyřešení.
Problém musí být naléhavý. Musí se nastavit reálný časový rámec, aby motivace skupiny neupadávala.
Nesmí existovat již hotové řešení. Problém nesmí být hádankou zadávajícího, skupina musí sama přijít na nové řešení, nesmí dojít k řešení, které zadávající již věděl, že chce. To zajišťuje originalitu a inovativnost řešení.
Znalost kontextu problému musí být důvěrná. Čím méně členů skupiny zná dobře kontext problému, tím bude jeho řešení inovativnější.
Členové skupiny, kteří mají malé nebo žádné povědomí o kontextu problému mají tendenci přicházet s kreativnějšími otázkami, protože jejich vnímání problému není omezeno znalostmi o problému.
Problém musí poskytovat příležitost k učení. Řešení problému musí rozvíjet konkrétní dovednost, kterou členové skupiny mohou využít i mimo skupinu AL.
Skupina musí mít možnost řešení problému realizovat. Pokud si členové skupiny nebudou jisti, že jejich řešení se opravdu zrealizuje, ubírá jim to na motivaci problém řešit.
Problémy se dají dělit na dva způsoby:
Technické (problémy 20. stol.)
Jsou standardizované, jejich řešení již existuje. Jejich řešení je lineární a logické.
Vychází z newtonowské fyziky.
Adaptační (problémy 21. stol.)
Jejich řešení ještě neexistuje. Mají více řešení, která vyžadují, aby ten, kdo ho řeší změnil způsob jeho vnímání (paradigmata). K jejich vyřešení je potřeba zapojení celého týmu AL.
Vychází z kvantové fyziky.
Skupina
Je důležitá různorodost skupiny. Lidé s různými zkušenostmi, původy, paradigmaty, experti na probírané téma, i lidé, kteří o tématice nemají žádné povědomí.
Zklobení znalostí expertů a kreativního, nezaujatého dotazování laiků přechází do kreativních, inovativních řešení.
Je důležité, aby skupina byla otevřená k různorodosti názorů, pokud tato podmínka není splněna, nemůže dojít k efektivnímu řešení problému.
Otázky
Otázky jsou nadřazené oznamovacím větám. Řešení problému vychází z dobře položených otázek, ne z neinformovaných tvrzení omezených způsoby vnímání problému.
Pravda vyplývá z volné výměny nepředpojatých myšlenek, porozumění a zkoumání.
Rozdíl mezi vedením a řízením je popsán tak, že lídr pokládá správné otázky, manažer na ně odpovídá.
Tázání se vede k učení. V knize jsou popsány tři způsoby učení:
Jednosmyčkové: Přímočaré řešení problému
Dvousmyčkové: Hledání hlubšího významu problému a jeho řešení
Trojsmyčkové: Přemýšlení nad stylem přemýšlení nad problémem a jeho řešení (změna paradigmat)
Akce
Řešení lze dělit na dva druhy:
Analytické: Problém má jedno správné řešení
Integrující: Problém má více správných řešení
Proces v řešení problému je popsán následovně:
Pochopení a přeformulování problému
Formulování cíle a jeho zasazení do kontextu
Zpracování a prověření strategií
Provedení akce a její reflektování
Přeformulování obsahu mění vnímání situace.
Přeformulování kontextu znamená, že stejnou situaci začneme vnímat jiným způsobem.
Tacitní znalosti jsou zkušenosti a postřehy jednotlivce, které jsou na tým nepřenositelné. S pomocí kouče je lze vyslovit
a přeměnit na znalosti explicitní, které jsou na skupinu přenositelné.
Učíme se akcí. Tím že se učíme, se učíme se učit.
Učení
Proces učení je popsán následovně:
Proces získání zkušeností z řešení problému je třeba pozorovat a reflektovat.
Nabyté znalosti zobecnit a vyjádřit, poté si je prověřit a experimentovat.
Učení ve skupině:
Získání zkušenosti ve skupině je třeba reflektovat, určit, co se osvědčilo a co zlepšit a poté praktikovat nové hodnoty a chování.
Práce ve skupině AL vytváří učící se organizaci.
Učící se organizace má vyšší dovednosti a schopnosti učení.
Skupina AL má vůči běžné pracovní skupině transformovanou kulturu a strukturu, organizace je proměnná, přizpůsobivá, plochá a akceschopná.
Do učení se zapojuje celý podnikatelský řetězec, zaměstnanci, zákazníci, dodavatelé i celé společenství.
Má větší schopnost řídit znalosti, získávání a vytváření znalostí, jejich uchovávání a přenos v týmu.
Každý v týmu odpovídá za učení sebe i ostatních.
Optimální učení dochází při interakci s prostředím.
Pokud čelíme intenzivnímu prožitku a reagujeme vhodným postojem a disciplínou, máme schopnost rychle a trvale změnit své chování.
Učíme se předáváním ostatním.
Kouč
Zařizuje, že se skupina učí.
Nezapojuje se do řešení problému. Je nestranný.
Kouč nemotivuje (nevytváří vnější vliv na skupinu), povzbuzuje (podporuje vnitřní schopnosti členů skupiny)
Pravidla AL jsou silně provázaná s technikami Tiimiakatemia, měly by se respektovat a používat.
Interní AL lze využít například na řešení problémů v týmu, klasický AL například na troubleshooting problémů v projektech.
Je vhodné se v týmu řídit pravidlem upřednostňovat otázky před oznamovacími větami, jelikož otázkami se přichází na řešení problémů a učí se.
Líbí se mi myšlenka brát si do projektů, nebo do skupiny na řešení problému lidi, kteří nemají o problému žádné povědomí, protože mohou přijít na kreativnější myšlenky než lidé, kteří mají svou odborností na téma omezené vnímání problému.
