Kniha 7 návyků skutečně efektivních lidí jednoduše a srozumitelně popisuje několik konceptů, které nám pomůžou uvědomit si vlastní i cizí motivace a jak efektivněji komunikovat a pracovat. Stephen Covey je často citován a považován za jednoho z předních seberozvojových guru, proto jsem si jeho knihu vybral.
Tyto koncepty jsem si z knihy odnesl:
Kontinuum zralosti:
Popisuje rozvoj efektivnosti mezilidských vztahů, od závislosti, přes nezávislost po vzájemnost. Závislí lidé přenechávají odpovědnost za sebe na ostatní, nezávislí odpovědnost přebírají. Lidé ve vzájemných vztazích si uvědomují, že když převezmou společnou odpovědnost za společný úkol, dokaží společně více než samostatně.
Proaktivita:
"Být proaktivní znamená převzít odpovědnost za vlastní život. Naše chování není funkcí podmínek, v nichž se nacházíme, ale odvíjí se od našich rozhodnutí." Proaktivita není jen o uvědomění, ale také o snaze. Snaze dosáhnout svých cílů, i když nám zrovna nejsou podmínky nakloněny, snaze nechovat se pouze reaktivně na poněty, které nám podmínky nabízejí, snaze vytvořit něco z ničeho.
Vedení a řízení:
Lídr vede, manažer řídí. Dobrý lídr neztrácí čas řízením, od toho má manažery, kterým důvěřuje, že běžné, každodenní procesy udrží v chodu. Dobrý lídr se stará o to, aby jeho tým směřoval správným směrem. Vytváří pro tým vizi, která týmu umožňuje být úspěšný v proměnném prostředí. Dobrý lídr má schopnost obhájit si své vedení a důvěřovat manažerům natolik, aby jim do řízení nezasahoval.
Životní centrum:
Životní centrum je okruh zájmu, na který se člověk soustředí. Soustředit se můžeme například na partnera, rodinu, peníze, zábavu, přátele. Tyto centra nám dokáží dát životní směr a vysoce ovlivňují naše vnímání a chování. Pokud je naším životním centrem zábava, můžme se brzo začít nudit a eventuelně život promrháme. Pokud jím je partner, děláme vše pro to, aby vyžití s partnerem bylo příjemné, nebo abychom o něj nepřišli. Pokud ale své životní centrum založíme na principech, můžeme si vždy být jistí, že naše chování vychází z toho, v co věříme.
Matice plánování času:
Činnosti můžeme dělit do 4 kvadrantů. Činnosti naléhavé a důležité, nenálehavé a důležité, naléhavé a nedůležité, a nenaléhavé a nedůležité. 
Soustředění se na druhý kvadrant nám zajistí produktivitu, pocit významu naší práce a pocit, že máme věci pod kontrolou. Je důležité snažit se aktivity přesunou z kvadrantu 1 do kvadrantu 2 a činnosti z kvadrantů 3 a 4 co nejvíce eliminovat.
Delegování typu "udělej" a "správce":
Delegování prvního typu znamená mikromanagement, nedůvěru v delegovanou osobu a většinou i mizivý účinek. Delegování druhého typu se zaměřuje spíše na výsledky než na postup jako u prvního typu delegování. Vyžaduje více práce, v podobě jasného stanovení cílů, pravidel, určení zdrojů, které může delegovaná osoba využít, určení odpovědností delegovaného a důsledků v případě, že úkol splní i nesplní. Tento typ delegování dává odpovědné osobě větší svobodu, možnosti a motivaci úkol splnit a výsledek bývá lepší.
Citové konto:
Metafora vyjadřující rozsah důvěry ve vztahu. Jsou činnosti, které na účet "vkládají", a které z něj "vybírají". V okamžik, kdy z účtu vybíráme tak dlouho, že se dostaneme na nulu, důvěra ve vztahu přestává existovat a na vztah se nemůžeme dále spoléhat. Mezi nejvýznamnější vklady na citové konto patří chápání druhého člověka, věnování pozornosti důležitým maličkostem, dodržování závazků, vyjasnění si očekávání, dávání najevo osobní integritu a upřímná omluva za čerpání z citového konta.
Dohoda výhra - výhra nebo žádná dohoda:
Tento princip říká, že v některých jednáních je důležité najít řešení výhodné pro obě strany, třeba i za cenu, že se dohoda vůbec neuskuteční. To nám dovoluje udržovat mezi stranami upřímný a zdravý vztah, a je možné, že se nám takovou dohodu podaří udělat později.
Tuto knihu si rozhodně přečtu znovu, obsahuje mnohem více, než jsem zde popsal. Považuji jí za ultimátní seberozvojovou knihu, většinu konceptů, popsaných v jiných seberozvojových knihách jsem již četl zde, třeba jinak formulovaných.
