Během roku 2020 jsem v karanténě koukal na přednášky od Jordana Petersona a zaujalo mě, s jakým přehledem a jak jasně dokáže popsat komplexní životní témata a nabídnout jednoduchá vysvětlení na problémy, se kterými jsem se v té době potýkal, a když jsem objevil jeho knihu v kamarádově knihovničce, musel jsem si jí od něj půjčit.
Pravidlo 1
V této kapitole jsou přirovnány lidské hierarchie k hierarchiím humrů. Humři jsou společenští tvorové s podobnou hormonální soustavou jako člověk. Samci se snaží získat území kde mají dostatek potravy, jsou chránění před predátory a mají dostatek partnerek na páření. Pokud jich je v určitém teritoriu příliš, bojují o něj. Při každém souboji je vítěz a poražený. Vítěz dostane jako odměnu od svého hormonálního systému dávku serotoninu, která způsobí, že vítězný humr bude po mořském dnu chodit vzpřímeně a bude ochotný své území před dalšími soupeři opět bránit. Poražený humr klesne na sociální hierarchii, jeho hormonální systém se naplní kortizolem, bude se před ostatními humry krčit a nebude chtít o území znovu bojovat. Tento hierarchický systém lze do určité míry přenést i do lidského světa. Zdroje jsou pro nás omezené a musíme pro ně pracovat. Pokud se nám nedaří v lidské hierarchii uspět, způsobený stres nás naplňuje kortizolem, působíme poraženě, a společnost se k nám podle toho chová. Když se narovnáme, jsme společenští a působíme ve společnosti výrazně, dobrovolně přebíráme břemeno být hodnoceni společností (čemuž se shrbení stejně nevyhneme) a bude s námi pravděpodobně zacházeno lépe. Z pozitivní odezvy okolí dostaneme odměnu v podobě serotoninu, což nám umožní působit jistěji, budeme opět hodnoceni pozitivněji a naše pozice na společenské hierarchii se zlepší.
Pravidlo 2
V Bibli je popsán příběh Adama a Evy, kteří byli kvůli prvotnímu hříchu vykázáni z ráje. My, jakožto potomci Adama a Evy si tento prvotní hřích neseme v sobě a do ráje se už nikdy nedostaneme. Kvůli jejich hříchu se již rodíme jako hříšníci a jediným způsobem, jak dosáhnout ctnosti je převzetí zodpovědnosti za své bytí a dělání dobra pro sebe i své okolí. Toto je jediný způsob, jak se přiblížit ráji. Tím, že do biblického ráje se už nemůžeme vrátit, nezbývá nám nic jiného než se snažit ráj vybudovat na zemi.
Pravidlo 3
Jordan se narodil v malém městě na severu Kanady, kde toho nebylo moc co k dělání. Spousta jeho přátel trávila čas poflakováním se a užíváním drog. On se časem odstěhoval do Toronta studovat na univerzitě a s tím přišla i možnost dělat vícero činností, které ho naplňovaly a rozvíjely. Když ho přátelé z jeho rodného města v Torontu navštívili, první věc, kterou udělali bylo, že se snažili sehnat trávu, což bylo něco, čemu nerozuměl, protože přesto, že se ocitli v novém prostředí, ve kterém mohli dělat spoustu nového, rozhodli se vrátit se k tomu co znají, co je nijakým způsobím nerozvíjí. Jordan si v Torontu našel novou skupinu přátel, kteří ho podporovali v osobním rozvoji a pomáhali mu dosáhnout jeho cílů. Tato kapitola dává důraz na to, s jakými lidmi se přátelíme, jestli nám pomáhají se rozvíjet a netahají nás ke dnu, jestli jim na nás opravdu záleží, nebo nás využívají, a že lidé se kterými trávíme čas nás utvářejí.
Pravidlo 4
Toto pravidlo dává důraz na to, abychom se srovnávali pouze s tím, jací jsme byli, a ne s tím, jaký je dnes někdo jiný. Je přirozené, že sledujeme, jak v sociální hierarchii působí ostatní a snažíme se s tím porovnat svůj život. Někdy závidíme jiným jejich postavení, někdy se povyšujeme nad jinými. Dělat ze sebe oběť okolností dokáže být velmi výhodnou a komfortní pozicí, reálně nás to ale nikam neposouvá. Je důležité se soustředit na to, jestli komunikujeme pravdivě a otevřeně, jestli se nesnažíme někoho manipulovat tak, abychom si zlepšili své postavení. Každý člověk má životní situaci odlišnou, nemá proto cenu se s nikým srovnávat. Jediný, s kým má cenu se srovnávat, jsme my samotní. Nastavujme si malé a časté cíle, které jsme schopni splnit a reflektujme na to kde jsme byli a kam jsme se posunuli. Mějme radost ze svých úspěchů, mějme vizi pro svůj život a pomalu se posouvejme.
Pravidlo 5
Úkolem rodiče je ze svého dítěte udělat schopným členem společnosti. Pokud dítě nezvládneme socializovat, budou se k němu ostatní děti, dospělí, učitelé chovat nehezky. Rodič nemá být kamarád, ale vychovatel. Pokud necháme dítě chovat se nevhodně a nic s tím neděláme, neprospíváme mu tím. Může to být nepříjemné, ale je to nutné. Vše tohle je nutné dělat s láskou.
Pravidlo 6
Toto pravidlo říká, že bychom si měli zamést před vlastním prahem, než začneme kritizovat někoho jiného. Nastavme si vlastní pravidla pro hodnocení sebe, neřiďme se cizími. Začněme v nejbližších kruzích. Nejprve se snažme dát si dohromady svůj život. Poté si udělejme pořádek ve vztazích v rodině, pak se můžeme soustředit na svůj pracovní kruh, své město, svojí zemi. Pokud by tohle dělal každý, naše společná existence by byla mnohem lepší.
Pravidlo 7
Usilujme o to, co je smysluplné, ne o to, co je výhodné. Je snadné se zaměřovat na věci, které jsou výhodné jen pro nás. To, co je ale obtížné a vhodné je zaměřit se na věci, které jsou opravdu smysluplné. Pohybujme se na hranici chaosu a řádu tak, abychom maximálně využili kreativní možnosti chaosu a vytvořili z něj řád, který obohacuje nás i ostatní.
Pravidlo 8
Mluvte pravdu. Buďte věrní svým přesvědčením. Tento vnitřní kompas nás dokáže vést správným směrem i v momentech, kdy si nejsme sebou jistí a připadáme si zoufalí. Pravda nás chrání před potřebou mstít se za křivdy a před pádem k nihilismu. Být pravdiví je základem spořádaného a správného života.
Pravidlo 9
Naslouchejte druhým jako by věděli něco, co nevíte. K opravdovému rozhovoru je potřeba naslouchat. K tomu je třeba určitá dávka odvahy. Musíme skutečně naslouchat, ne, jen hodnotit co nám druzí říkají podle vlastních měřítek. Rozhovory by měly být transformující, ukázat nám nové, zatím neobjevené úhly pohledu. Jednou nohou stojíme v území řádu a toho co známe, druhou nohou zkoušíme vody chaosu a toho co je pro nás zatím neobjevené, z této kombinace vytváříme nový význam a něco co je pro nás obohacující.
Pravidlo 10
Vyjadřujte se přesně. Porozumět cizím potřebám je náročné, což ovšem platí i o těch vlastních. Je naivní myslet si, že sobě plně rozumíme, o to důležitější je bádat, jací jsme lidé a jaké potřeby a touhy máme. Čím přesněji dokážeme své cíle artikulovat, tím snazší je poté jich dosáhnout. Všímejte si, co děláte špatně. Snažte se své chyby napravit. Tím objevíte smysl svého života a najdete cestu, po které máte kráčet. Držte se jí.
Pravidlo 11
Nechte děti, ať si jezdí na skateboardu. Jízda na skateboardu je ukázkou důvtipu, odvahy a schopnosti. Děti tím vyvíjejí svou schopnost spolehnout se samy na sebe. Je důležité znát hranice autorit, které jsou nad nás postaveny, protože ne vždy pro nás chtějí to nejlepší a vždy je podstatné spolehnout se sám na sebe. Když omezujeme dětem možnost testovat své schopnosti, vyrůstají z nich slabí jedinci, kteří se pak špatně začleňují do společnosti. Ženy nechtějí nedospělé chlapce, ale muže. Ti nemohou vyrůst, pokud nemají možnost pilovat své dovednosti, testovat autoritu, vytvářet si vyhlídku na lepší budoucnost. A pokud si myslíte, že silní muži jsou nebezpeční, netušíte, jak nebezpeční jsou muži slabí.
Pravidlo 12
Když na ulici potkáte kočku, pohlaďte ji. Toto pravidlo nás učí žít v přítomnosti. Užívat si drobností života. Život dokáže být krutý, existence je občas absurdní a nefér a je snadné upadnout do negativity. Přesně proto bychom si měli užívat každé světlé chvilky, uvědomovat si, že existence je krásná a úžasná a užívat si života plnými doušky.
ATP:
Všechny pravidla lze aplikovat do osobního života a měly by mít na naše fungování pozitivní dopad. Většinu pravidel lze však také aplikovat do pracovního prostředí. Když působíme sebejistě, budeme působit důvěryhodněji mezi zákazníky i členy týmu. Dostáváme poté pozitivní zpětnou vazbu častěji, cítíme se lépe, a i lépe pracujeme a máme více výsledků. Musíme se obklopovat lidmi, kteří nás posouvají dopředu. Týmová práce je základem úspěchu v Tiimi, a je důležité spolupracovat s lidmi, kteří jsou schopní a pracuje se nám s nimi dobře. Ve své pozici Team Leadera musím mít především pořádek ve svých povinnostech vůči družstvu, ke zkouškám a v projektu, než budu moci kritizovat ostatní za jejich výkony a kontrolovat, jestli mají vše splněné. V případě, že bych před svým prahem zameteno neměl, podrývá to mou autoritu. Musím pracovat na věcech, které mě posouvají dopředu, ne nacházet zkratky ke krátkodobému úspěchu. Musím mít řádný hodnotový systém, podle kterého se budu řídit a neucházet z něj. Musím naslouchat ostatním, abych znal jejich potřeby a mohl jim pomoct jich dosáhnout. Nemůžu předpokládat, že vše znám nejlépe, jiní lidé vždy znají něco, co já ne a když jim budu pozorně naslouchat, mohu se vždy něco přiučit. Musím být odvážný, trénovat své dovednosti, aktivně se posouvat dál. Být zodpovědný vůči svým hodnotám a neřídit se čistě potřebami jiných. A největší hodnotu, kterou si odnáším je, že si studium tady musím užívat. Zkoušet nové a vzrušující věci. Trávit čas s lidmi v týmu, být pozitivní. Být vděčný za příležitosti a využívat je.
