Tato kniha nám shrnuje pouze to, co už každý z nás, někde v hloubi duše máme zaryté, je však nutné nechat to propuknout a odhodlat se k akci.
Carnegie předává studnici vědomostí o efektivním působení a diplomacii, nyní je však pouze na nás, jak dokážeme využit své fyzické a duševní zdroje naplno.
Když máme mít vliv na druhé a dovést ho k lepším výsledkům, měli bychom i my být příkladní. Odhalit své skryté poklady a vykřesat oheň úspěchu. Jak naše osobnost působí ovlivňují zkušenosti a řídící schopnosti.
· Nestěžujte si na sníh na sousedově střeše, máte-li špinavý práh.
Seberozvoj a pokora je základ k učení se lepší komunikace v rámci mezilidských vztahů. Každý bychom měli pracovat podle svého nejlepšího vědomí, být si jisti, že vše, co začneme, také dokončíme a myslet na to, že vše je pouze v našich rukou. My jsme ten největší a nejdůležitější projekt, na kterém kdy budeme pracovat. Smiřme se s tím, kdo jsme a buďme závislí stávání se lepšími. Soustřeďme se na vývoj, ne na dokonalost, cesta je cíl. Už jen to, že se budeme snažit pracovat na sobě, nás bude odlišovat od zbytku populace. Jestli víme, že můžeme něco udělat lépe, udělejme to. Buďme k sobě přísní, ale i trpěliví – nic v přírodě nekvete celý rok.
Každý z nás by měl mít v sobě, že slušnost, milé chování, poctivost a láska hory přenáší. Je to základní balíček vlastností, které mi byly vštípeny a se kterými jsem doposud nakládala. Nikdy mě, ale nenapadlo si místo vrcholků hor představit lidi a pomocí cíleného jednání je překonávat.
· Kritizovat je pošetilé, protože ten, koho kritizujeme se brání a své chování se snaží ospravedlnit. Kritizovat je i nebezpečné, poněvadž zraňujete hrdost kritizovaného, urážíte jeho sebevědomí a vyvoláváte tím jeho hněv.
Když se ohlédnu zpět, vidím mnoho situací, kdy jsem z pošetilosti někoho kritizovala a odsoudila.
Teď už ale chápu, jak moc hloupé to bylo. Sázela jsem stromy, které neplodily žádná jablka. Carnegie radí vyhýbat se sporům jako zmijím a zemětřesení, obě strany jsou nakonec stejně přesvědčeny, že mají pravdu. Proto se učím stavět se na stranu druhého, povznést se nad vlastní představy a mínění.
· Nic není dobré ani špatné, to si lidé jen tak představují.
Nezraňovat a neurážet druhého sebevědomí je cesta vedoucí k harmonii. Pochopit cizí myšlenkové pochody a být s to přimět je najití vzájemného porozumění. Snažím se svět vnímat více s otevřenýma očima, rozšiřovat si obzory tím, že mě druhý obohatí názorem jistě tak odlišným od mého. Protože právě síla je v rozmanitosti. Každý růst potřebuje čas a seberozvoj je disciplína žádající si dvojitou porci.
· Kritizovat, odsuzovat a žalovat, to dovede každý hlupák – a většina hlupáků to taky dělá.
Proto chceme-li sympatii a laskavost, snažme se být chápaví, objektivní a učme se odpouštět – a to jak druhým, tak sami sobě.
Potlačme zájem o sebe a do popředí dejme druhého.
· Člověk, který se nedovede usmívat, nesmí otevřít obchod.
Usmívejme se, zajímejme se a buďme upřímně přátelští.
O svém štěstí i neštěstí si častokrát rozhodujeme sami.
Úsměv nám dokáže i ze sebevíc nepříjemného zákazníka udělat spojence.
Ve světě obchodu postavme nad nás zákazníka, buďme vděční, že přišel využít naší služby a my díky tomu může splácet životní náklady.
Buďme ostražití ve volbě slov při komunikaci a maximalizujte laskavost.
Podle Carnegieho bychom se neměli v žádném případě přít, i přes přesvědčení o pravdivosti našeho tvrzení, k ničemu dobrému nás to nedovede a s výdělkem se můžeme rovnou rozloučit.
Všechno si dvakrát rozmýšlejme a nikdy neříkejme nahlas, že jsme chytřejší než druhá osoba.
Jestliže víme, že jsme se nezachovali k někomu nejlépe, zahoďme naše ego a osobní důležitost, omluvme se a napravme situaci.
Každý jsme ale v základu velmi podobní, chceme uspokojit základní stupně potřeb a také dosáhnout seberealizace a uznání.
8 základních potřeb podle Carnegieho / osobní poznámky
1. Být zdráv / To nejdůležitější v životě, co se kolikrát nedá zaplatit a bez čeho by vše bylo malicherné
2. Najíst se / Dle mého by se zde mělo myslet i na pitný režim, který nás drží při životě
3. Vyspat se / k tomuto bodu bych připojila potřebu bezpečí, jistoty a sounáležitosti
4. Mít peníze a to, co si lze za ně koupit / Bohatství je relativní pojem, kdy u každého je hranice jiná, proto bych tento bod brala jako velmi individuální.
5. Mít naději v život posmrtný / Naděje, že po mě zde něco zůstane.
6. Dosahovat pohlavního upokojení / Sex stavěl na první místo žebříčku potřeb i nám všem dobře známé S. Freud
7. Mít jistotu, že se dobře povede jeho dětem / souvislost s předcházejícími body (6,5)
8. Cítit se důležitým / Seberealizace stojí na samotném vrcholku pyramidy, toužíme po ní však až po uspokojení potřeb od základu, berme to jako nezbytnou třešničku na dortu, po které prahne chuťový pohárek každého z nás. Touha po uznání je hlodavý a nepomíjející lidský hlad a vzácný je ten jednotlivec, který dokáže tento duševní hlad lidem uspokojit.
Hned po přečtení mě napadla Maslowova pyramida potřeb, která by s tímhle tématem taky mohla úzce souviset. (Pro ty, kteří si neprošli střední ekonomickou, vkládám obrázek). Ten nám i říká, že se v pyramidě pohybujeme od spodní části nahoru. To znamená, že jestliže si nezajistíme základní, fyziologické potřeby, nemáme kapacitu zajišťovat si bezpečí - nebo také jestliže jsme dosáhli uznání a úcty, směřujeme k seberealizaci. Jedno bez druhého však nelze a my nemůžeme stoupat vzhůru.
Cítiti se důležitým – Každý z nás má rád poklonu, všichni toužíme po poctivém uznání a upřímné pochvale, ale zřídka se nám dostane jednoho i druhého.
Často si ji můžeme pamatovat celý život a může nás to motivovat pracovat tvrději. Pojďme se tedy naučit upřímně chválit.
· Touha po uznání je hlodavý a nepomíjející lidský hlad a vzácný je ten jednotlivec, který dokáže tento duševní hlad lidem uspokojit.
· Pamatujte si, že vlastní jméno zní člověku nejsladčeji a nejvýznamněji ze všech slov.
Pozorně tedy naslouchejme a podporujme druhého, aby hovořil o sobě samém.
Carnegie radí využít znalosti o lidském chtíči k dosažení individuálního cíle. Kdybychom to měli dovést do extrému, umění úspěchu při získávání přízně lidí, činí manipulovat je správným směrem především tak, aby nepoznali, že jsou manipulováni.
Je nutné pohrát si s myšlenkou, že komunikace je nejmocnější zbraň lidstva. Komunikační zbraň čeká, až si na ní uděláme zbrojní pas a začneme ji aktivně používat. Tohle jsem si uvědomila už před čtením Carnegieho rad, avšak právě on mě přivedl na cestu hlubšího zamyšlení nad její mocí.
Jeho slova o komunikaci mě dovedla k závěru, že komunikace jako zbraň se dá použít k sebeobraně, obraně druhých, ale v protipólu i k páchání zla a bolesti.
Carnegie dle mé interpretace radí ke všemu přistupovat s nekonečným nadhledem, lehkostí, slušností a maximální pokorou.
Jestliže, je tato špička jediné, co si budu za 10 let od přečtení jeho rad o komunikaci pamatovat a řídit se tím, můžu říci, že mi kniha byla užitečnou.
A jak jsem knihu využila v praxi programu Tiimiakatemia Prague?
První výzva nás tučňáků byla vydělat co nejvíce ze základního kapitálu 100 Kč. Náš tým se rozhodl pro prodej kávy v kampusu ČZU. Ze začátku se nám to příliš nedařilo. Sama sobě jsem si položila otázku, jak to můžu zvrátit? Jak můžu využít právě přečtenou knížku o působení na lidi? Předělali jsme naší prodejní formuli. Začali jsme se usmívat a prodávat kávu i s naším příběhem. Lidi nám chtěli přispět, už jen pro ten pocit, že jsou součástí naší výzvy a mohou rozhodnout o výherci. Na každého jsme se usmívali a měli snahu mu zlepšit den. Nezdar se rázem obrátil a my jsme tak skončili na 2. místě a s týmem jsme i pokořili rekord z minulých let. Stokorunu jsme zhodnotili téměř 14x!
