Šest klobouků
S touto metodou mám 2 zkušenosti, jednu týmovou jako účastník a jednu z role pozorovatele. Obě zkušenosti se od sebe dosti liší, protože při jedné byla metoda použitá správně a při druhé špatně. Tuto metodu jsem znala, avšak nikdy jsem si o ni nečetla pořádně. Až jsem v knihovně narazila na tuhle knížku. Tak jsem si řekla, že si ji pořádně prostuduju. Zároveň jsem si chtěla metodu pořádně oživit, abychom ji mohli na TS/BM častěji použít
Co jsem se naučila?
Klobouky určují typ chování. Vytyčují pravidla jaké s sebou daný klobouk přináší
Je potřeba dávat pozor na to jestli všichni hrají hru – všimla jsem si, že tohle nám v týmu moc nejde a pokud nějaká metoda má určité fáze, rádi přeskakujeme rovnou do „já si myslím, že bychom měli udělat tohle“ (řešení)
Černý klobouk – vážný obezřetný a opatrný. Zdůrazňuje slabiny
Zelený klobouk – tvořivost a nové nápady
Modrý klobouk – organizování, řízení. Jak použít klobouky
Bílý klobouk – objektivní a neutrální. Fakta a data
Červený klobouk – hněv, zuřivost a city
Žlutý klobouk – pozitivita a optimismus
Takže hlavní poučení :
1)použití – POSLOUPNOST
2)použití – JEDNOTLIVĚ
Pouze poukazují na určitý typ myšlení „myslím, že tady potřebujeme zelený klobouk“
Tím že použijeme názvy klobouků, nejsme tam přímý a ostýchaví – místo nebuď tak pesimistický, řekneme sundej si černý klobouk. Nebo naopak – rád bych si teďka nasadil černý klobouk
Jaký klobouk mám většinou na hlavě já?
Sice nerada, ale přiznávám, že dost často mám černý. Nebo pak modrý, kdy se snažím zorientovat co se právě děje, kam bychom měli směřovat.
Jaký klobouk máš nejčastěji na TS ty?
Jak jsem to použila?
6 klobouků je jenom rozpracovanější verzí Walta. My jsme s týmem došli k závěru, že je pro nás lepší když klobouky nerozdělujeme ale střídají se všem. Teď přemýšlíme jako bílý klobouk. Teď jako červený (všichni) atd. Protože když jsme klobouky rozdali jednotlivcům často podle klobouku nedokázali přemýšlet nebo se na ně nedostala řada při řešení problému a byl v tom chaos.
Hnedka v úvodu knížky jsem narazila na to, že jsme metodu použili špatně. A to – každému rozdali klobouk, který měl nasazený po celou dobu diskuze. Tím, že klobouky měli jenom určití lidé, a jak víme každý se vyjadřuje jinak četně, někdo mluví více a někdo méně. Tak se stalo že třeba určitý klobouk nedostal ke slovu/způsob myšlení se neprojevil. Tím, že nikdo z nás metodu nestudoval, mysleli jsme si, že se dá používat oběma směry – buď nasadí v jednu chvíli všichni, nebo každý si vezme jeden jednotlivě
Teď už vím, že to byla základní chyba, která zabraňovala paralelnímu přemýšlení.
Podruhé jsem se s metodou setkala když kluci z Impexu řešili problém počátečních investic do projektu. Celý průběh diskuze nahráli a my jsme si ho pak na TS pouštěli a procházeli. Bylo zajímavé sledovat metodu jako pozorovatel a ne jako účastník. Kluci už se od naší minulé zkušenosti poučili a jeli klobouky postupně.
Nejvíce se jim osvědčilo, když do debaty byli zapojení i externisté, kteří tak v rámci zeleného klobouku dávali netradiční alternativy, které členy projektu nenapadli. I přesto, že to byla malá skupina (6 lidí) moc si nehráli s modrým kloboukem v průběhu. Z reflexe jim pak vyplynulo, že kdyby měli moderátora nebo více používali modrý klobouk, dostali by se více do hloubky.
V rámci vytváření infografik do TAPu mě napadlo, že vytvořím jednu i na šest klobouků a pověsím je do koučovaček, aby je všichni měli při TS na očích a mohli se více využívat. Myslím si, že by to min. u nás mohlo bát prospěšné a mohlo by nám to pomoci se na problémy co řešíme dívat z jiných úhlů. Celkově mi přišlo, že se (vědomé) používání této metody z TAPu vytratilo a dosvěčují mi to i napsané eseje o této knize. Nikdo z mého ročníku knihu zatím nečetl a nepsal na ni esej.
Tak snad se mi podaří dostat ji znovu do povědomí
K infografice jsem přidala ještě otázky, které se k jednotlivým charakteristikám myšlení hodí. Mohou tak usnadnit průběh TS. Ale uvědomuji si, že jsou dost obecné.
Hodnocení knížky
Líbilo se mi, že knížka byla rozdělená podle klobouků a proto se v ní dá celkem rychle orientovat. Nicméně některé části byli dost dlouhé a opakovala se v ní jedna a ta samá myšlenka. Knížka splnila moje očekávání – doplnění teorie o metodě a dala mi nový pohled na styly myšlení, které můžu u ostatních pozorovat. Nebo si více všímat jaký klobouk mám na hlavě zrovna já. Zároveň rozdělení podle typů myšlení usnadňuje orientaci a vytváří záchytné lano při chaosu.
