Tuhle knížku jsem si vybrala jakou takovou menší filozofickou odbočku z toho akademického chaosu, který máme teď všichni třeťáci na talíři. Je pravda, že jsem celý koncept štěstí zkoumala už, ale převážně ve svojí hlavě. Dle knihy smysl života je štěstí. Každý ho hledáme jinde a jinak. Někdo ho nenajde vůbec, jiní ho pociťují celý život. Jak to? Zde je pár skromných poznatků mojí maličkosti.
Všichni chceme být šťastní, i když všichni trpíme
Na začátek si pojďme vysvětlit jednoduchý koncept, který říká, že bolest, ať už psychická, fyzická, jakákoliv je součástí života a tak bychom jí měli přijímat. Není vždy vše růžové, to všichni víme, ale je to o tom, že i ty momenty, které jsou méně příjemné nebo dokonce bolestivé doopravdy akceptujeme bez toho, abychom se jimi nechali vyvést z míry neboli z naší vnitřní rovnováhy (štěstí). Štěstí je totiž stav mysli.
Knížka nabízí i takový návod, jak na to - nejdříve tento fakt musíme schroustat a přijmout. Ideálním druhým krokem je najít řešení a pokud nám to situace dovoluje, to, co nás trápí, vyřešit. Když už jsme zběhlí v tomto, můžeme se zaměřit na omezení trápení, které si vytváříme sami. To nebudu pitvat do detailů, neřeknu nic nového, primárně je to o práci s vlastní hlavou. A na konec? Na konec si musíme uvědomit, že všechno se neustále mění. Jeden rok můžeme být šťastní a další mít pocit, že se nám hroutí celý svět. Ano, i toto je součástí života a my ho musíme přijmout, takový, jaký je.
Soustředit se na to dobré
Pomocník, který vede k naší dlouhodobě větší spokojenosti je zaměření se na to dobré. Jednoduše bych řekla, že nepřináší ti to nic, jen trápení? Tak to nedělej! To je hodně očesaná verze, jak už jsem popsala, musíme umět život přijmout i s tím špatným, ať už je to zkouškové nebo tragická událost. To jsou věci, které buď nejsou v našich rukách nebo jsou součástí něčeho většího, dobrého, čeho chceme dosáhnout - pokud chci studovat, musím se vypořádat se zkouškami. To, co se snažím popsat je spíše dělat úmyslně věci, které nás naplňují a myslet pozitivně. Já vím, že to zní prostě, ale schválně se zamyslete, jestli náhodou neděláte něco, co vám neprospívá, nějaká činnost nebo myšlenky, kterými ubližujete sami sobě. Říká se, že to, co si myslíme, to jsme. Mně se ověřilo, že když se na věci a sama na sebe dívám vlídněji (realisticky, ale stále pozitivně), tak je mi opravdu líp.
Síla lidí
V neposlední řadě, nezapomeňme na to, že sdílené štěstí nebo radost je xkrát silnější. Buďme na sebe navzájem hodní. Pravda je taková, že všichni se chceme mít fajn a když na je na nás někdo nepříjemný, jen se snaží být šťastný (i když to tak nevypadá v daný moment). Nechce nám ublížit, ani zhoršit den, ale jeho reakce je třeba spuštěná tím, že on sám v sobě aktuálně něco řeší. Vždycky bychom se měli snažit být milí, empatičtí, respektovat ostatní a najít společnou řeč. Co dáš, to dostaneš.
Uuuuf štěstí. Když jsme byla malá, tak jsem vzhlížela k některým lidem a říkala jsem si, že mají štěstí, že to já nemám a proto jsem tady a oni tam. Viděla jsem dřív štěstí jako určité momenty a nebo, když už to byl dlouhodobý stav, tak jsem věřila tomu, že toho dosáhnou jen lidi, co mají všechno - zážitky, fajn rodinu, skvělý kamarády, jsou na tom dobře finančně, zkrátka mají to všechno a furt. Není to tak, každý máme něco a i když si myslíme, že je někdo dokonalý, tak jen nemáme celý obrázek. Tenhle celý myšlenkový pochod malé Stelly byla úplná blbost. Stejně jako je to, že jsem nechápala, proč se někteří lidi 24/7 smějí a já se cítím hrozně. Dnes už na to takhle nepohlížím. Štěstí je pouze v našich rukách. Je to přesně o tom, co říká knížka, je to stav mysli.
Po přečtení jsem si uvědomila, že tuhle filozofii se už snažím praktikovat a uvědomila jsem si to na svých odpovědích na otázku “Jak se máš?”. Dřív jsem odpovídala, že tohle je na nic, tohle je fajn, tohle jde, ale celkově, že by to mohlo být lepší atd., znáte to, říká to většina lidí. Jenže v posledních pár měsících, když se mě někdo zeptá, jak se mám, tak mu říkám, že ano, věci jsou nějak, ale že si hrozně užívám ten proces. Opravdu jsem si začala užívat ten proces, jak se věci vyvíjí, že je to nahoru, dolů a hrozně mě baví to zažívat, bádat nad tím, učit se a růst díky tomu. Zároveň mám dojem, že štěstí je něco, čeho se všichni snažíme dosáhnout, všichni se za ním ženeme, což neříkám, že je nutně špatně. Myslím, že musíme mít pořád něco, na čem pracovat, o co se snažit, jinak by to nedávalo smysl a nebyli bychom vevnitř šťastní. Jen nesmíme zapomínat na to, že ano, mám cíle, které mě udělají šťastnou (na chvíli), když jich dosáhnu, ale musím umět být spokojená a šťastná i na cestě za nimi. Tak to jsem si hodně zafilozofovala, ale třeba mi někdo porozumíte.
Překvapilo mě, že jsem se dozvěděla věci, které byly zajímavé, ano, ale k některým z nich jsem si došla už tak nějak sama, jen jsem je neuměla tak dobře popsat. Myslím, že pokud knížku umíme pojmout správně a přebrat si to v náš prospěch, tak je skvělá. Pokud ne, tak z ní bude jen naštvaní. Takže je to na vás a nezapomínejme, že kultivace faktorů, které vedou k pozitivním zkušenostem našich vlastních i těch kolem nás je klíčem ke štěstí.
