Knihu napsal psycholog, lékař, vynálezce, vědec a spisovatel Edward de Bono. Jeho díla bývají oceňována v oblasti vrcholového managementu. První vydání této knihy se datuje zpět až do roku 1971. Kniha poukazuje, již dle svého názvu na metodu šesti klobouků. Tato metoda je nyní rozšířena po celém světě. Hlavní myšlenka této metody je pomoci člověku utříbit myšlenky tak, aby se soustředil vždy na jednu věc. Úskalí lidské mysli je, že řešíme emoce, informace, logiku, přání i kreativitu najednou. Proto tato jednoduchá metoda, která nenásilným způsobem pomáhá soustředit se pouze jedním směrem.
Tuto knihu jsem již viděl v TAP knihovně, knihovně na Kladně i v některých knihkupectvích. Zájem jsem o ní, ale projevil až jsem si usmyslel, že chci svůj LC zaměřit i na kreativitu. Když jsem se zeptat Jukky, zdali by mi nedoporučil nějaké knihy na kreativitu, de Bono bylo první jméno co ho napadlo. Proto jsem již přečetl tuto knihu a dále plánuji hned číst druhou knihu od de Bona, a to Lateral Thinking.
Kromě účelu zjednodušení myšlení (jak jsem již uvedl výše) mají klobouky za cíl také umožnit „přepínat“ myšlení. Jelikož každý z klobouků přestavuje jeden styl myšlení, můžeme se při meetingu požádat ať si nasadíme určitý klobouk (samozřejmě obrazně, účastníci si fakt nemusí tahat 6 klobouků na každý meeting, i když by to bylo asi dost vtipné) a všichni tak musí učinit. Vyobrazení změny směru pomocí „nasazení klobouku“ působí navíc méně agresivně, než utnutí někoho a snaha změnit téma (tímto způsobem neraníme ničí ego ani city).
„Bílá je neutrální a objektivní. Bílý klobouk se zabývá objektivními fakty a daty.“
S tímhle kloboučkem na hlavě není prostor pro vlastní názory, jen čistá fakta. Bílý klobouk je doporučeno využít na začátku meetingu (jako pozadí na kterém bude přemýšlení probíhat) a může i na konci (jako vyhodnocení). Celkově je tento klobouk neutrální, není pro vymýšlení nápadů, ale může se na ně referovat. Velmi důležitá součást je definování chybějící informace, pod tímto kloboukem formujeme otázky, které bychom si měli klást. Stejně tak pod ním předkládáme prostředky (např. dotazníky), kterými potřebné informace získáme.
„Červená naznačuje hněv, zuřivost a city.“
Pod červenou můžeme vyjádřit svoje pocity, emoce a předtuchy aniž bychom je museli hájit a obhajovat. Tento klobouk také pomáhá s vyrušováním subjektivními názory, protože si je můžeme nastřádat na dobu, kdy přijde žádost o nasazení tohoto kloboučku. U tohoto klobouku je také potřeba odolat přirozené lidské potřebě ospravedlňovat svoje emoce a pocity.
„Černá je pochmurná a vážná. Černý klobouk je obezřetný a opatrný. U myšlenky zdůrazňuje její slabiny.“
Označen za nejdůležitější a dost pravděpodobně nejužívanější klobouk. Černý je tu, aby zvýšil obezřetnost. Brání dělat nelegální, nebezpečné, prodělečné, špinavé apod. věci. Jedná se o logické myšlení. Logika je základem kritiky. Kritika ovšem musí být objektivní (subjektivní patří pod červený!). U tohoto klobouku je velké riziko nadužívání. Mnoho lidí rádo hledá chyby a pouze tak zneužívá černého klobouku. S tím může pomoci vyhrazení času na užití klobouku.
„Žlutá září sluncem a pozitivitou. Žlutý klobouk je optimistický a zahrnuje naději a pozitivitou myšlení.“
Tento klobouk tvoří prostředí pro hledání všech možných přínosů daného návrhu. Hledíme pozitivně do budoucnosti (autor ho označuje za „spekulativně-pozitivní“). Stejně jako ostatní klobouky se nesmí zneužívat. Nejde o to hodnotit všechno kladně, jde o promyšlené hledání kladů. Toto hledání může klidně vyjít naprázdno. Zároveň se zapojuje o aplikování do praxe, o to jak nápad vzít a využít (v podstatě tvorbu akčních kroků).
„Zelená je barva trávy, rostlinstva, bujného růstu a plodnosti. Zelený klobouk znamená tvořivost a nové nápady.“
Pod zeleným tvoříme nové nápady. Předkládáme možnosti a alternativy (klidně i neotřelé), poté se pokoušíme i nápady modifikovat a navrhovat. Je to taková forma brainstormingu a následné úpravy detailů. Stejně jako u žlutého, nemusí klidně přijít žádné nápady. Důležité je podotknout, že tento klobouk účastníky neudělá kreativnější, ale vymezí jim prostor se na to soustředit, což může pomoci. Jak už jsem zmínil, myšlenky zde i hodnotíme a rozpracováváme dále. Součást tohoto klobouku byla i tzv. provokace. Můžeme vznášet skutečně bizarní nápady a tím vyprodukovat jiné nápady a náladu k hodnocení.
„Modrá je chladná a také barvou nebe, které se nad námi klene. Modrý klobouk se zabývá řízením organizováním procesu přemýšlení a tím, jak používat ostatní klobouky.“
Tento klobouk vlastně slouží pro facilitátora. Tento klobouk dává pozor na to, aby každý dělal to co má (dle autora „dirigent orchestru“). Když si nasadíme modrý klobouk, přestáváme přemýšlet o tématu, a přemýšlíme nad tím, jak téma řešit a prozkoumávat. Může také pomoci zformulovat oblasti, kde jsou nové přístupy zapotřebí. Nepodaří-li se přijmout žádné rozhodnutí, měl by modrý klobouk vyjasnit, proč to není možné. Možná je třeba více informací, najít různé metody, zaměřit se někam jinam. Z toho může stanovit téma další porady.
Klobouky mohou působit kromě efektivita i na celou agendu meetingu. Poskytují jasně daný prostor pro emoce, pro nápady atd. Dají se nastavit jako harmonogram. Tudíž je prostor na všechny a je jasné jak jdou za sebou. Nemůže se tedy stát, že by někdo chtěl znovu vyhrknout svoje pocity a bude někoho přesvědčovat, aby se opět nasadili červené klobouky, aby tak mohl učinit, protože program to už nedovoluje. Musí ovšem všichni znát program a kdy se budou užívat jaké klobouky předem. Přesně tak klobouky nejde využívat dle potřeby jednotlivce, a tato kázeň se musí při užívání této metody dodržovat, i když u které se nemusí kázeň dodržovat? Klobouky na sebe dosti navazují, je tedy také potřeba dát si pozor ať nejsme pedanti při jejich užívání.
