Don Miguel Ruiz napsal jednu z nejvíce krásných a oči otvírajících knížek, jakou jsem asi poznala. Kniha je věnována ohnivému kruhu - těm, kteří již odešli, těm, kteří jsou zde, těm, kteří teprve přijdou.
Ruiz popisuje v knize poznání starých Toltéků, způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky. "Skutečné my je čistá láska, čisté světlo."
Všechno, co na zemi existuje, stvořilo světlo. Hvězdy světlo nevydávají, ale jsou z něj samy stvořeny. Hvězdy odráží světlo. Vše, co existuje, vzniká ze světla - je poslem života.
Věci, které světlo odráží, nazval tonálními a světlo mezi hvězdami naugálním. Jejich harmonii vytvořil Život, Záměr. Bez toho by nic neexistovalo. Každý z nás je obrazem světla, či-li může být Bohem.
Dnes žijeme ve Snu. Snění je hlavní funkcí mysli a mysl sní čtyřiadvacet hodin denně. Sníme v noci, ale také v bdělém stavu, kde máme rámec, ve kterém můžeme snít. V noci sníme bez rámce, proto se naše sny neustále mění. Lidé, kteří tu žili před námi, vytvořili společný rámec, společný sen - Sen planety. To je sen několika miliard lidí, který se skládá z menších snů jednotlivců - snu o rodině, o městě, o Zemi, o celém lidstvu.
Pozornost je schopnost umožňující nám rozlišovat a zaměřovat se jen na to, co chceme vnímat.
Jako děti jsme měli možnost si vybrat čemu věřit a my jsme souhlasili s informacemi, které nám ze Snu planety předali druzí lidé. Jediný způsob, jak uchovávat informace, je dohoda.
Mít víru znamená bezpodmínečně věřit. Tak se učí děti. Věří všemu, co jim dospělí řeknou. Tomu se říká ochočování lidí. V průběhu ochočování se učíme jak snít a žít. Lidé se ochočují stejně jako lidi, buď je chválíme a odměňujeme nebo trestáme. Strach z trestu může být tak silný, že začneme předstírat, že jsme něčím, čím nejsme, jen abychom se zavděčili jiným. Bojíme se, že budeme odmítnuti, takže se snažíme být někým, kým nejsme.
Celá naše mysl je mlhou, kterou Toltékové nazývali mitote. Naše mysl je sen, ve kterém hovoří současně tisíc lidí a navzájem si nerozumí. Toto je stav lidské mysli - velká mitote, která nám brání poznat to, kým doopravdy jsme. V Indii nazývají mitote májou, což znamená iluze. Je to představa osobnosti o vlastním já. Vše, čemu věříme, veškeré pojmy a naprogramování naší mysli, to všechno je mitote. Nevidíme, že nejsme svobodní.
Máme potřebu být přijímáni a milováni, ale nedokážeme přijímat a milovat sami sebe. Čím více sebelásky máme, tím méně budeme zakoušet sebehanu. Sebehana pochází ze sebeodmítání a sebeodmítání pochází z toho, že máme představu, co to znamená být dokonalí, ale nikdy toho ideálu nedosáhneme.
Čtyři dohody jsou o tom, jak přijímat sám sebe s poznat svůj vlastní sen. Skrze to se naučíme poznat a přijímat druhé. Dohody uzavíráme sami se sebou a svým snem.
První dohoda: nehřešte slovem
To, o čem sníme, co skutečně cítíme a kým jsme, je vyjádřeno slovem. Slovo je síla, je to moc, kterou máme k vyjadřování a komunikaci. Kteří jiní tvorové umí mluvit? Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidstvo máme.
Veškerá kouzla jsou tvořena slovem. Existuje bílá i černá magie, kterou můžeme slovem vyvolat.
S čistým slovem překročíme sen strachu a budeme žít jiným životem. Můžeme žít v nebi uprostřed tisíců lidí žijících v pekle, protože budeme vůči peklu imunní.
Druhá dohoda: neberte si nic osobně
Nikdy si neberte nic osobně. Pokud použijeme příklad, že Vás potkám na ulici a řeknu „Hej, ty si ale blbej“, aniž bych vás znala, není to o vás, je to o mně. Jestliže si to vezmete osobně, pak snadno uvěříte, že blbec opravdu jste. Osobní důležitost, neboli braní věcí osobně, je nejvyšší forma sobeckosti, jelikož člověk věří, že se vše točí kolem něj.
To, co si o mně lidé myslí, pro mě není důležité, jelikož to není o mně. Neberu si to osobně.
Budemeli dodržovat tuto dohodu, můžeme cestovat po celém světě s otevřeným srdcem a nikdo nám neublíží. Můžeme požádat o cokoli, říct „miluji tě“ bez strachu, říkat ano či ne. Cokoliv, co si vybereme. Můžeme být uprostřed pekla a pociťovat vnitřní klid a štěstí.
Třetí dohoda: nevytvářejte si žádné domněnky
Problém s vytvářením domněnek je ten, že věříme, že jsou pravdivé. Kdykoli si vytváříme nějakou myšlenku, tak si koledujeme o malér. Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože ty nás předurčují k utrpení. Vy něco řeknete, já to nějak pochopím, vytvořím si domněnku, vezmu si jí osobně a z ničeho se stane drama.
V každém druhu vztahu si můžeme vytvořit domněnku, že jiní vědí, co si myslíme, a že nemusíme říkat, co chceme.
Máme spoustu návyků a rutin, které si ani neuvědomujeme. Prvním krokem je uvědomit si tyto návyky a pochopit důležitost této dohody. Informace nebo idea je jen snímek Vaší mysli. To, co je zapotřebí, je čin. Opakovat čin znovu a znovu, až se z něho utvoří návyk.
Čtvrtá dohoda: vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Čtvrtá dohodo umožní ostatním, aby fungovaly a staly se hluboce zakořeněným návykem. Tato dohoda je o vykonávání prvních tří.
Naše konání ale nebude v každém momentě stejné – vše je živé a neustále se proměňuje.
Dokáže-li člověk udělat to nejlepší za 2 hodiny, ale tráví tím hodin 8, pak se člověk jen unaví a nebude mít ze života radost.
Když děláme vše nejlépe, jak umíme, neposkytujeme soudci radost, aby nás obviňoval.
Dělat věci nejlépe, jak umíme, nám pomáhá mít se rád a být v souladu s naším snem. Pokud děláme vše, jak nejlépe dovedeme, staneme se mistry proměny. Vše, čemu jsme se naučili, jsme se naučili opakováním.
Budeme li dodržovat tyto čtyři dohody, nemůžeme žít v pekle.
Pravá svoboda je svoboda ducha, když jsme tím, kým doopravdy jsme.
A tak Don Miguel Ruiz krásně popisuje, jak malými kroky dojít k tomu, kým doopravdy jsme. Jak se najít a zahodit to staré. Jak následovat Toltécké učení.
