"Umění ticha" od Pica Iyera, a vážně, tohle je jedna z těch knih, co ti může docela změnit pohled na život. Já osobně, co je neustále online, s telefonem v ruce a v hlavě milion věcí, co musím stihnout, mi tahle kniha otevřela oči v tom, jak moc potřebuju zpomalit.
Autor v téhle knize mluví o tom, jak důležité je najít si čas na ticho a klid v tom šíleném světě, který je non-stop online a v pohybu. V podstatě říká, že nemusíme jet na druhý konec světa, abychom našli mír a štěstí, ale že to můžeme najít právě v tichu, když se zastavíme a jen tak jsme. Což je pro mě, upřímně, docela převratná myšlenka.
Iyer sdílí své zkušenosti a příběhy lidí, jako je Leonard Cohen, který strávil čas v klášteře, a ukazuje, jak i malé chvíle ticha můžou mít mega dopad na naše životy. Jakože, kdo by si pomyslel, že prostě sedět a koukat z okna může být něco, co ti fakt pomůže cítit se lépe?
A nejlepší je asi to, že Iyer dává i praktické tipy, jak začlenit ticho do našeho každodenního života. Ať už je to meditace, trávení času v přírodě, nebo jen vypnutí telefonu na chvíli. Což je super, protože, buďme upřímní, vypnout na chvíli Instagram nebo TikTok zní jako docela dobrý, zároveň náročný nápad.
Celkově, "Umění ticha" je taková ta kniha, co ti ukáže, že není nutné dělat velké věci, abys našel klid a štěstí. Někdy stačí jen zastavit, dýchat a být. A to je lekce, kterou si fakt beru k srdci.
Co mi kniha dala
1. Ticho není jen absence zvuku. Je to místo, kde se můžu setkat sama se sebou. Pico Iyer mluví o cestování "nikam" a najednou mi to dává smysl. Nemusím jet na druhý konec světa, abych našla, co hledám. Potřebuju jen najít chvilku ticha, sednout si sama se sebou a být.
2. Ticho jako síla. Tohle byl pro mě game changer. Uvědomila jsem si, že nemusím být pořád zapojená, pořád online, abych byla šťastná nebo produktivní. Ticho mi dává prostor nabrat sílu, abych pak mohla jít dál. (když to takhle píšu, tak je mi docela trapně, protože nejsem člověk, kterej zvládá být sám, a ještě tomu bez telefonu, ale teď se na tom snažím pracovat, ne jenom kvůli tomu, že jsem přečetla knihu)
3. Jak ticho zařadit do života. Iyer dává hromadu tipů, jak si ticho užít. Ať už je to meditace, procházky v přírodě, nebo jen chvíle bez telefonu. Jsou to úplně triviální pointy, ale i tak je to docela těžký udělat si na takovýhle věci čas…
Jak to zařazuju do života
1. Digitální detox. Jednou týdně si dávám pauzu od všeho digitálního. Telefon vypnutý, počítač zavřený. A je to osvobozující. Najednou mám čas číst, psát si, malovat nebo jen tak přemýšlet.
2. Meditace. Každý den si najdu pět až deset minut na meditaci. Na začátku to bylo těžké, soustředit se nanic, ale teď? Teď je to můj malý rituál, kdy se můžu zastavit a být jen se sebou.
3. Čas v přírodě. Alespoň jednou týdně vyrazím na procházku. Jen já a příroda. Telefon sice nenechávám doma, ale snažím se být přítomná. Příroda je nejlepší léčitel hlavy.
4. Ticho pro kreativitu. Když potřebuju něco vymyslet nebo se učit, vypínám všechny rušivé elementy a hledám ticho. A funguje to. Nápady přicházejí snáz, učení jde lépe.
Praktické změny, které jsem díky knize zavedla do svého života, zahrnují vytvoření "tichého koutu" pro meditaci doma, pravidelné "tiché procházky" bez telefonu a "tiché dny" bez digitální komunikace. (ve kterých docela pokulhávám)
Co mi to všechno dalo
Naučila jsem se, že ticho není něco, co bych měla vyhledávat jen v momentech únavy nebo stresu, ale že by to mělo být pravidelná součást mého života. Ticho mi dává prostor být více přítomná, více zaměřená, a nakonec i šťastnější.
