Knížka "Jak zaujmout hned napoprvé" mě zaujala právě ve chvíli, kdy jsem hledala způsoby, jak být lepší ve sdílení svých myšlenek a příběhů. Sama jsem teď v nemocnici a tento čas mi hodně pomáhá nejen v uzdravení, ale i v tom, jak lépe porozumět sobě a ostatním. Zjistila jsem, že principy z této knihy mohou být skvělým nástrojem nejen pro osobní rozvoj, ale i pro pomoc druhým.
První klíčovou myšlenkou je princip zvaný SUCCESs
Simplicity (jednoduchost),
Unexpectedness (neočekávanost)
Concreteness (konkrétnost)
Credibility (věrohodnost)
Emotions (emoce)
Stories (příběhy)
Teorie z knihy:
Jednoduchost – Základem je zjednodušení složitých konceptů na základní, ale významné myšlenky. Teorie tvrdí, že pro maximální efektivitu komunikace je nutné zaměřit se na jádro sdělení a odstranit nadbytečné detaily. To umožňuje posluchačům lépe pochopit a zapamatovat si hlavní myšlenku.
Neočekávanost – Aby bylo sdělení zapamatovatelné, musí obsahovat prvek překvapení nebo neočekávaný zvrat. Teorie za tímto stojící tvrdí, že neočekávané informace zvyšují pozornost a zájem, což vede k lepšímu zapojení a udržení pozornosti posluchače.
Konkrétnost – Abstraktní myšlenky jsou často těžko pochopitelné a zapamatovatelné. Konkrétnost znamená použití specifických příkladů a obrazných detailů, které pomáhají posluchačům vizualizovat a lépe pochopit sdělené informace.
Důvěryhodnost - Pro přesvědčivost jakéhokoli sdělení je klíčová jeho věrohodnost. Tento princip zdůrazňuje význam autority mluvčího nebo pevných důkazů a statistik, které podporují sdělené informace, aby byly pro posluchače přijatelné a věrohodné.
Emoce - Zapojení emocí do sdělení zvyšuje jeho odolnost a odůvodnění pro jednání. Teorie naznačuje, že lidé jsou více motivováni k jednání, když cítí emocionální spojení s příběhem nebo myšlenkou, což vede k silnějšímu a trvalejšímu vlivu na jejich chování.
Příběhy - Příběhy jsou přirozeným způsobem, jakým lidé zpracovávají a pamatují si informace. Využití příběhů v komunikaci umožňuje posluchačům lépe se s informacemi spojit, aplikovat je na vlastní život a sdílet je s ostatními. Příběhy mohou sloužit jako nástroj pro demonstraci aplikace myšlenky v praxi, což zvyšuje její přitažlivost.
Moje využití:
Jednoduchost: Složité myšlenky je možné vyjádřit způsobem, který je srozumitelný pro každého. Snažím se být co nejstručnější a nejjednodušší, abych lépe vysvětlila své pocity a strategie pro zvládání úzkosti. Tímto způsobem se mi daří lépe sdílet pochopení s ostatními tady.
Neočekávanost: Využívám toho ve skupinové terapii, kde zahajuji diskuse nečekanými zážitky, což vede k hlubším a smysluplnějším rozhovorům. – Někdy i k otevřenosti ostatních tišších dívek.
Konkrétnost: Být specifická a dávat konkrétní příklady z mého života, které ostatním pomáhají lépe rozumět a aplikovat získané poznatky na vlastní situace. ( 5 dívek z 11 za mnou po terapii přislo, jestli bych jim nemohla pomoct – dám jim terapii).
Věrohodnost: Sdílením vlastních zkušeností a emocí získávám důvěru ostatních, což podporuje otevřenost a upřímnost v našich vzájemných vztazích.
Emoce: Poukázání na to, jak emoce hrají klíčovou roli v našich příbězích a jak je důležité je akceptovat jako součást uzdravovacího procesu. Je důležité je nepotlačovat, ale nechat plynout, dát jim průchod, je to součást procesu.
Příběhy: Sdílení vlastních zkušeností a příběhů vytváří prostor pro ostatní, aby se otevřely a sdílely své vlastní. To podporuje pocit sounáležitosti a vzájemné podpory.
Používání těchto principů v životě na klinice mi ukázalo, jak může být jenom povídání a trocha naslouchání supermoc, když do toho dáš smysl a pozornost. Mluvit jednoduše a jasně mi hodně pomohlo vysvětlit „kámoškám“ na klinice, jak si poradit s problémy, a vypadá to, že jim to fakt pomohlo. Když jsem byla upřímná a sdílela svoje zkušenosti a city, vytvořilo to mezi námi pevný most důvěry. To, že jsem otevřeně mluvila o tom, co mě trápí, co se mi povedlo a jak se pořád učím, dalo ostatním pocit, že v tom nejsou samy, a ukázalo jim, jak čelit vlastním výzvám.
Ukázat svoje emoce a říct, že mít je, je úplně normální, pomohlo všem vidět, že vyjadřovat to, co cítíme, je důležitý krok k uzdravení. Příběhy, co si tu vyprávíme, jsou „srdcem“ našeho společného příběhu na téhle klinice. Každý má svůj vlastní, ale všechny mají něco společného – hledání cesty, jak se cítit líp.
Tato zkušenost mě naučila, že sdílení a komunikace mohou být silnými nástroji nejen pro osobní růst, ale i pro poskytování podpory a pochopení ostatním. Sdílením svých příběhů a principů, které mi pomáhají, doufám, že i já mohu inspirovat a pomoci ostatním na jejich vlastní cestě k uzdravení.
