RO je kniha o vedení a vztazích lidí ve firmě, o tom, jak dávat a přijímat kritiku, což býva mnohdy velký problém. Autorka knihu pojala velmi lidsky, což je příjemná změna od ostatních knih, které jsem stihla v Timii přečíst. Teorii doplňuje různými poznatky z dlouholeté praxe a obohacuje ji obrázky, takže se čte velmi příjemně. Na četbě jsme se shodli v týmu, protože jsme ji chtěli rozebírat při našem TS. Takže bylo fajn slyšet názory dalších 16 ti členů.
Osobně jsem se vždy bála kritiky, jak ji přijmout, tak ji i dávat. Bála jsem se, že moji zpětnou vazbu nedokáže dotyčný přijmou a urazí se, nebo se dokonce naštve, což bývá přirozená a častá reakce, takže moje zpětná vazba byla vždy spíše něco jako ničivá empatie nebo útočná agrese, což není správně, takže jsem se s radostí pustila do četby, což upřímně nebývá často.
Líbilo se mi, jak autorka zmiňovala i své chyby, v kterých jsem se často viděla, jako příklad uvedla příběh se svým kolegou, kterého nazývá Bobem, který byl v práci úplně neschopný, ale hodný a přátelský, tudíž mu nechtěla kritikou ublížit, nechtěla, aby byl smutný a demotivovaný, proto k němu byla “ničivě empatická” v tu chvíli si neuvědomovala, že je to pro obě strany špatné, což mi připomíná situace u nás v týmu. Když se nezačnou řešit brzy bude to jen horší, tak jako s kolegou Bobem. U nás v týmu k sobě neumíme být radikálně otevření, věřím, že se to časem zlepší a tato kniha nám tomu velmi pomohla.
Z knihy si odnáším důležitý “obrázek” jehož pojmy je podle mě nutné vysvětlit:
Ničivá empatie
Manipulativní neupřímnost
Útočná agrese
Radikální otevřenost
Základ, proto radikální otevřenost, je být otevřený, musíme komunikovat jasně, aby nezůstal prostor pro mylnou interpretaci, ale zároveň s pokorou. Druhou částí je radikálnost. Autorka klade důraz na řešeni problémů přímo, nevyhýbaní se trapným situacím, hádkám a obecně konfliktům. Když budeme v týmu radikálně otevření strávíme tak méně času řešením nesmyslných hadek a problémů.
Autorka zmiňuje situaci s rtěnkou na zubech nebo rozeplým poklopcem, je lepší danou osobu na problém upozornit ihned a v soukromý, vyhne se tak možnému ztrapnění při schůzce nebo před více lidmi, je důležité komunikovat upřímně a otevřeně, být k sobě otevřenější.
ATP
Od přečtení vidím velké pokroky, jak u mě tak u členů v týmu, dokážeme problémy řešit klidněji a do jisté míry upřímně, stále jsou v týmu někteří neupřímně manipulativní a ničivě empatiční, ale je jasné, že abychom byli všichni radikálně otevření potřebujeme “trénink” a čas.
