Kniha, která vás provede tématy sebe koučinku. Ukáže vám techniky a pak vám tyto techniky představí a přiblíží v Pohádce o ztracené krajině. Já jsme si z knihy vybrala jen pár témat, které mi teď v tomto okamžiku dávají nejvíce smysl, které zde popíšu teoreticky i na příkladech pro své a vaše hlubší pochopení.
Dvě cesty učení
První téma začíná cestami, jakými jsme vedeni k učení. Jednou z nich je navýšení hodin, které dané činnosti věnujeme – většina škol. Pokud chceme, aby se děti zlepšili v matice, přidáme hodiny matiky. Znásobení ale hodin nevede ke zlepšení, ale naopak i přesto, že takový pocit můžeme na chvíli mít. Dojde ke kolapsu a vyhoření, jak hlava, tak i tělo potřebují regeneraci. Navíc je těžké udržet si při velkých časových dávkách vysokou úroveň motivace – čím déle se něčemu věnujeme, tím menší je i naše nadšení, pokud nedochází k významným pokrokům a motivace tak klesá a stává se z toho spíše povinnost.
Sama jsem si tímhle prošla v 9 třídě, kdy jsem navýšila čas strávený v posilovně za cílem rychlejšího a lepšího progresu v mé fyzičce. Chvíli to fungovalo. Opravdu jsem viděla rychlý progres, moje motivace byla stále stimulována a já myslela, že jsem na správné cestě, a tak jsem zvyšovala časovou dotaci ve fitku. Po 2 měsících jsem měla kolaps, který mě omezil na 2 roky a můj progres jako kdyby nebyl.
Kdybych možná aplikovala druhý způsob učení, který jsem se naučila tady v Tiimi, který se ubírá cestou koučováním k ujasněním cílů, reflexí na cviky a nebo naplánováním nějakého nového cviku jako experimentu. Díky stálému stimulování něčím novým, můžeme naši motivaci ještě víc nakopnout a dostat se tak rychleji k cíli, jelikož nad tím stále přemýšlíme, přehodnocujeme, hledáme nové lepší cesty, místo toho abychom jeli jako stroj do opotřebení. Tady není důležité kolik času, ale jaký čas. Nebojíte se dělat chyby, protože víte, že z těch se poučíte nejvíce, a tak nejvíce posunete.
Dokázat si to můžeme i například na přístupů učení, který se aplikuje u předškolních dětí, protože ty nepotřebují gramatiku k tomu, aby se naučili mluvit, prostě mluví a opravují, opakují, ptají se za pochodu. Odejdou od toho ve chvíli kdy je to přestane bavit a přijdou zas, když dostanou impulz motivace, díky kterému jsou efektivní. A tomuhle stylu předškolního učení, se přesně cesta koučování chce dostat. Máme jasnou představu, co bychom rádi vyzkoušeli nebo udělali, nečekáme na cizí komentář a místo toho abychom o tom, co děláme, příliš přemýšleli, se do činnosti ponoříme.
A jak se dát po cestě koučinku?
Není cílem se vrátit k bezstarostnému předškolního světa, ale spojení dětského, obraznějšího, experimentujícího učení a dospělé schopnosti věci rozebírat a stanovovat si dlouhodobější cíle.
Přemýšlejte tedy nad tím, jak by bylo možné zvýšit v oblastech, kde se chcete rozvíjet, vaši motivaci. Inspirujte se, udělejte si brainstorming, vyzkoušejte si různé postupy a porovnávejte to.
Efekt cílové pásky
Vzpomeňte si na to, jak rychle jste zvadli napsat například domácí úkol o přestávce hodinu před odevzdáním. Vaše výkonnost se v tu chvíli zvýšila. Ovšem nebylo to kvůli stresu, který jste v tu chvíli cítili nebo taky ne, ale vidinou cílové pásky, deadline – víte, že jakmile to odevzdáte můžete regenerovat. Když si to zas představíme na pohybu – běžíte běh na výdrž u kterého ještě nevíte, jak dlouho poběžíte, tak šetříte síly, a jakmile uvidíte cílovou pásku a máte posledních 60 metrů – začnete sprintovat. Nebo
před odjezdem na dovolenou jsme najednou schopni vyřešit všechny odkládané úkoly i přesto že, den odjezdu na dovolenou není posledním termínem těchto úkolů, protože si tento den volíme sami, proto pokud se rozhodneme, že v nejbližších deseti minutách pokusíme dosáhnout co nejvyššího výkonu a po deseti minutách si odpočineme, budeme pracovat s vyšší intenzitou a efektivitou. Je potřeba si uvědomit, že volba cílových pásek, je ve skutečnosti na nás a taky, že si ji místo zdlouhavého a vyčerpávajícího čekání na finiš, můžeme rozdělit na etapy, menší cíle. V němž jsou krátké efektivní úseky střídány delšími úseky odpočinku – díky kterým budeme na úkolu pracovat průběžně a stále efektivně. Je důležité jak bloky práce, tak i bloky odpočinku dodržovat.
Jak na efekt cílové pásky?
Pomoct nám může technika pomodoro, který je skoro definicí tohohle efektu. Nebo nastavení si bloků, které budeme striktně dodržovat. Zvolte si oblast, ze které máte pocit, že jste se zasekli a zkuste v úseku nepřesahující 10 min, co nejvíce zvýšit svou aktivitu a co nejvíce se posunout a potom si dejte 5 min pauzu a cvičení opakujte. Osobně teď tuhle techniku zkouším akorát při psaní této eseje. Dám tedy vědět na konci eseje, jak se mi s ní pracovalo. 😊
Vnitřní účet
Energie funguje vlastně jako velice flexibilní bankovní účet. A i přesto, že se energie špatně měří, poznáme její nadbytek i nedostatek velmi dobře. Oproti ale bankovnímu účtu, má tento vnitřní účet 2 nevýhody – nechodí nám výpisy, a tak nemáme o příjmech a výdajích přehled a je debetní, takže nás pustí při našem špatném hospodaření do záporné bilance, aniž bychom si to třeba i uvědomovali. Následky se však neprojeví hned, ale shromažďují se a poté v nejslabší chvilce udeří.
Stejně jako výše bankovního účtu není ani stav na vnitřním účtu určen pozvolným ubýváním či přibýváním spojeným s našimi každodenními aktivitami, ale několika klíčovými transakcemi, které jsou závislé na informacích, které dostáváme – pokud je to negativní nastane velký odečet, pokud naopak pozitivní, ovlivní to nejen celý den, ale i klidně několik dní na to. Vyhodnocení je čistě v naší mysli, takže ovlivněním postoje ovlivníme stav vnitřního účtu. Ovlivníme ho však i naší volbou, jak účet dotovat. Například tím, zda se budeme půlhodiny koukat na televizi, nebo se půjdeme projít. Je jasné, že po půlhodině s televizi budeme méně spokojení než po procházce. Bohužel automaticky neděláme to, co nám krátkodobě přinese zisky, protože existuje spoustu potenciálně přínosných aktivit spojených s malým počátečním nákladem.
A co když mám vysoký stav vnitřního účtu? Je potřeba ho dále investovat a množit, tak abych snadněji zažíval pocit spokojenosti. Tyhle investice se nám totiž pozitivně vracejí. Proto je potřeba na jejich výběr apelovat – vidět kde se vracejí a kde nám naopak berou a stále se sebe samého ptát, zda to, co dělám mi dává stále smysl.
Všímavost
Důležitá vlastnost, kterou paradoxně a velice často zapomínáme a kvůli tomu nám často uniká spoustu věcí, příležitostí, anebo problémů, které jsme mohli zachytit dřív, než způsobí jakékoli následky. Je to taky o tom prožívat okamžiky, maličkosti a radovat se z nich. Pokud nám chybí všímavost náš život se stane repetitivní a nebudeme mít odkud čerpat do vnitřního účtu. Jakmile začneme jet na takového autopilota, může přijít nepříjemné překvapení, které nás poté z toho vzbudí, ale to už může být pozdě. Příkladem mohou být vztahy, pokud tam postrádáme vlastnost všímavosti, postupem času začnou chřadnout automatismem, pokud jim nebudeme věnovat pozornost a pečovat o ně průběžně. Vzbudí nás pak je tvrdá rána reality v nejhorší podobě odloučení se. Tomuto se však dá předejít, a to všímavostí, kterou se nesmíme bát komunikovat.
Nálepkování
Všímavost nám může postupně přecházet do nálepkování, kdy věci, které se dle našeho úsudku příliš nemění, nemusíme je stále pozorovat, nahradíme v mysli nálepkou, která nás nechá v přesvědčení, že se s danou věcí nic nemění a nemusíme ji tedy věnovat žádnou pozornost.
Kvůli nálepkám se také už nemusíme věnovat věcem, kterým jsme dali nálepku, že nám prostě nepůjdou, ačkoli to tak nemusí vůbec být. Protože ani malíř není bez malířské praxe mistr malíř. Nálepkování můžeme taky chápat jako mentální modely, se kterými se nesmíme nechat oslepit. Je potřeba si je uvědomovat a pracovat na nich, odstranit je. Jinak se zasekneme na jednom místě.
Nedokončené tvary
Je pravidlem že naše mysl spíše řeší, co není, než to co je. Ale nic si z toho nedělejme – je to jeden z psychologických zákonů, který tvrdí, že máme tendenci dokončovat nedokončené tvary, protože poutají naši energii. Je to kvůli naší představě, jak mají podle nás věci vypadat, kterou by rád viděl. Souvisí s tím například i perfekcionismus. Mohou to být věcí, tak ale i aktivity, jako například nedoposlechnutá písnička, která nám stále zní v hlavě. Naše mysl má tendenci se k tomu stále vracet a tak tyhle nedokončené tvary zabírají náš mentální prostor, kde platíme parkovné v podobě frustrace, únavy aniž bychom začali cokoliv dělat.
No ale co teď s tím? Říkáte si, tak řešením je nedokončené tvary prostě dokončit, ale když něco vydržíme odkládat tak dlouho. Musí tu být opravdu velký důvod, proč to chceme najednou udělat právě následující den.
Je však špatně dokončovat tvary ve chvíli, kdy je čas určen odpočinku – ´´Proč?´´ už jsme si vysvětlili v kapitole ´´Efekt cílové pásky´´. Takže po správné regeneraci ´´hurá´´ na dokončování tvarů. A jak? Prostě zařídíme, aby se dokončovali častěji, a to pomocí SMART cílů. Čím více jich totiž dokončíme, tím jednodušší to bude dál a dál a budou tak zároveň stimulovat náš vnitřní účet, který nám na oplátku dá pozitivní stav za dokončení úkolu, také jinak investice do vnitřního účtu.
Pro mě byl dlouhodobý nedokončený tvar tahle esej a už teď jakmile se blížím k posledním kapitolám, vidím cílovou pásku a můj vnitřní účet jásá a motivuje mě pracovat efektivněji.
Tvarování
Správné tvarování je klíčové k našemu progresu. Je to vlastně opak drilu – ve zkratce jde o to, že místo toho abychom si vyčítali, co děláme špatně a schylovali se tak k nálepkování a tedy do slepé uličky, je důležité si všímat a upozorňovat na to, co děláme dobře a co bychom mohli zlepšit.
Jak si tvarování více přivlastnit?
Zpětná vazba – naučte se dávat správnou zpětnou vazbu a hlavně, se ji naučte dávat. Nejlépe ve chvíli, kdy si něčeho všimnete, jak u sebe, tak i u druhých. Hledejte, co děláte dobře, co byste mohli zlepšit. A je opravdu důležité se ptát takto, protože ptaní se, co dělám špatně... nás vede akorát k fixaci těchto chyb, nálepkování, zastavení progresu a uzavření se.
V rámci týmové zpětné vazby formou Švecova bazénu, jsme si bohužel špatně předali zpětnou vazbu a nahlíželi jsme na to spíše negativně – říkali jsme si, co děláme špatně, a to mělo z následek napjatou atmosféru v týmu a uzavření se některých členů.
Nemyslet na draky
Je to tzv. zákon přitažlivosti a ten funguje na obě strany, jak na negativní, tak i pozitivní. Jen si představte, jak vtíravé do hlavy je, když vám teď řeknu nemyslete na růžového slona. Už ho vidíte ve své hlavě, že? Síla mozku je v tomto opravdu obrovská, proto je potřeba dávat bacha nad tím, co si našimi myšlenkami přivoláváme. Jelikož čím silnější představu o něčem budeme mít, tím reálnější bude. Ať už dobrá nebo špatná. Představit si to můžeme například při přecházení na prkně, které je na zemi a na prkně které je několik nad zemí. Fyzická zátěž je úplně stejná, ale psychická ne. Ve výšce je tento úkon mnohonásobně těžší a je tu i mnohem větší šance pádu, protože naše negativní vize ovlivňuje naše chování. Co nám ale může stres z nezdaru odbourat? Představa nejhoršího možného scénáře jeho řešení a následně na to vymyslet alternativu. Tuhle techniku jsem popravdě začala postupem svého života aplikovat podvědomě sama od sebe a mohu potvrdit, že mi opravdu pomohla ve výsledku nemyslet na zlé draky, protože když jsem zjistila, že i ten nejhorší možný scénář, se dá vyřešit, smířila jsem se a mé obavy se rozplynuli a v mé hlavě zůstali jen draci hodní, který mě přibližují k mé vizi.
Jak se koučovat čili reflexe
Pojďme si to tedy shrnout. Je potřeba si akci v hlavě znova projít, zvědomit si ji a utřídit pomocí všímavosti. Dále důležitou části je potřeba si uvědomit, zda jsou to zážitky nové či opakující se. Následně na to si uvědomit zda to bylo něco příjemného, co bychom si chtěli zafixovat, či o něco čemu bychom se do budoucna rádi vyvarovali – změnili. Nové zážitky je nejlepší zpracovat pomocí tvarování – Co byl nejsilnější bod celého zážitku? Co jsme nově objevili? Co nám udělalo radost? Co nám šlo lépe než obvykle? Kdy jsme se během toho cítili nejlépe? A následně si říct – proč to tak bylo a jak si to přivolám nazpět. A u nových, ale nežádoucích je potřeba se ptát – co se tentokrát nepovedlo a co bychom příště udělali jinak?
Pokud se však dostaneme k tomu, co se již opakuje a nevyhovuje nám to – jsme tváři tvář vzorci chování, který chceme změnit. V tomhle případě je potřeba si znovu zvědomit, co je naším cílem a vizí a stimulovat to tím, že si budu vytvářet akční plány, jak toho dosáhnout.
Toto celé je potřeba stále konfirmovat a ptát se sebe samotného na otázky výše, dle kategorii.
Na konci knihy si můžeme přečíst o jednom farmáři, který si celým procesem a všemi těmito tématy prošel. A díky tomu svůj život změnil k lepšímu.
Na konec bych se ještě chtěla vyjádřit, jak jsem slíbila, k reflexi na pomodoro. Budu muset na této technice ještě dosti zapracovat. Ze začátku jsem si opravdu totiž nastavila málo času a v moment, kdy jsem měla flow přišel odpočinek a já byla v nervu z toho, že v danou chvíli, kdy mám ty myšlenky nemohu 5 min pracovat. Myslím si, že dost mou funkci ovlivnila ospalost, která měla dopad na můj vnitřní učet, proto má motivace byla pochroumaná a efektivita neefektivní. Uvědomila jsem si jak důležitý je můj účet a že pokud ten nebude v pořádku, tak technika pomodora nemusí fungovat. Zkusím tedy aplikovat ve chvíli, kdy můj učet nebude v takovém stavu a budu pozorovat změny a výsledky. A právě teď cítím jak probíhám cílovou páskou, která nejvíc držela mou efektivitu při psaní této eseje.
