Malý princ
Velice známá a zajímavá knížka, která většinu lidí provází téměř celý život. Je podle mě poměrně unikátní, aby vám byla knížka prezentovaná, jako kniha pro děti a zároveň pohádka pro dospělé. Je to velice krátké dílo a tak jsme si našel čas a přečetl jsme si ji už po 4. a pokaždé na mne působí jinak. Co věta to nějaká symbolika, kterou si člověk dokáže, v určité životní situaci, připodobnit k jiným věcem. Kdybych měl knížku nějak zařadit, tak mi to přijde jako krásná knížka před spaním pro děti a zdůrazňuji před spaním, protože má velice pomalé tempo a ne moc zajímavého děje, takže děti musí usínat už po pár větách. Rodiče, kteří knihu předčítají, si však brzy začnou uvědomovat celkovou myšlenku knížky. Je to vlastně takový průvodce zvláštních a často nesmyslných aspektů života dospělých, kde Malý princ znázorňuje dětskou nezaujatost a nevinnost.
Na rozdíl od přípravy na maturitní četbu jsem si ke knize tentokrát nehledal nic na internetu, chtěl jsem symboly uvnitř nechat přirozeně působit na mé podvědomí, tak abych si je dokázal správně spojit s mým aktuálním okolím. Podle mě si nemůže být nikdo na 100% jistý, že si obsah knížky vyložil správně, protože se uvnitř má každý najít sám.
Velká část knížky je věnovaná cestám malého prince po různých planetách, kde potkává vždy zajímavé lidi s výraznými osobnostními rysy. Většinou znázorňují nesmyslné zvyklosti a vlastnosti lidí z velkého a záhadného světa dospělých, které podle autora, určitě malým dětem nedávají žádný smysl. Představení postav v knížce je vždy velice krátké, ale o to více nás nutí přemýšlet, co se za ním schovává.
Asi nejčastěji si vzpomenu na zeměpisce, co musí vše dopodrobna popsat a hledá důkazy a důležité věci, podle kterých tvoří zápis pro ostatní, sám však nikde nebyl. Mistr teoretického zpracování, kterému přes všechnu práci nezbyl čas ani chuť na nejpodstatnější praktickou část jeho oboru (bádání). Tato vlastnost jako by přesně popisovala nynější školský systém. Doteď si pamatuji na profesora, paradoxně zeměpisu na střední škola, který nikdy nebyl v zahraničí, avšak všechny znalosti a cizích zemích znal dokonale na zpaměti. Záležitost naprosto absurdní co myslíte? Je to však krutá realita, znalost teorie je často mnohem jednodušeji dosažitelná než se zvednout a využít znalosti v praxi, nebo si na vlastní kůži ověřit její pravdivost.
Dále tu máme postavu bussinesmana, také velice vtipná záležitost. Podnikatel stále počítá, přepočítává a ukládá čísla, v knize říká že počítá hvězdy, plyne však z toho, že mu je vlastně jedno co počítá, hlavně aby toho bylo hodně a bylo to vše jeho. Hodně to vypovídá o naší dnešní společnosti. Někteří lidé se tak moc honí za penězi a tak moc se snaží být důležitý, mít vše spočítané a hromadit majetek, že jim realita a reálný život protéká mezi prsty. Mnoho z vlastností které autor popisuje jsou vlastně závislosti. I moc a majetek jsou závislosti a obírají nás o čas. Postavu bussinesmana bych připodobnil k pracovitým otcům či matkám. Kteří jsou celé dny v práci s tím, že se honí za penězi a zajištěním své rodiny. Nedochází jim však, že se rodině vůbec nevěnují, nemají čas, a tím způsobují rodině největší újmu. O své blízké je třeba pečovat, jinak se nám uzavřou.
Dále se mi velice líbilo dilema Malého prince ohledně růží. Na své planetě má svou růži, o které si myslí že je jediná na světě a moc si jí váží, dalo by se říct že je to zpodobnění lásky, i když ho květina občas opravdu využívá. Jinde však Malý Princ narazí na celé pole růží, které jsou stejné jako ta jeho. Znejistí, protože si říká, proč jsem se tak staral o jednu květinu, když je jich na světě tisíce. Později však díky jeho kamarádce lišce zjišťuje, že právě vztah který ke své květině má, určuje její hodnotu. Nejde o to kolik jich na světě je, ale která z nich je právě ta jeho, které si nejvíce váží. Potom ví, že péče kterou věnoval své květině je to nejdůležitější, protože o své blízké se musíme starat a věnovat jim čas.
Alkoholik který pije aby zapomněl na to že se stydí že pije. Podle mě zaobalené znázornění lidí, kteří dělají naprosto nesmyslné věci stále dokola, i když jim škodí. Dá se to určitě spojit i s jinou činností než pitím alkoholu. Spousta činností je nám jak zhoubou tak zároveň lékem. Na pití alkoholu je to však nejsnadněji pochopitelné. Alkoholici pijí alkohol protože se díky jeho účinkům cítí lépe. Když alkohol vyprchá tak se však cítíme ještě více k ničemu než předtím a je proto potřeba opakovat cyklus donekonečna. V podobné situaci je postava lampáře, který musí každou minutu zhasínat a rozsvěcet. To opakuje stále dokola a dokola. Nesmyslné a nepříjemné cykli, kterých je náš život plný. Rozdíl možná je, že u lampáře je kladen důraz na to že zhasínat a rozsvěcet je jeho rozkaz. Což možná značí to jak někteří lidé pracují a plní rozkazy, aniž by se zaměřili na své potřeby a jestli činnost vůbec dává smysl. Občas je jednoduší, minimálně na mozek, držet hubu a krok. Systém zabíjí kreativitu a kritické myšlení.
Závěrem bych rád řekl, že autor měl určitě velký problém a trápilo ho fungování světa. Možná by se dalo říci, že byl dítě uzavřené v těle dospělého člověka. V knize popisuje temná zákoutí života, ze kterých není třeba se hroutit, stačí se prostě jen občas zastavit a zamyslet se nad tím jestli nejsem právě já, tím jedním zvláštním mužíkem na malé planetě, který dělá nesmyslné věci v rozporu s naší dětskou nezaujatou kreativitou. Ke knížce možná není ani tak potřeba se vracet, ale spíš si zapamatovat, kdo je v knížce za blbce a nestát se jím. Některé věci vidíme pouze srdcem, myšlenka kterou si každý musí přeložit sám.
